Akana | Články / Recenze | 25.12.2013
Ranaldovo vydavatelské portfolio, ať už jde o vlastní projekty nebo různé spolupráce, je poměrně rozsáhlé (pilně ho buduje už od roku 1987), donedávna mělo ale spíš příležitostný charakter a logicky nikdy nepřitahovalo takovou pozornost jako práce domovských Sonic Youth. Teď, po jejich rozpadu, už je jeho sólová činnost systematičtější a také víc na očích, i když stín jednou provždy vržený legendou těžko kdy překročí. Na albu Last Night on Earth se poprvé zaštítil nejen svým jménem, ale i názvem kapely The Dust, v níž figuruje další kolega z domovské formace Steve Shelley, kytarista Alan Licht (oba se podíleli už na loňském Between the Times and the Tides) a basák Tim Lüntzel. Odminula zůstal ve studiové sestavě i prominentní jazzový klávesista John Medeski.
Je sympatické, že i tentokrát chce Lee Ranaldo být především Leem Ranaldem a ne jen čtvrtinou Sonic Youth, a razí si vlastní cestu. Ta je výrazně písničková, bez velkých experimentů, živená folkovou vzdušností, ale nepostrádá ani hlučné kytarové bouře. Cítím v ní jasně kontinuitu s tím, co v polovině 80. let (tedy ve stejné době, kdy i Sonic Youth formovali svůj styl) vynalézaly kapely jako R.E.M., Hüsker Dü nebo Replacements, když americkou folk-countryovou tradicí infiltrovaly postpunkovou realitu. Hned v nejchytlavější Lecce, Leaving je příbuznost s R.E.M. zřetelná. I ve chvílích, kdy se Ranaldo přiblíží k výrazovým pozicím svého bývalého působiště (The Rising Tide, Ambulancer), brzy od těchto náznaků uhýbá do širšího alternativně rockového kontextu a zaměnitelnost nepřipouští.
Problém mám s délkou skladeb, které většinou překračují šestiminutovou hranici. Obsahují sice poměrně časté dynamické změny, kytarové party jsou chytré, proměnlivé a nejednou se rozepnou do vířivých hlukových chuchvalců, ale bez kongeniálního přispění Thurstona Moorea není jejich textura tak bohatá, aby takové stopáže ospravedlnila, krácení by bylo rozhodně ku prospěchu věci. Dalším ne úplně stabilním pilířem je Ranaldův zpěv, který byl u Sonic Youth vždy osvěžujícím doplňkem k dominantním vokálům obou ex-manželů, ale na hodinové ploše vyplouvají na povrch jeho limity. Na druhou stranu má album Last Night on Earth, na první poslech poněkud zdlouhavé, schopnost odkrývat své přednosti postupně, což je vždy lepší, než kdyby napotřetí už nebylo co objevovat. Všichni bychom asi rádi viděli staré kumpány zase pohromadě, ale buďme vděční, že je máme aspoň zvlášť. Ranaldova nová deska je velmi příjemná náplast.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.
Klára Šajtarová 21.08.2024
Vycházející hvězda hardcoru a metalcoru z Oldhan County v Kentucky nenabízí žádné kompromisy – žádné čisté vokály, žádné přepálené refrény.
Kryštof Kočtář 15.08.2024
Skladby samy mají strukturu jemně rozkolísaných záchvěvů, které dohromady připomínají obraz plynoucí čáry života.
Mária Karľaková 15.08.2024
Kniha je naozaj výnimočná osobná spoveď. Je intímna, plná pocitov, myšlienok, postrehov, otázok z dospievania jedného dievčaťa.
Dušan Šuster 02.08.2024
Rýchlik to veru nie je. Kilometre ubiehajú pomaly – Donato stanovil tempo okolo 110 bpm, čo je o poznanie menej než trend v súčasnom techne – a basový bubon má…
Šimon Žáček 31.07.2024
Ostře kritizovat konzumní společnost dokázala již několikrát, což mnohdy vedlo i k mezinárodnímu úspěchu – zejména v případě oscarového Parazita či megahitu Hra na oliheň.
Klára Šajtarová 23.07.2024
Mnozí si je automaticky asociují s písní Pixies, pro americkou hardcore-punkovou komunitu nabírají ale tato slova úplně jiný význam.