Články / Reporty

Veletrh špinavých zmoklých psů (Pontiak)

Veletrh špinavých zmoklých psů (Pontiak)

Michal Smrčina | Články / Reporty | 08.03.2019

Po dvou letech zpátky v Praze a opět na začátku jara. Jako by chlapci z Pontiak měli potřebu ohlašovat konec zimy a začátek teplejších měsíců. Silná hudba s pozitivním nábojem a životním elánem k tomu sedne. Tehdy jim v Lucerně předskakovali hluční Or a tematicky křitili album Jaro. Nešlo tolik o uvedení hlavní kapely nebo budování atmosféry, ale o plnohodnotnou dávku obnaženého noise rocku a krev na strunách – zážitek, který v lecčems headlinery předčil. Tentokrát je nastavení odlišné. Pontiak si s sebou přivezli So Low, sólový, čistě instrumentální projekt Tylera Trottera z Watter či Om.

Internet mlčí, očekávání je všelijaké, hlavně mlhavé. Stage už je vybavena všemi instrumenty, což „úzkoprofilovému“ hudebníkovi nenahrává – jako by spoluhráči odešli a nechali ho tam samotného. Pozornost ukecaného publika je roztroušena, sálem se korzuje a debatuje za doprovodu sedativních ambientních ploch, šedého beatu i jemných náznaků brnkané psychedelie. Trotter sice nebuduje fádní krajiny, ale v takto nesoustředěném prostředí jeho snaha supluje výtahovou hudbu.

fotogalerie z koncertu tady

Jaká změna, když na pódium vstoupí tři bratři Carneyovi. Import z venkovské Virginie, vousy a košile, věčný optimismus. První riffy odpalují do blaženého kývání, Futurum připomíná veletrh špinavých zmoklých psů s dlouhou srstí a svítícími čumáky. Pontiak od desky Dialectic of Ignorance z roku 2017 sice novým materiálem nedisponují, jejich diskografie ale vydá na dlouho a nabízí širokou paletu motivů, ze které stačí brát a setlist se přirozeně formuje. I v tom je kouzlo kapely – nenucenost, ale i promyšlenost a respekt ke kytarovým klasikám. A životní filosofie, zahrnující život na farmě, přírodu, kytary a vlastní pivovar Pen Druid Brewing. Proces hudební tvorby se prolíná s procesem vaření piva, prakticky i ideově, jak sami říkají: alchymie nápoje a zvuku. Stvrzují to nadšenými přípitky z lahvové plzně a potvrzují omšelé klišé, že v jednoduchosti může být síla. Základní sestava rockové kapely, tři vokály a bohaté výlety do psychedelie, hard rocku, stoneru i třeba jazzu. Rukopis Pontiak je rozpoznatelný od jejich začátků, přesto lze sledovat vývoj, od neukázněných skladeb z alba Innocence k propracovaným, vzdušným hymnám z posledního alba. Své místo má i archivní počin Comecrudos, reprezentovaný skladbou Part III.

Zasněné surfování na riffech, co si nárokují celý prostor Futura. Přesto by to šlo ještě lépe – zvuk neburácí, úroveň hluku je velmi střídmá, věci by prospělo trochu potrápit ušní bubínky a cítit vibrace aspoň v břiše. Je ovšem paradoxní, že koncert, co trvá přes hodinu a jehož skladby se přeci jen navzájem podobají, nenudí. Živelnost, poezie a srdce na talíři rurálních sládků s kytarami fungují spolehlivě.

Info

Pontiak (us) + So Low (us)
6. 3. 2019 Futurum Music Bar, Praha

foto © David Pelikán

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.