Články / Reporty

Velké oči před Velkým pátkem (Christian Löffler &co.)

Velké oči před Velkým pátkem (Christian Löffler &co.)

blueskin | Články / Reporty | 01.04.2018

Žádný jiný pražský prostor tak nevypovídá o velkých očích promotéra, jako smíchovský klub MeetFactory. Jeho zadní stěna je posuvná, dá se tedy dobře odhadnout, nakolik si promotér věří. V onen březnový čtvrtek před Velikonocemi se odhad návštěvnosti příliš nepovedl - podle stupně posunutí pódia se očekávalo mnohem více lidí, nakonec ale zástupci německého labelu Ki Records hráli pro poloprázdný sál.

Showcase této značky se v rámci festivalu Spectaculare konala už podruhé. Loni se na ní kromě Christian Löfflera představili Sieren a Monokle, letos s sebou label boss Löffler přivezl dvě nové tváře - Briana Zajaka zvaného Fejká a Paula Schrödera alias Aparde. Společně představili tři polohy labelu, který si zakládá na diverzitě prezentovaného pohledu na současnou elektronickou hudbu.

Ve všech případech šlo o živá vystoupení, a bylo tudíž zajímavé sledovat odlišnosti mezi studiovou tvorbou a jejím přenesením na velké pódium. Nejradikálněji se od výchozího bodu odchýlil Aparde. Své zvukově košaté tracky v tradici bonobovské organické elektroniky přepracoval do podoby strohého techna. Ponechal jim však jejich průběh s četnými zklidňujícími pasážemi. Působilo to značně rušivě - sotva se člověk dostal do tanečního rytmu, vyvedl ho z konceptu nečekaný breakdown.

To Fejká si taneční potenciál svých skladeb pohlídal o něco lépe. Také on se zhlédl v organické elektronice, tentokrát upomínající spíše Jona Hopkinse. Pro živou prezentaci zvolil techhouseovou rytmiku, o kterou se opírá i ve svých djských setech a podcastech. Stavba jeho tracků působila méně nahodile, místy dokonce zarážela svou předvídatelností. Vše se odehrávalo v pravidelných šestnáctitaktových celcích, které se jen tu a tam roztáhly na dvojnásobek.

fotogalerie z koncertu tady

Christiana Löfflera oproti předchozím návštěvám v Česku nedoprovázela zpěvačka Mohna, o to byl jeho set soustředěnější a intenzivnější. Ze všech tří headlinerů předvedl Löffler nejdotaženější vystoupení, které umně balancovalo mezi poslechovými kvalitami a - tentokrát spíše naznačenou - klubovou orientací jeho tracků. Byl v tom paradox: na deskách umí být Löffler mnohem tanečnější než většina jeho chráněnců, naživo ale zvolil cestu většího ponoru do oceánu melancholických melodických linek.

Fungovalo to znamenitě. Tam, kde Aparde a Fejká vsadili na rytmickou augmentaci svých skladeb, změnil Löffler pouze důraz na prvky, které už byly v jeho hudbě obsaženy. Výsledkem byl větší pocit celistvosti, ať už jednotlivých tracků nebo celého setu. Bylo to dáno jen Löfflerovou větší zkušeností s živým vystupováním? Nevím, každopádně šlo o jeden z nejzajímavějších koncertů v rámci letošního, spíše nevýrazného ročníku festivalu Spectaculare.

Info

Ki Records Showcase
29. 3. 2018 MeetFactory, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slastný tinnitus (Daughters)

redakce 22.10.2019

Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.