Kristýna Břeská, Ondřej Vraštil | Články / Reporty | 19.09.2023
Na okraji starého hřbitova, před vstupem do kostela Všech svatých pod kopcem Zebínem, jsme poslouchali, jak na svou kytaru hrála a zpívala charismatická Dagmar Voňková, jejíž koncert byl velkým překvapením. Hudebnice už totiž nevystupuje. A tak jsme si poblíž staré zvonice ve stínu stromů za parného zářijového dne užívali několik písní věnovaných této příležitosti, festivalu Lodžie Worldfest 2023.
Ve Valdštejnské lodžii v Jičíně, barokní památce ze sedmnáctého století, jsme tři dny putovali mezi kostelem, čestným dvorem památky Lodžie, maringotkami v majestátním parku Libosadu, šapitó a divadelními sály, abychom si stihli poslechnout koncert, podívat na představení pro jednoho diváka nebo si aspoň v klidu dát kávu a nedělat nic.
Na velké terase letohrádku, ze které jsou vidět mohutné koruny stromů, hrála každý den od odpoledne do pozdní noci hudba z nejrůznějších koutů světa. Atmosféra se proměňovala v čase, cestovala od romantické nálady česko-francouzského uskupení Le Gars Den Bas přes dramatické písně lidového folklóru v podání tuzemské kapely Korjen až k bujarému veselení se slovenskými Balkansambel. Šapitó umístěné přímo pod letohrádkem v Libosadu zase posloužilo k večerním koncertům, kde se představili Yamaha Oriental, Irish Session nebo Croche Dedans. Balkánská diskotéka, irská romance nebo námořnické písně Croche Dedans proměnily šapitó v loď plující v různých rytmech a mořích, ze které se nikomu nechtělo vystoupit. Z dálky viděné pobřeží a blížící se čas konce vystoupení nás nutily tančit o to víc, až do poslední možné chvíle. Ta se naštěstí protáhla do pozdních hodin, kdy se v šapitó spontánně jamovalo.
Specifikem akce je propojení hudby, divadelnosti a silné vizuality krajiny. Organizátoři pracovali s těmito prvky vědomě a doslova je komponovali. Některé produkce se tak z běžného koncertu staly daleko komplexnějším zážitkem. Takto se například vyvedl koncert peruánského pianisty působícího v Německu Sergia Díaze de Rojase. Diváci seděli mezi stromy parku a hleděli do krajiny, ve které se za tónů piana objevovaly tanečnice komunikující s prostorem a hudbou. Další site-specific performancí byla Lesní hostina na motivy irských bájí a legend nebo čtení pohádek v chaloupce stojící uprostřed bažiny, ke které vedla dřevěná lávka.
Výjimečnost festivalu je v jeho skromnosti a snaze všech uměleckých produkcí o vzájemnou souhru. Tady neexistovala mainstage s populárnějšími kapelami nebo vedlejší s méně známými tělesy. Neexistoval ani hlavní program. Divadlo, koncerty a výtvarné dílny probíhaly souběžně, přičemž se některé divadelní performance opakovaly, aby je mohlo zhlédnout co nejvíce diváků. Festival také nezakládal svou publicitu na konkrétních hvězdách, jejich účast nevyzdvihoval. Nelze však opominout páteční euforii z hudebního dua DVA. Ať už jste stáli vzadu nebo vpředu, ať vedle vás pobíhaly děti nebo se pohupovali dospělí, neopomíjel vás pocit, že se všemi přítomnými prožíváte něco obdobného, aniž by bylo možné v daný moment vědět co. Byla to jakási euforie, radost nebo taky možná překvapení ze specifického stylu tvůrců, nad jejichž hudbou se v dobrém musíte smát. Smát sami sobě, smát jim a všem kolem vás.
I přes velkou různorodost stylů a žánrů působil Worldfest jednotně, jako kdyby všechny jeho součásti směřovaly ke stejnému cíli. Oceňuji dramaturgii divadelních inscenací, která nehleděla pouze na zábavné, rodinné, milé a nekonfliktní inscenace, ale naopak svět zobrazila v jeho spletitosti. Inscenace War Maker loutkáře Husama Abeda vyprávěla osud palestinského výtvarníka putujícího válečnou krajinou, divadlo Krajina v batůžku zase diváky s nadsázkou a vtipem přesunulo do Irska plného deště, barů a lidových písní.
K ucelenému zážitku přispěly teatrální úvody před každou produkcí v podání třech performerů zahalených do masek ptáků. Se zvukem irských dud a specifické flétny low whistle ohlašovali blížící se začátek dalšího koncertu.
Po skončení festivalu bylo snadné nabýt dojmu, že jste právě opustili třídenní oslavu života. Worldfest je pro děti i dospělé, pro dospívající i seniory, je prostě slavností, která hudbou, divadlem a nejrůznějšími pochutinami opěvuje život.
Lodžie Worldfest
8.–10. 9. 2023 Valdštejnská lodžie, Jičín
foto © Ondřej Vraštil
Václav Valtr 11.10.2024
Po několika úvodních písních přišel čas na lyričtější část reportoáru, vtahující do hypnotického a mrazivého světa svébytné estetiky...
Aneta Martínková 10.10.2024
V srpnu 2023 streamovací služba Spotify ohlásila, že její uživatelé a uživatelky za poslední rok naposlouchali přes tři miliony hodin nahrávek bílého šumu...
Veronika Havlová 09.10.2024
Když chcete zjistit, co je v Brně za kluby, jaké tam mají zvukaře, dramaturgii a nabídku na baru, naskočte na vlnu dvoudenního festivalu Batch.
Filip Peloušek 30.09.2024
Už příprava scény pro finální set v Concert Hall dávala tušit nápor na všechny smysly – fukary na listí, roztrhaná plátna a temné prapory.
Filip Peloušek, Dominik Polívka 29.09.2024
Jak byly první dvě noci pod Veletržákem ve znamení dystopie a pozvolného zániku civilizace, tak sobotní noc posouvá dění do chladné mechanické budoucnosti, kde jsou lidé pouhou vzpomínkou.
Klára Řepková 29.09.2024
Adam Dragun jen občas mezi skladby zařadí proklamace, které mají podtrhnout úzkostlivé vyznění nahrávky o „východoevropské verzi pozdního kapitalismu“.
Dominik Polívka, Jarda Petřík 28.09.2024
Kdo čekal, že program do druhé ranní ryze postávací/posedávací, toho 33EMYBW vyvede z omylu během prvních minut svého frenetického živáku.
Marek Hadrbolec 27.09.2024
Kanadská čtveřice sice několikrát nabídne záchranné lano v podobě melodie nebo silnějšího motivu, nikdo ale nemá vůli se ho chytit a nechat se vytáhnout zpět na světlo.
Dominik Polívka, Kristina Kratochvilová 27.09.2024
Přebíhám rozkopanou silnici k Veletržnímu paláci, který se na další čtyři večery, a brzká rána, stane mnohým druhým domovem. Mám skluz...
Jakub Veselý 27.09.2024
Ďalšie skladby napredujú bez pauzy a dlhé repetičné pasáže nehlásia koniec. Je to jeden celok, ktorý omamuje poslucháčov.