Články / Sloupky/Blogy

Veni Vidi Video #6: Tváře Iggyho Popa

Veni Vidi Video #6: Tváře Iggyho Popa

Shaqualyck | Články / Sloupky/Blogy | 05.04.2016

Říkají mu různě. Nejčastěji Kmotr punku. Nicméně sám James Newell Osterberg ml., známější pod nesčetněkrát skloňovaným a notoricky vžitým pseudonymem Iggy Pop, bere tohle přízvisko s velkou rezervou. Se škatulkami si hlavu nikdy nelámal, s oblibou střídal spolupachatele i místa činu. V jeho pestrém rejstříku se skví zářezy, které zaznamenal v čele nezkrotných The Stooges, ale i sólo či po boku některého z četných kumpánů, jejichž výčet zahrnuje jména jako David Bowie, Goran Bregović, Debbie Harry, Slash nebo Alice Cooper. Jeho nejčerstvější kolaboraci s názvem Post Pop Depression, na níž se krom jiných podílel Josh Homme z Queens of the Stone Age, je věnován aktuální Full Moon. V mezičase mrkněte, kterak si rozmanitá hudba nestárnoucího divočáka rozuměla se světem pohyblivých obrázků.

Lust For Life (Trainspotting)

Dá se začít jinak, než devadesátkovým kultem Dannyho Boyla? Sotva. Ošuntělé ulice šedivého Edinburghu, rázné bicí a sprintující smažka Ewan McGregor, pro kterého syrová feťácká historka plná černočerného humoru znamenala pomyslný výtah ke slávě. Na soundtracku hrajícím všemi barvami duhy si podaly ruce britpopové hvězdičky (Blur, Pulp, Elastica) se zástupci trip hopu a taneční elektroniky (Leftfield, Primal Scream, Underworld). Nejikoničtějším kouskem ve sbírce však zůstává i po dvaceti letech od premiéry energický otvírák Iggyho Popa.


Gimme Danger (Velvet Goldmine/Sametová extáze)

O dva roky později se Ewan McGregor v omamném punkově glam rockovém kvazidokumentu Sametová extáze mistrně převtělil do neposedného výstředníka jménem Curt Wild. Nikdo soudný ale ani na okamžik nepochyboval, kdo že byl jeho reálným předobrazem. McGregorovi role sedla na výbornou, bezchybnost jeho kreace navíc umocňuje interpretace jedovatého pomaláče Gimme Danger z alba Raw Power, kterou Iggy spáchal roku 1973 coby frontman The Stooges.


I Wanna Be Your Dog (CBGB)

U The Stooges ještě chvíli zůstaneme. Tohle jejich kytarové uštknutí zacloumalo zvukovou stopou nejednoho celovečeráku – The Runaways, Sbal prachy a vypadni, v punkové romanci Sid a Nancy si legendární popěvek střihl dokonce Gary Oldman v roli nechvalně proslulého basáka Sex Pistols Sida Viciouse. Vzývaný song tak logicky nemohl chybět ani na soundtracku k snímku CBGB, který tvůrci v čele s Randallem Millerem zasvětili vzpomínkám na legendární hudební špeluňku. Tu v New Yorku držel dlouhá léta při životě nezměrný entuziasmus Hillyho Kristala a své první krůčky na cestě k nesmrtelnosti na jeho pódiu absolvovaly kapely jako Ramones či Blondie s nepřehlédnutelnou Debbie Harry, s níž Iggy (nejen) ve filmu nadšeně skotačil. Tentokrát však nikoliv osobně, nýbrž v zastoupení bubeníkem Foo Fighters Taylorem Hawkinsem. Od originálu k nerozeznání.


Real Wild Child (Krokodýl Dundee II)

Když už jsme v New Yorku, těžko nezmínit pokračování klasiky o lásce americké novinářky a jednoho netradičního Australana. Památnými momenty je film našlapán až po střechu, nicméně scéna, ve které se Paul Hogan snaží v ukázkovém doupěti přemluvit k intervenci vymóděný gang vedený chlapcem s přezdívkou Krysa, patří k těm nejpovedenějším. Padnoucí hudební kulisu pak nezajistil nikdo menší než Iggy Pop a jeho návykový singl z nahrávky Blah Blah Blah. Vtipné je, že se jedná o coververzi letitého hitu, jehož spoluautorem je australský zpěvák Johnny O'Keefe. Přetvořen byl hned několikrát, Popova verze je ovšem dodnes bezkonkurenční.


Living on the Edge of the Night (Černý déšť)

Song na míru? Pravdou je, že Iggyho kousky sice zdobí nejeden filmový soundtrack, zpravidla se však jedná o prověřenou kvalitu z dříve vydaných (a pochopitelně úspěšných) alb. V případě Černého deště, americké kriminálky z japonského podsvětí režírované Ridleym Scottem (r. 1989) to ale bylo trochu jinak. Hans Zimmer s Jayem Rifkinem zrovna zakládali fabriku Media Ventures (dnes známou jako Remote Control Productions) a zatímco se prvně jmenovaný soustředil na instrumentální podkres, ten druhý upekl nadýchanou lahůdku pro Iggyho Popa, který povedenou skladbu o rok později zařadil i na tracklist uznávané desky Brick by Brick. Stylové, nenucené a co do zachycení atmosféry přelomu 80. a 90. let dokonale přiléhavé. Stejně jako sako na holé kůži.


