Články / Rozhovory

Veena: Dáváme tomu volnej průběh

Veena: Dáváme tomu volnej průběh

Michal Pařízek, maxim | Články / Rozhovory | 06.06.2016

Ke konci minulé dekády to bylo zjevení. Veena. Mladinká kapela z Tábora, o které nikdo moc nevěděl, ale jejíž EP Behind Sonic Glances vyvolávalo nadšené posluchačské i kritické ohlasy, nejčastěji se mluvilo o tom, že jsme právě objevili „české Portishead“. Po dvou letech činnosti se ale rozešli a dnes fungují v zavedených kapelách, jako jsou Please the Trees, Kalle nebo Nod Nod. Bubeník Sváča, baskytarista Koky a kytarista David jsou výrazní muzikanti, ale pozornost si často ukradne zpěvačka Veronika, vzhledem k síle jejího zpěvu se není čemu divit. Platilo to tehdy, platí to i dnes, kdy vydávají debutové album Help It to Die.

Sedm let není zas tak dlouhá doba, ale hlavně ti mladší vás už nepamatují. Kolik ti, Veroniko, v té době bylo?
VERONIKA: Když jsme s Veenou začínali, bylo mi čerstvých šestnáct a šla jsem do druháku na střední. Kluky jsem znala tak půl roku, Davida asi čtrnáct dní. Střední školu jsem měla trochu na háku, docela často jsme hráli ve všední dny, ale nebyl to problém. Rodina mě po celou dobu ve všem podporovala a toho si dodnes vážím, věřili, že to, co dělám, dělám z nějakýho dobrýho důvodu. Když se podívám zpět, je to vážně dlouhá doba, nejen díky počtu let, ale taky ve vnímání světa. Člověk v šestnácti viděl spoustu věcí jinak, žil víc ze dne na den.

Když se píše o tvém zpěvu, ale něco podobného říkají i ti, kteří nikdy žádnou recenzi nečetli, býváš často připodobňována k Beth Gibbons z Portishead. To jsi musela slyšet mockrát. Změnil se postupem let tvůj vztah k ní?
VERONIKA: Beth Gibbons je pro mě zásadním „životním milníkem“. Jde o takovou tu lásku na celý život a tenhle vztah se, předpokládám, jen tak nezmění. Hodně nadneseně můžu říct, že svůj hudební život rozlišuju na dobu před a po Portishead. Takže tohoto přirovnání si dodnes s maximální pokorou vážím. Poslední dobou opět objevuju zapomenutý skvostný momenty alba Dummy. Ačkoliv si, co se poslechu týče, Portishead hodně šetřím. Tak už to srdcovkama bývá.


Před deseti lety jste se všichni nacházeli v Táboře? Jak jste vnímali místní scénu? Bylo vám jasné, že má velký přesah, a že není úplně normální mít Free Dim label i festival, sdružení Cesta, kapely jako Sabot, Deverova chyba, Some Other Place, Waave nebo Céčka. Pečení vaření tam museli být nejen Pavilon M2, nezapomínejme na koncertní zájezdy z Prahy...
DAVID: Vnímali jsme to, asi jako Češi vnímají české pivo. Zkrátka to tak je, ty to s pokorou přijímáš a objednáváš si další. Respektive jdeš na další koncert. Je fantastické, že v Táboře byla taková hudební základna, nicméně kapely, o kterých píšeš, se často prolínaly a v zásadě to celé stálo na pěti, deseti lidech. Pak zjistíš, že to není úplně výjimečný úkaz, spíš odraz mimořádné aktivity několika lidí.

VERONIKA: Doteď si detailně vybavuju, jak jsem ve všední den klidně šla na úžasnej koncert do Orionu, který lidi okolo Free Dimu jen tak pořádali. Často šlo o naprostý skvosty a já si stále víc uvědomuju, jak vzácný to bylo. Člověka v pubertě to poznamená zásadním způsobem. V tý době jsme to ale brali jako něco normálně dobrýho, jak říká David. Nevěděli jsme, jak to chodí jinde.

SVÁČA: Já Tábor vnímal jako středobod. V té době jsem se přesouval z Milevska, odkud pocházím, a kde se nedělo skoro nic. V Táboře to tehdy vyloženě vřelo, takže to pro mě byla zásadní změna. Tehdy pro mě byli C, Sabot nebo Sunshine totální zjevení a vlastně všechno kolem Free Dim Festu. A taky ženská, co hrála na náměstí na harmošku…

KOKY: Já se v tý době zrovna stěhoval do Prahy, ale na víkendy mě to stejně táhlo zpět. C nebo Sunshine byli zásadní...

Celý rozhovor čtěte v magazínu Full Moon #61.

Info

Veena - Help It to Die (Full Moon Mag, 2016)
www.veena.bandcamp.com

Live: Veena, křest alba Help It to Die
7. 6. 2016 Klub FAMU, Praha
9. 6. 2016 Kabinet múz, Brno
10. 6. 2016 Cesta, Tábor
www.facebook.com/events/225633231131386
www.facebook.com/events/268982050110849
www.facebook.com/events/1015033251883251

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jiří Moravčík (Czech Music Crossroads, Colours of Ostrava): Příběhy přibývají každý den (část první)

redakce 10.06.2019

S Jirkou Moravčíkem nejen o festivalech, africké hudbě či relevanci termínu world music, ale také o tom, že „duši hladící hudby“ se jen tak nezbavíme.

Pořadatelská: Jan Bartoš (Prague Music Performance)

redakce 07.06.2019

Prague Music Performance je mezinárodní festival a institut zaměřující se na organizování koncertů i interpretačních kurzů sólové hry i komorní hudby. Zpovídáme zakladatele a šéfa Jana Bartoše.

Tonda Kocábek (Boskovice, Kaštan): Mám své jistoty

redakce 03.06.2019

Na Bílou horu si znovu našly cestu kapely z temných sklepů i popového výsluní, a to zdaleka nejen ty domácí. Tradiční klub Kaštan proživá obrození, Tonda Kocábek je u toho.

Markéta Fantová (Pražské Quadriennale): Vystavovat divadelní zážitky a neztratit přitom identitu

redakce 31.05.2019

Rozhovor s uměleckou ředitelkou Pražského Quadriennale o vystavování současné scénografie a udržování identity scénografické profese. Živé umění, živý prostor.

Protokol: Anna Calvi

redakce 28.05.2019

V protokolu Anna Calvi nepřekvapí jmény jako David Bowie nebo Grace Jones. Kvitujeme nominaci londýnského obchodu Fopp.

Pořadatelská: Adam Svoboda (Kavárna Potrvá)

redakce 27.05.2019

Malý prostor, velké koncerty. Kavárna potrvá oslavila prvních deset let a i letos se podílí na programu festivalu v Boskovicích.

Vstupní prohlídka: Walter Schnitzelsson

redakce 24.05.2019

Slovenští indie rockeři Walter Schnitzelsson vydali začátkem roku nové album a už se chystají na festivalovou sezonu.

Moimir Papalescu (United Islands): Hlavně pomoci novým a zajímavým projektům

redakce 22.05.2019

Letošní ročník multižánrového festivalu United Islands of Prague se odehraje pod taktovkou nového ředitele Moimira Papalescua.

Pořadatelská: Josef Kyněra (Sound44)

redakce 21.05.2019

První klubovou noc pořádali Sound44 už před jedenadvaceti lety, své aktivity znovu vzkřísili na konci roku 2017.

Robert Kozler: V Bohnicích jsem jako doma

redakce 20.05.2019

Festival Mezi Ploty už se po sedmadvacáté vrací do areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice. O jeho historii, současnosti i dotacích. Rozhovor.