Michal Smrčina | Články / Reporty | 08.03.2019
Po dvou letech zpátky v Praze a opět na začátku jara. Jako by chlapci z Pontiak měli potřebu ohlašovat konec zimy a začátek teplejších měsíců. Silná hudba s pozitivním nábojem a životním elánem k tomu sedne. Tehdy jim v Lucerně předskakovali hluční Or a tematicky křitili album Jaro. Nešlo tolik o uvedení hlavní kapely nebo budování atmosféry, ale o plnohodnotnou dávku obnaženého noise rocku a krev na strunách – zážitek, který v lecčems headlinery předčil. Tentokrát je nastavení odlišné. Pontiak si s sebou přivezli So Low, sólový, čistě instrumentální projekt Tylera Trottera z Watter či Om.
Internet mlčí, očekávání je všelijaké, hlavně mlhavé. Stage už je vybavena všemi instrumenty, což „úzkoprofilovému“ hudebníkovi nenahrává – jako by spoluhráči odešli a nechali ho tam samotného. Pozornost ukecaného publika je roztroušena, sálem se korzuje a debatuje za doprovodu sedativních ambientních ploch, šedého beatu i jemných náznaků brnkané psychedelie. Trotter sice nebuduje fádní krajiny, ale v takto nesoustředěném prostředí jeho snaha supluje výtahovou hudbu.
fotogalerie z koncertu tady
Jaká změna, když na pódium vstoupí tři bratři Carneyovi. Import z venkovské Virginie, vousy a košile, věčný optimismus. První riffy odpalují do blaženého kývání, Futurum připomíná veletrh špinavých zmoklých psů s dlouhou srstí a svítícími čumáky. Pontiak od desky Dialectic of Ignorance z roku 2017 sice novým materiálem nedisponují, jejich diskografie ale vydá na dlouho a nabízí širokou paletu motivů, ze které stačí brát a setlist se přirozeně formuje. I v tom je kouzlo kapely – nenucenost, ale i promyšlenost a respekt ke kytarovým klasikám. A životní filosofie, zahrnující život na farmě, přírodu, kytary a vlastní pivovar Pen Druid Brewing. Proces hudební tvorby se prolíná s procesem vaření piva, prakticky i ideově, jak sami říkají: alchymie nápoje a zvuku. Stvrzují to nadšenými přípitky z lahvové plzně a potvrzují omšelé klišé, že v jednoduchosti může být síla. Základní sestava rockové kapely, tři vokály a bohaté výlety do psychedelie, hard rocku, stoneru i třeba jazzu. Rukopis Pontiak je rozpoznatelný od jejich začátků, přesto lze sledovat vývoj, od neukázněných skladeb z alba Innocence k propracovaným, vzdušným hymnám z posledního alba. Své místo má i archivní počin Comecrudos, reprezentovaný skladbou Part III.
Zasněné surfování na riffech, co si nárokují celý prostor Futura. Přesto by to šlo ještě lépe – zvuk neburácí, úroveň hluku je velmi střídmá, věci by prospělo trochu potrápit ušní bubínky a cítit vibrace aspoň v břiše. Je ovšem paradoxní, že koncert, co trvá přes hodinu a jehož skladby se přeci jen navzájem podobají, nenudí. Živelnost, poezie a srdce na talíři rurálních sládků s kytarami fungují spolehlivě.
Pontiak (us) + So Low (us)
6. 3. 2019 Futurum Music Bar, Praha
foto © David Pelikán
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.