Tomáš Hladký | Články / Recenze | 10.12.2021
Zvláštní teskná euforie se nedostaví jen z toho, že se roztrhají mraky, obdobné pocity vyvolává i poslech nejnovější nahrávky Ventolina. Příroda, sluníčko, les, houby, rybník, lehký větřík. Letní pohoda.
Od vydání průlomového alba Vitajte uplynuly čtyři roky, od debutového devět let. I přes prvotní zmatení a nejistoty, kam Ventolina zařadit, se kolem něj téměř okamžitě utvořila pevná fanouškovská základna a hudebník, vlastním jménem David Doubek, se rychle vyšvihl mezi přední jména na české alternativní scéně. Sebeironie a jistá dávka absurdity byly vždy základem jeho image a nejinak tomu je na nové desce Dneska se vyčasilo. Jenže Ventolin je najednou dospělejší, vážnější.
Tvůrce lehce bizarních, ale populárních hitů jako Disco Science nebo Sovy se ve své tvorbě nenápadně posunul. Vsadil na celkové odlehčení a album je tak příjemně hravé a barevné. Oproti předchozí tvorbě jsou skladby propracovanější: Ventolin si hraje s rytmem a tempem, k hlavním motivům přidává pestrou škálu efektů a beatů, které se neopakují a evokují osmdesátkovou elektroniku. Nejedná se o klasické „tucovky“, které byly pro Ventolina typičtější dřív, ale o písně, které mají jasné intro, vyvrcholení a závěr. Zároveň nejsou komplikované. Ventolin umí pracovat s motivy, ví, jak postavit chytlavou melodii, a hlavně ví, kdy přestat.
Další změnu představují texty. Ventolin vždy vynikal typicky šeptanou recitací a slogany, ovšem aktuální nahrávka je textově bohatší a rozmanitější. Je znát posun od „parties“ tracků k písničkovějšímu formátu. Motivy přírody, léta a rodiny jsou odrazem hřejivé nostalgie, která vyvolává stesk po horkém létě stráveném venku ve společnosti těch nejbližších.
Možná za to může pandemie a domácí izolace, ale zdá se, že Ventolin začal hrát na melancholičtější strunu. Tracky jsou hloubavější, přemýšlivější a mají obsah. Verš „Mlčíš, možná se otočíš, a pak vyprávíš a jsi blíž, než si myslíš“ je vyspělejší než „Potím se studeným potem, ztratil jsem svůj totem“. Ventolin najednou vyklízí pozici „je to vtipné a dobře se to poslouchá“, a ačkoliv podivínství je přítomné i na novém albu Dneska se vyčasilo, jeho autor se posunul od autora techno/disco hitů k poetovi. Do role písničkáře.
Paulína Janičíková 21.05.2022
Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...
Veronika Tichá 15.05.2022
Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.
Michal Pařízek 08.05.2022
Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.
Michal Pařízek 26.04.2022
Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.
Tomáš Kouřil 19.04.2022
S novou nahrávkou vytanou vzpomínky na druhou půli nultých let. Sociální sítě neexistovaly, na koncerty se chodívalo na kapely, ale i jen tak potlachat...
Filip Švantner 11.04.2022
Helms Alee... To nie je len nostalgia za skvelým katalógom Hydra Head a za časmi, keď hardcoreové kapely zo Seattlu vydávali jeden nadčasový album za druhým.
Jiří V. Matýsek 02.04.2022
Hvězdná pěchota je klasika, kterou překryla její filmová adaptace, a nové vydání nakladatelství Argo ji tak u nás může vrátit do oběhu.
Jiří Přivřel 01.04.2022
Hudební inspirace řekou jako omílané téma? V tomto případě to rozhodně neplatí.
Ema Klubisová 17.03.2022
Na prvý pohľad pôsobí Glitch Princess ako syntéza ranej tvorby Grimes, estetiky Chromatics a minimalistickej výpravnosti ambientu.
Veronika Tichá 15.03.2022
VDYD vydávají první album s názvem Carousel a s ním novou nálož zasněných kytarových riffů a jemných melodií s texty plnými nostalgie, smutku, ale i radosti a naděje.