Články / Reporty

Večer střízlivého hardcore-punku (Magnitude & co.)

Večer střízlivého hardcore-punku (Magnitude & co.)

Marek Hadrbolec | Články / Reporty | 07.02.2024

„Praha je asi moje nejoblíbenější město v Evropě,“ deklaruje zpěvák Magnitude Russell Bussey, zatímco neúnavně poskakuje po pódiu a bez ustání burcuje publikum k větší aktivitě. Dav před ním má sice více než sto hlav, ale na frontmana hardcorové kapely ze Severní Karolíny reaguje střídmě. Vedle několika nejoddanějších tanečníků zůstává v pitu během půlhodinového setu pořád hodně volného prostoru.

Páteř setu Magnitude tvoří skladby z povedené loňské desky Of Days Renewed…, která pětici napevno přišpendlila na nástěnku nejzajímavějších straight edge kapel současnosti. A například otvírák nahrávky Deliverance má se svým nekompromisním nástupem výborný tah i naživo. Sílu přímočarého hardcore-punku postaveného na střídání delších jednotvárných ploch a prudkých, agresivních výpadů navíc v Underdogs' umocňuje zvuk, který dává jasné struktury jak vokálům, tak jednotlivým nástrojům.

Magnitude se při hraní úspěšně vyhýbají přílišné jednotvárnosti. Do svých songů vkládají drobné nápady, změny tempa a rytmu, díky kterým nezní jako tupé mlácení slámy, ale zároveň neztrácí flow. Pětice navíc přesně ví, kdy už je čas skladbu ukončit, a to je v tomto žánru přednost.

Dobré muzikantské výkony i energie, která se z pódia šíří, přesto co chvíli zůstávají bez odezvy. Několik hluchých míst, kdy přímo před kapelou zůstává díra čekající na moshery váhavě přešlapující po stranách sálu, působí až groteskně. Na známější hity se ale končetiny konečně dávají do pohybu a Bussey se má na chvíli s kým podělit o mikrofon. Přestože Praha v intenzitě interakcí mezi kapelou a publikem mírně zaostává za dalšími zastávkami aktuální tour, Magnitude nepolevují až do poslední skladby To Whatever Faithful End. To je výborně gradující tečka, jakou by měla mít v repertoáru každá hc-punková kapela.

Floridští souputníci Seed of Pain, kteří Magnitude na cestě Evropou předskakují, jsou během svého setu bohužel o poznání méně kreativní. Jejich metalický hardcore není špatně zahraný, teoreticky mu nic nechybí, postrádá ovšem nápady, vlastní invenci. Kapela je nejsilnější při agresivních breakdownech, i ony jsou ale jako vystřižené ze žánrové příručky. Jednotvárnost podpořenou nepříliš variabilním vokálem nedokážou narušit ani občasné kytarové vyhrávky, a tak trochu do prázdná vyznívá i závěrečná skladba Champions of Chaos. Propojení kapely s publikem nefunguje a až na několik mosherů se žádný chaos nekoná.

Underdogs' se nebortí ani při prvním čísle večera, který mají na starost domácí Protijed. Jejich pojetí straight edge hardcoru ale nelze upřít osobitost danou Banánovými texty a promluvami mezi skladbami, stejně jako kytarovými postupy. Protijed navíc svůj set neustále zkracují, a když jej uzavírají po rychlém průřezu tvorbou a devíti minutách hraní, není na nudu ještě ani pomyšlení.

Info

Magnitude (us) + Seed of Pain (us) + Protijed
5. 2. 2024 Underdogs', Praha

foto © WAGHiSS

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace