Články / Reporty

Versus: Boris vs Amenra aneb Peklo, pozéři a pičusové

Versus: Boris vs Amenra aneb Peklo, pozéři a pičusové

jane doe, waghiss666 | Články / Reporty | 27.02.2018

„Temno a temno. Napůl. Dva headlineři, půldruhé hodiny setu, jedna oprátka, žádný zbytky. Tohle je první tour bez pičovin. Nebo?“ (pan Úvodník)

PŘIZDISRÁČ:
To bych zrovna netvrdil, byť chápu, jak to myslíš. Ale popořadě. Stíhám tak akorát rozklepání bubnů, než začne DO.W.N., a s první tlakovou jde všechno do hajzlu. Žebra, sluch i horizont, trojčlenka vnímání na sračky, přesně jak čekám(e). Jestli se u velkých kapel chytá trend sabotovat fotografům zrcadlovky šermováním světelnou palbou, jen dobře. Stejně je lepší zavřít oči, než bude pozdě, Drahý.

SRDCERVÁČ:
Naseru se zfleku i poslepu, protože aby hrál support přes hodinu, to je nehoráznost i na mě. Přiznávám, že neudržím pozornost, ani když mí skramz miláčci přidávaj, sere mě motat se mezi páprdama kývajícíma se do rytmu, který tahle sračka nemá, a z vražednejch světel odráženejch z rozkývaný plešky mi praskaj‘ spojivky. Jsme snad, kurva, na diskotéce? V jeden moment mají na podiu tahací harmoniku, týpka, co je mu kytara na krku málo, a bubeník v zádech gong a židli k hovnu. Proč nehrál rovnou celej set vestoje? Ale to je jedno, i kdyby nahráli rekonstrukci zkušebny nebo layover z letiště, budou to prodávat na trojLP za těžký prachy. Rukávy na zem a holý záda? To mi je poser s rozběhem! Už fakt líp chápu, proč se v Japonsku nikdo nedožije třiceti, vlastní rukou. Bizárek epickej. Tohle bylo peklo.

PŘIZDISRÁČ:
Bylo, jak taky jinak. U Boris nikdy nevíš, co čekat, když si na turné s čistě dronovým setupem dají jeden večer v Polsku celou Pink, když za čtvrtstoletí na scéně stihli s lomozením prostřídat pop, disko, shoegaze i stoner. Dneska zazněla celá Dear. Holt jaká deska, takovej set, jen se všema přidanýma hodnotama vytavenýma na jedenáct a s každým úderem jinde a jindy než tady a teď. Jestli tě ale sere, žes‘ nezakýval taky, máš to moc (vy)počítaný. Nohy v asfaltu. Tenhle pohřeb bolel veškerou krásou a hladil rozžhavenou pilou, teatrálnost nad vypočítavostí. Odteď to bude naopak. Mass VI je i na kluky z Heartnoize moc snaživé umčo, byť já jim vlastně nikdy nefandil, i kdybych chtěl sebevíc, ale jak řekl Klubíčkář: „Pro mě budou vždycky až druhý, ať se snažej, jak chtěj.“

fotogalerie z koncertu tady

SRDCERVÁČ:
A co tam teda lezeš? To jako když jim není přes padesát, tak hned kradou? Odkdy maj Neurosis patent na žánr? Slyšels‘ vůbec Absent in Body? A víš, kdo jim ty desky vydává? Myslím ty desky, cos‘ neslyšel, protože si vždycky nastuduješ až tu aktuální a pak pliveš rozumy. Kalkul a teatrálnost? Projekce za zádama je dneska běžná věc, navíc ti kluci jsou v tranzu každej koncert, to poznáš a nevypočítáš. Jak říkal Henry Rollins: „You can’t fake the audience.“ A dneska tam bylo všechno. Všechna ta bolest, všechno to temno a všechno to EMO, co kolem něj tak hladově masturbuješ v jednom kuse. AmenRa vyčuhuje mezi mladýma právě proto, že ZNÍ, jako by jim bylo padesát, a ZNÍ, jako by hráli už dekády, jako by jim od narození tím žánrem, co formovali fotři, mámy přebalovaly prdele. Ta kapela je na vrcholu sil, nikdy nezněla líp.

PŘIZDISRÁČ:
A už nikdy nebude. Já nevím proč, ale mám strach, že Aleš Meduna měl pravdu, když Vladimirovi 518 podával CD z merchstolku Boris a mávl ke stagi se slovy: „Tohle je pro děcka.“ Možná protože jdou na ruku… komu vlastně? Publikum v sále se razantně omladilo, ale s tím nemám problém, vždyť mi je poprvé pustil právě ten pupkatej fotr, co si z nich děláš srandu, jen se mnou to doma prostě nic nedělá, ať se snažím sebevíc. Možná protože ta mrtvá labuť na přebalu poslední desky naznačuje něco ještě smutnějšího. Lidi tleskaj, tak asi hitovka? I já poznám Razoreater, ale zbytek setu mi splyne jako tobě Boris. Fandím anti-frontmanům, co celému klubu ukazujou z podia záda, ale serou mě kytaráci oblečený do vlastní kapely. Možná mě sere, že už mi bylo patnáct, a možná mě sere, že mi není přes čtyřicet, ale jak mě to poprvé naživo sežvýkalo, tak jsem podruhé vyplivnul. Možná kdyby pořadí bylo ten večer naopak? Tak jednoduchý to nikdy nebylo. Vlastně mě pobavilo, jak jim ten fluorescentní kopák kurví image černokněžníků, až jsem se pousmál, a málem mě z Church of Ra vyvedli vydeptaný drsňáci v džískách, s kravinama v nose a plátěnkou. A možná je mi jenom u prdele, za co všechno se ještě budu muset stydět.

Info

Boris (jpn) + Amenra (bel)
25. 2. 2018 Palác Akropolis, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?