Články / Recenze

Velký sen Davida Lynche v malém kupé

Velký sen Davida Lynche v malém kupé

Jakub Koumar | Články / Recenze | 09.09.2013

Moderní blues Davida Lynche je jako vlak, který neustále mění rychlost. Za okny ubíhá cesta, ale za vším tím rámusem mechaniky je klidné, opuštěné a zašlé kupé a z něj váš pohled na ubíhající krajinu.

V takovém vlaku jako by jel i David Lynch. Jenomže ne jen tak, ale plný dojmů z cesty časem. Z návštěvy koncertu Johna Leeho Hookera či Muddyho Waterse, zasněný u nahrávek Patti Page či Doris Day. Jenže všechny pocity se slily do jednoho velkého, rozpitého snu. Jakkoli se toto srovnávání může zdát divoké, Lynch s úctou respektuje syrovost pozvolna modernizovaného blues i melodičnost, jež se sice schovává za jiskřivou atmosféru, ale v jádru je přívětivá. Cestou zpět ještě stihne navštívit Kapitána Beefhearta pro inspiraci, jak všechno prozářit a zastřít zároveň.

Ne, tohle není Crazy Clown Time, i když paralely sedí často ve vedlejším kupéčku. Přímost melodií tu najdete taky, ale ne v takové míře. A jakmile dojde na rozprostírající se zvukové pláně za oknem, není to temně ambientní, až industriální blues, utajené záchvěvy The Air Is on Fire jsou pryč. A to i přesto, že nádech je spíše hypnotický než klaunovsky křiklavý.

Kytary opředené Lynchovým kontrastním hlasem drnčí až v morku kostí. Struny se sebevědomě chvějí jako u souputníka Angela Badalamentiho, přitom nechybí syrovost a z hloubi vylézají bluesrockové kořeny po vzoru spolupráce s Johnem Neffem. Tohle blues je ovšem ošemetnější. Melodie jsou rozvážné a ustarané, jejich přednes často waitsovsky svébytný, díky čemuž vás nezaskočí hutné nástupy. Nechybí chvíle, kdy se motory rozjedou naplno, ale nezapomeňte, že pořád sedíte uvnitř, ukrytí před lomozem, co se postupně zkresluje na hranici snem rozkrývaného podvědomí. Na této hraně dostanete několikrát pocit, že se vám otevírá něco doposud neobjeveného, zejména díky čistotě melodií i textů.

The Big Dream je nenásilná a méně barevnější než předchozí deska, ale co v tomto směru ubírá, to dohání v tematičnosti. Respektive monotematičnosti, což může být i kámen úrazu. Pokud nepřistoupíte na způsob, jakým vás hudba pomalu ovíjí a následně prostupuje, může se stát, že se na cestě prostě začnete otravovat. Že ten pohled z okna je pořád stejný. Pak budete bloumat očima po kupé, ale víc už nedostanete, nemůžete se zvednout, projít se, natož vystoupit. Díky uzavřenosti album trpí poněkud klaustrofobním dojmem. Nezmění to cover předělávkové modly The Ballad of Hollis Brown, ani přispění Deana Hurleyho, ani přibrnknutí Rileyho Lynche. Vzduch dovnitř vpustí Lykke Li, ale bohužel až v bonusové skladbě I Am Waiting Here.

Album The Big Dream dostává svému slovu hlavně na první poslech, kdy dokáže být velkolepé hlavně v drobných nuancích. Nabízí krásně rozvlněné písně, jako vlak ve We Rolled Toghether uhání kupředu, ale vy tu jízdu vnímáte jen napůl. Okolí se totiž začíná ve vaší hlavě tříštit, zvuky se zkreslují, tempo se vytrácí, usínáte.

Info

David Lynch – The Big Dream (Sacred Bones, 2013)
www.davidlynch.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Historky otců zakladatelů budou těžko hledat čtenáře (Neviditelné řemeslo)

Martin Šinkovský 14.04.2024

I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.

Marko Damian a úpadok menom Skeeter

Matej Žofčín 09.04.2024

Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.

Kolekce rozmanitých emocí (Page Turners)

Tereza Bartusková 01.04.2024

Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.

Dva svety (Eva Sajanová & Dominik Suchý)

Veronika Vagačová 29.03.2024

Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace