Články / Sloupky/Blogy

Veni Vidi Video #6: Tváře Iggyho Popa

Veni Vidi Video #6: Tváře Iggyho Popa

Shaqualyck | Články / Sloupky/Blogy | 05.04.2016

Říkají mu různě. Nejčastěji Kmotr punku. Nicméně sám James Newell Osterberg ml., známější pod nesčetněkrát skloňovaným a notoricky vžitým pseudonymem Iggy Pop, bere tohle přízvisko s velkou rezervou. Se škatulkami si hlavu nikdy nelámal, s oblibou střídal spolupachatele i místa činu. V jeho pestrém rejstříku se skví zářezy, které zaznamenal v čele nezkrotných The Stooges, ale i sólo či po boku některého z četných kumpánů, jejichž výčet zahrnuje jména jako David Bowie, Goran Bregović, Debbie Harry, Slash nebo Alice Cooper. Jeho nejčerstvější kolaboraci s názvem Post Pop Depression, na níž se krom jiných podílel Josh Homme z Queens of the Stone Age, je věnován aktuální Full Moon. V mezičase mrkněte, kterak si rozmanitá hudba nestárnoucího divočáka rozuměla se světem pohyblivých obrázků.

Lust For Life (Trainspotting)

Dá se začít jinak, než devadesátkovým kultem Dannyho Boyla? Sotva. Ošuntělé ulice šedivého Edinburghu, rázné bicí a sprintující smažka Ewan McGregor, pro kterého syrová feťácká historka plná černočerného humoru znamenala pomyslný výtah ke slávě. Na soundtracku hrajícím všemi barvami duhy si podaly ruce britpopové hvězdičky (Blur, Pulp, Elastica) se zástupci trip hopu a taneční elektroniky (Leftfield, Primal Scream, Underworld). Nejikoničtějším kouskem ve sbírce však zůstává i po dvaceti letech od premiéry energický otvírák Iggyho Popa.


Gimme Danger (Velvet Goldmine/Sametová extáze)

O dva roky později se Ewan McGregor v omamném punkově glam rockovém kvazidokumentu Sametová extáze mistrně převtělil do neposedného výstředníka jménem Curt Wild. Nikdo soudný ale ani na okamžik nepochyboval, kdo že byl jeho reálným předobrazem. McGregorovi role sedla na výbornou, bezchybnost jeho kreace navíc umocňuje interpretace jedovatého pomaláče Gimme Danger z alba Raw Power, kterou Iggy spáchal roku 1973 coby frontman The Stooges.


I Wanna Be Your Dog (CBGB)

U The Stooges ještě chvíli zůstaneme. Tohle jejich kytarové uštknutí zacloumalo zvukovou stopou nejednoho celovečeráku – The Runaways, Sbal prachy a vypadni, v punkové romanci Sid a Nancy si legendární popěvek střihl dokonce Gary Oldman v roli nechvalně proslulého basáka Sex Pistols Sida Viciouse. Vzývaný song tak logicky nemohl chybět ani na soundtracku k snímku CBGB, který tvůrci v čele s Randallem Millerem zasvětili vzpomínkám na legendární hudební špeluňku. Tu v New Yorku držel dlouhá léta při životě nezměrný entuziasmus Hillyho Kristala a své první krůčky na cestě k nesmrtelnosti na jeho pódiu absolvovaly kapely jako Ramones či Blondie s nepřehlédnutelnou Debbie Harry, s níž Iggy (nejen) ve filmu nadšeně skotačil. Tentokrát však nikoliv osobně, nýbrž v zastoupení bubeníkem Foo Fighters Taylorem Hawkinsem. Od originálu k nerozeznání.


Real Wild Child (Krokodýl Dundee II)

Když už jsme v New Yorku, těžko nezmínit pokračování klasiky o lásce americké novinářky a jednoho netradičního Australana. Památnými momenty je film našlapán až po střechu, nicméně scéna, ve které se Paul Hogan snaží v ukázkovém doupěti přemluvit k intervenci vymóděný gang vedený chlapcem s přezdívkou Krysa, patří k těm nejpovedenějším. Padnoucí hudební kulisu pak nezajistil nikdo menší než Iggy Pop a jeho návykový singl z nahrávky Blah Blah Blah. Vtipné je, že se jedná o coververzi letitého hitu, jehož spoluautorem je australský zpěvák Johnny O'Keefe. Přetvořen byl hned několikrát, Popova verze je ovšem dodnes bezkonkurenční.


Living on the Edge of the Night (Černý déšť)

Song na míru? Pravdou je, že Iggyho kousky sice zdobí nejeden filmový soundtrack, zpravidla se však jedná o prověřenou kvalitu z dříve vydaných (a pochopitelně úspěšných) alb. V případě Černého deště, americké kriminálky z japonského podsvětí režírované Ridleym Scottem (r. 1989) to ale bylo trochu jinak. Hans Zimmer s Jayem Rifkinem zrovna zakládali fabriku Media Ventures (dnes známou jako Remote Control Productions) a zatímco se prvně jmenovaný soustředil na instrumentální podkres, ten druhý upekl nadýchanou lahůdku pro Iggyho Popa, který povedenou skladbu o rok později zařadil i na tracklist uznávané desky Brick by Brick. Stylové, nenucené a co do zachycení atmosféry přelomu 80. a 90. let dokonale přiléhavé. Stejně jako sako na holé kůži.


Bojovník/The Brave

Klasický filmový soundtrack si bez ohledu na četné hostovačky a kamarádšofty Pop vyzkoušel dosud pouze jedinkrát – v režijní prvotině svého dobrého přítele Johnnyho Deppa, jenž v roce 1997 zadaptoval pro filmové plátno stejnojmenný román Gregoryho Mcdonalda. Nařvanou zběsilost nečekejte, pro hudební doprovod je naopak typická hloubavost, podobně jako melancholie a plíživé tempo. Pohlcující, bezmála existenciální záležitost.


He's Frank/Slight Return (Heroes)

Norman Cook alias Fatboy Slim vystřídal během své plodné kariéry nepočítaně inkarnací i bokovek. Jednou z těch nejzdařilejších je The Brighton Port Authority (častěji pouze jako The BPA) a deska I Think We're Gonna Need a Bigger Boat, na které si s chutí zahostovali Justin Robertson, David Byrne nebo Dizzee Rascal. Ale taky Iggy Pop, a to v předělávce songu kapely The Monochrome Set. Chytlavá pecka nakonec skončila na soundtracku k superhrdinskému seriálu Heroes a v doprovodném videu se Iggy vyskytuje jako zpupná loutka goyovského typu uvězněná v osidlech černého divadla. Hm...


!Bonus!

Krom výše zmíněných tvůrců se na Popa projednou spolehla i automobilka Cadillac. Konkrétně šlo o bilanční spot podbarvený skladbou Punkrocker od skupiny The Teddybears. Kdepak, Iggy se ani v reklamě neztratí.


Info

Interaktivní dodatek k aktuálnímu číslu magazínu Full Moon, které se krom jiného věnuje osobnosti Iggyho Popa.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 04.01.2024

Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 03.01.2024

Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace