Michal Pařízek, mxm | Články / Rozhovory | 06.06.2016
Ke konci minulé dekády to bylo zjevení. Veena. Mladinká kapela z Tábora, o které nikdo moc nevěděl, ale jejíž EP Behind Sonic Glances vyvolávalo nadšené posluchačské i kritické ohlasy, nejčastěji se mluvilo o tom, že jsme právě objevili „české Portishead“. Po dvou letech činnosti se ale rozešli a dnes fungují v zavedených kapelách, jako jsou Please the Trees, Kalle nebo Nod Nod. Bubeník Sváča, baskytarista Koky a kytarista David jsou výrazní muzikanti, ale pozornost si často ukradne zpěvačka Veronika, vzhledem k síle jejího zpěvu se není čemu divit. Platilo to tehdy, platí to i dnes, kdy vydávají debutové album Help It to Die.
Sedm let není zas tak dlouhá doba, ale hlavně ti mladší vás už nepamatují. Kolik ti, Veroniko, v té době bylo?
VERONIKA: Když jsme s Veenou začínali, bylo mi čerstvých šestnáct a šla jsem do druháku na střední. Kluky jsem znala tak půl roku, Davida asi čtrnáct dní. Střední školu jsem měla trochu na háku, docela často jsme hráli ve všední dny, ale nebyl to problém. Rodina mě po celou dobu ve všem podporovala a toho si dodnes vážím, věřili, že to, co dělám, dělám z nějakýho dobrýho důvodu. Když se podívám zpět, je to vážně dlouhá doba, nejen díky počtu let, ale taky ve vnímání světa. Člověk v šestnácti viděl spoustu věcí jinak, žil víc ze dne na den.
Když se píše o tvém zpěvu, ale něco podobného říkají i ti, kteří nikdy žádnou recenzi nečetli, býváš často připodobňována k Beth Gibbons z Portishead. To jsi musela slyšet mockrát. Změnil se postupem let tvůj vztah k ní?
VERONIKA: Beth Gibbons je pro mě zásadním „životním milníkem“. Jde o takovou tu lásku na celý život a tenhle vztah se, předpokládám, jen tak nezmění. Hodně nadneseně můžu říct, že svůj hudební život rozlišuju na dobu před a po Portishead. Takže tohoto přirovnání si dodnes s maximální pokorou vážím. Poslední dobou opět objevuju zapomenutý skvostný momenty alba Dummy. Ačkoliv si, co se poslechu týče, Portishead hodně šetřím. Tak už to srdcovkama bývá.
Před deseti lety jste se všichni nacházeli v Táboře? Jak jste vnímali místní scénu? Bylo vám jasné, že má velký přesah, a že není úplně normální mít Free Dim label i festival, sdružení Cesta, kapely jako Sabot, Deverova chyba, Some Other Place, Waave nebo Céčka. Pečení vaření tam museli být nejen Pavilon M2, nezapomínejme na koncertní zájezdy z Prahy...
DAVID: Vnímali jsme to, asi jako Češi vnímají české pivo. Zkrátka to tak je, ty to s pokorou přijímáš a objednáváš si další. Respektive jdeš na další koncert. Je fantastické, že v Táboře byla taková hudební základna, nicméně kapely, o kterých píšeš, se často prolínaly a v zásadě to celé stálo na pěti, deseti lidech. Pak zjistíš, že to není úplně výjimečný úkaz, spíš odraz mimořádné aktivity několika lidí.
VERONIKA: Doteď si detailně vybavuju, jak jsem ve všední den klidně šla na úžasnej koncert do Orionu, který lidi okolo Free Dimu jen tak pořádali. Často šlo o naprostý skvosty a já si stále víc uvědomuju, jak vzácný to bylo. Člověka v pubertě to poznamená zásadním způsobem. V tý době jsme to ale brali jako něco normálně dobrýho, jak říká David. Nevěděli jsme, jak to chodí jinde.
SVÁČA: Já Tábor vnímal jako středobod. V té době jsem se přesouval z Milevska, odkud pocházím, a kde se nedělo skoro nic. V Táboře to tehdy vyloženě vřelo, takže to pro mě byla zásadní změna. Tehdy pro mě byli C, Sabot nebo Sunshine totální zjevení a vlastně všechno kolem Free Dim Festu. A taky ženská, co hrála na náměstí na harmošku…
KOKY: Já se v tý době zrovna stěhoval do Prahy, ale na víkendy mě to stejně táhlo zpět. C nebo Sunshine byli zásadní...
Celý rozhovor čtěte v magazínu Full Moon #61.
Veena - Help It to Die (Full Moon Mag, 2016)
www.veena.bandcamp.com
Live: Veena, křest alba Help It to Die
7. 6. 2016 Klub FAMU, Praha
9. 6. 2016 Kabinet múz, Brno
10. 6. 2016 Cesta, Tábor
www.facebook.com/events/225633231131386
www.facebook.com/events/268982050110849
www.facebook.com/events/1015033251883251
Kristina Kratochvilová 29.03.2024
Kanadská zpěvačka Margaux Sauvé je středobodem Ghostly Kisses a ve snových zvukových krajinách rozpíná příběhy o lásce, touze a ztrátě. Rozhovor.
Michal Pařízek 25.03.2024
Dostat se s kapelou do studia legendární radiové stanice KEXP v Seattlu je snem mnoha hudebníků z celého světa. Rozhovor.
Jiří V. Matýsek 11.03.2024
„Spotify je skvělý nápad, uživatelsky neuvěřitelně fantastická věc. Člověk nemusí nic tahat, nic nosit. Ale všichni ti muzikanti jsou okradení," říká principál. Rozhovor.
Jiří V. Matýsek 06.03.2024
Slánské artbluesové trio se po sedmi letech od debutu Without Cover vrátilo s chválenou studiovkou a zároveň slaví deset let na scéně. Rozhovor.
Mariia Smirnova 05.03.2024
„... snažíme sa oslovovať naozaj zaujímavých a úspešných ľudí vo svojom obore. Základom je vzájomná dôvera, sympatie a ochota lektora s nami aktívne spolupracovať.“ Rozhovor.
Viktor Palák 28.02.2024
Ve finálním díle ankety odpovídají Piotr Jasiński, v jehož filmu Mimo ztvárnili Josef Trojan a Jakub Kalián kamarády, kteří narazí na situaci, která může být spouštěčem revize jejich vztahu.
Mariia Smirnova 27.02.2024
„V programové dramaturgii si hrajeme hodně s pocity či smysly a chceme, aby i diváci při návštěvě festivalu mohli více reflektovat tuto část sebe sama..." Rozhovor.
Viktor Palák 26.02.2024
Bzukot Země zachycuje absurdní i povědomou šarvátku o to, jak formulovat zprávu mimozemským civilizacím. V kontaktu se současnými tématy je i film 3MWh, který volí atmosféričtější cestu.
Viktor Palák 25.02.2024
V národní soutěži největší domácí přehlídky krátkých filmů se potkalo ke dvěma desítkám titulů, oslovili jsme tvůrce a tvůrkyně některých z nich.
Nora Třísková 22.02.2024
Podobně jako kloubí různé aktivity – psaní, kurátorství a výtvarná tvorba, producentství – na desce spojuje v lecčem typické anglické žánry jako dub, postpunk nebo alt rock. Rozhovor.