Bojovník/The Brave

Klasický filmový soundtrack si bez ohledu na četné hostovačky a kamarádšofty Pop vyzkoušel dosud pouze jedinkrát – v režijní prvotině svého dobrého přítele Johnnyho Deppa, jenž v roce 1997 zadaptoval pro filmové plátno stejnojmenný román Gregoryho Mcdonalda. Nařvanou zběsilost nečekejte, pro hudební doprovod je naopak typická hloubavost, podobně jako melancholie a plíživé tempo. Pohlcující, bezmála existenciální záležitost.


He's Frank/Slight Return (Heroes)

Norman Cook alias Fatboy Slim vystřídal během své plodné kariéry nepočítaně inkarnací i bokovek. Jednou z těch nejzdařilejších je The Brighton Port Authority (častěji pouze jako The BPA) a deska I Think We're Gonna Need a Bigger Boat, na které si s chutí zahostovali Justin Robertson, David Byrne nebo Dizzee Rascal. Ale taky Iggy Pop, a to v předělávce songu kapely The Monochrome Set. Chytlavá pecka nakonec skončila na soundtracku k superhrdinskému seriálu Heroes a v doprovodném videu se Iggy vyskytuje jako zpupná loutka goyovského typu uvězněná v osidlech černého divadla. Hm...


!Bonus!

Krom výše zmíněných tvůrců se na Popa projednou spolehla i automobilka Cadillac. Konkrétně šlo o bilanční spot podbarvený skladbou Punkrocker od skupiny The Teddybears. Kdepak, Iggy se ani v reklamě neztratí.


Info

Interaktivní dodatek k aktuálnímu číslu magazínu Full Moon, které se krom jiného věnuje osobnosti Iggyho Popa.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #92: „I got too much on my mind, It got clouded in my eyes.“

Michal Pařízek 18.11.2022

Na Le Guess Who? si vzpomenu i při příchodu na Václavské náměstí, kde se objevuji zrovna ve chvíli, kdy začínají Chinaski. Koncert pro budoucnost.

Hádanky z Utrechtu #4: Weird pop

Michal Pařízek 14.11.2022

Horse Lords hráli před pár dny v Praze, pár desítek lidí v Punctu si je prý užilo náramně. Tady prodávají merch po kilech ještě několik hodin po koncertě.

Šejkr #91: Mezi řečí

Michal Pařízek 04.11.2022

Na návštěvě u mušlí mě začal vyhlašovat vedle stojící týpek s tím, že jsem moc starej a co že tam jako dělám. A že budu určitě fízl. A že pozor...

Šejkr #90: Možná jednou

Michal Pařízek 21.10.2022

Když jsem se ve čtvrtek podíval, co se děje, tak jsem zapomněl na všechno. Na nemoc, na babí léto, i na Kendricka. Události z bratislavské Teplárně mě paralyzovaly.

Konvulzivní pulz Laokoon

Viktor Hanačík 20.10.2022

Sedím na rohu a poslouchám „leden bude navždy sad“. Laokoon. Úsporná podzimní melancholie. Večer. Tváře chodců mizejí ve stínech.

Praskání bublin (Unsound 2022)

Zuzana Malá 17.10.2022

Unsound letos vstupuje do třetí dekády své existence a pro svou narozeninovou oslavu volí téma bublin. Ta festivalová vydrží sotva týden...

Šejkr #89: Někdo jiný, někde jinde?

Michal Pařízek 07.10.2022

Obviously, we’re not golfers. Jedno z hesel, které vetkla do erbu Full Moonu Apačka, a taky pochopitelně aluze na velkého zevla. Bezbřehý sarkasmus a hlavně pravda.

Šejkr #88: Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš…

Michal Pařízek 23.09.2022

„Dávejte pozor na podlahu,“ zazní ve chvíli, kdy nečekaně došlápnu na ztvrdlé bahno umístěné na podlaze setmělé instalace thajsko-amerického multimediálního umělce Korakrita Arunanondchaie.

Šejkr #87: Pěna dní

Michal Pařízek 09.09.2022

Na chodníku za zdí Prezidentské (Grasalkovičovy) zahrady sbírám první letošní kaštan. Sakra, já to věděl.

Šejkr #86: Nepopsaný papír

Michal Pařízek 26.08.2022

Původně jsem zamýšlel tenhle sloupek věnovat Joe Strummerovi, minulou neděli by mu bylo sedmdesát. Nakonec z toho vylezly poznámky o smutku a růžoví delfíni.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace