Články / Sloupky/Blogy

Veni Vidi Video #4: Zahraj to znovu, Quentine!

Veni Vidi Video #4: Zahraj to znovu, Quentine!

Shaqualyck | Články / Sloupky/Blogy | 07.01.2016

Určitě už se vám to taky stalo. Koukáte na plátno, promítačka přede a v tom se přistihnete podupávajíc v rytmu zvukové stopy. Hudba je duší filmu a málokdo to ví líp než Quentin Tarantino, jehož snímky prosluly nejen břitkými dialogy a černočerným humorem, ale i pěstěným citem pro výběr dokonalé hudební kulisy. Tak dlouho se někdejší maniak z videopůjčovny v bazarech prohraboval tunami kuriozit i zapomenuté klasiky, až se pro něj hodiny strávené ve společnosti jeho početné vinylové sbírky staly nejen vyhledávanou kratochvílí, ale i způsobem, jak pro své kultovní bijáky najít rytmus a vdechnout jim život. Namísto orchestrálních kompozic dlouhá léta preferoval prachem zapadané skvosty z dob dávno minulých. Ať už se zhlédl v sedmdesátkových slaďácích či našlapaném surf rocku, pokaždé z toho vzešla natolik uchvacující souhra hudby a obrazu, že nad ní dodnes žasnou milióny fandů z celého světa.

George Baker Selection – Little Green Bag
Loudavá chůze ve slow motionu, drsný ksichty, černý kvádra, černý brejle a hravá basa přesně do kroku. Gauneři vznikali na koleně s rozpočtem osekaným na kost, úvodní titulky Tarantinova debutu jsou však důkazem, že kdo umí, dokáže zázraky i za pár šupů. “Kdepak náhoda. Správný otvírák často hledám už ve chvíli, kdy teprve přemýšlím o příběhu.” Vzpomínáte na Misirlou, kytarovou smršť Dicka Dalea, která v nejlepším utne prolog s přepadením restaurace a po přeladění rádia násilně přejde v Jungle Boogie od Kool & The Gang? Novodobá klasika Pulp Fiction je podobnými momenty našlapaná až po střechu...


Chuck Berry – You Never Can Tell
...a řada scén vešla do dějin právě díky Tarantinovu šestému smyslu pro svéhlavé hudební estétství, v jehož důsledku jsou dnes některé okamžiky neodvratně strostlé s tóny té které melodie. Jen stěží můžete poslouchat Girl, You´ll Be a Woman Soon od Neila Diamonda, resp. Urge Overkill a nemyslet přitom na vláčnou Miu v baloňáku. Totéž v bledě modrém platí pro taneční soutěž u Mazaného Králíčka. Stačí aby rock´n´rollová legenda pohladila struny své gibsonky a máte před očima twistující hvězdu Pomády Johna Travoltu po boku stylově rozdováděné Umy Thurman.


Bobby Womack – Accros 110th Street
Šelma Jackie Brown ve svém přirozeném prostředí letištní haly a další působivé intro, které vtáhne na první dobrou. V kompozici jednotlivých záběrů leckdo rozpozná scénickou podobnost s Nicholsovým Absolventem. Cestu Dustina Hoffmana však umně podbarvovala melancholie skladby The Sound of Silence od Simona s Garfunklem, zatímco Pam Grier si vykračuje v rytmu soulové pecky Bobbyho Womacka. Stejný postup, různé ingredience. Práce s náladou radost pohledět.


Santa Esmeralda – Don't Let Me Be Misunderstood
Zkřížené katany, ječící trumpety a čerstvou krví zbrocená sněhová pokrývka. V závěru první části surového opusu Kill Bill se naplno urvala ze řetězu režisérova vášeň pro kung-fu a spaghetti westerny. Ikonický souboj Nevěsty s nelítostnou O-Ren Ishii v zasněžené japonské zahradě však vzývaný tvůrce překvapivě podbarvil taneční verzí klasické balady z repertoáru Niny Simon. S tou si v polovině šedesátých let pohráli už kytaroví The Animals, vyslanci latinského disca Santa Esmeralda přidali o dekádu později pozvolný nástup v rytmu ohnivého flamenca. Tarantino vrátil temperamentnímu hitu popularitu v roce 2003, když s jeho pomocí vygradoval finále svého krvavého baletu.


Dave Dee, Dozy, Beaky, Mick & Tich - Hold Tight
Grindhouse, společný projekt Tarantina s Robertem Rodriguezem věnovaný brakové produkci z olezlých biografů sice u diváků nebodoval tolik, jak jeho stvořitelé spiklenecky doufali, na půvabu mu to ale nikterak neubírá. V dost možná nejzdařilejší scéně s vraždícím kaskadérem a čtyřmi nešťastnicemi došlo na oblíbenou finesu, kdy je brutální výjev z autorádia diegeticky doprovázen rozjuchanou vypalovačkou plnou rytmického veselí. Bonusem je pak krátká přednáška o Petu Townshendovi, milimetrové načasování a tři opakovačky využívající různých úhlů kamery.


David Bowie – Cat People
Tarantina dlouho štvalo, že tak parádní kousek z pera slovutného Davida Bowieho skončil jen v závěrečných titulcích Schraderova erotického hororu Kočičí lidé. Když po letech vybíral hudbu pro své pojetí života v nacisty okupované Francii, naskočil mu polozapomenutý kus v jeho pomyslném jukeboxu, načež kolem něj vystavěl jednu z vrcholných scén celého filmu. Do historického kontextu sice nezapadá, k nemilosrdné pomstě Shosanny Dreyfus ale sedí náramně.


Morricone?
Trvalo to, ale nakonec se ke svým oblíbeným westernům Quentin dokopal. A pokud šlo o hudbu, dlouho přicházelo v úvahu jediné jméno, a to nikdo menší než slavný Ennio Morricone, jehož práci Tarantino léta bezvýhradně obdivuje. S Djangem to ještě nevyšlo (na soundrack se krom jiného dostalo jen pár Morriconeho starších kousků), pro letošní novinku Osm Hrozných už ale svého nejoblíbenějšího skladatele přecejen ukecal a na první poslech to vypadá, že jej vůbec nešetřil. Máme se na co těšit...


Info

Prequel k lednovému číslu magazínu Full Moon, které jde do světa ve stejnou dobu jako Tarantinův osmý celovečerní film s názvem Osm hrozných.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #62: Elán mezi oblázky

Michal Pařízek 24.09.2021

Fouká tak, že i zavřené slunečníky se komíhají jak sbor opilých baletek a chudák číšník z místní taverny má s rovnáním neposlušných lehátek slušnou honičku...

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Moody Moon Noize vol.2: Top 5

redakce 30.08.2021

Jsme nevyspalí, unavení, ale štastní. Stálo to za to. Před podrobnějšími reporty posíláme tradiční top 5 převážně z řad crew a organizátorského týmu.

Šejkr #60: „Máme to teda dělat venku? Já fakt nevím.“

Michal Pařízek 27.08.2021

Feeling podzim. Loňskou euforii na kolonádě do velké míry zapříčinilo také počasí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Vortex)

Veronika Havlová, Viktor Palák 24.08.2021

Gaspar Noé vysadil drogy a natočil film, ve kterém není ani stopa po stroboskopech, ale drásavostí si nezadá s jeho vrcholnými díly.

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Veronika Miksová 24.08.2021

Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.

Top 5 Josefstadt 2021

redakce 20.08.2021

Po tradičním epickém reportu přinášíme ještě výběr z toho nejlepšího očima našich redaktorů/fotografů a přátel ze zeleného údolí a přilehlých kasemat.

Šejkr #59: Dny, kdy nám to spolu nejde

Michal Pařízek 13.08.2021

Emoce tlučou křídly už od Kyjova, chceme tam být rychle, a to ještě netušíme, co nás čeká na místě.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace