Články / Reporty

Versus: Boris vs Amenra aneb Peklo, pozéři a pičusové

Versus: Boris vs Amenra aneb Peklo, pozéři a pičusové

jane doe, waghiss666 | Články / Reporty | 27.02.2018

„Temno a temno. Napůl. Dva headlineři, půldruhé hodiny setu, jedna oprátka, žádný zbytky. Tohle je první tour bez pičovin. Nebo?“ (pan Úvodník)

PŘIZDISRÁČ:
To bych zrovna netvrdil, byť chápu, jak to myslíš. Ale popořadě. Stíhám tak akorát rozklepání bubnů, než začne DO.W.N., a s první tlakovou jde všechno do hajzlu. Žebra, sluch i horizont, trojčlenka vnímání na sračky, přesně jak čekám(e). Jestli se u velkých kapel chytá trend sabotovat fotografům zrcadlovky šermováním světelnou palbou, jen dobře. Stejně je lepší zavřít oči, než bude pozdě, Drahý.

SRDCERVÁČ:
Naseru se zfleku i poslepu, protože aby hrál support přes hodinu, to je nehoráznost i na mě. Přiznávám, že neudržím pozornost, ani když mí skramz miláčci přidávaj, sere mě motat se mezi páprdama kývajícíma se do rytmu, který tahle sračka nemá, a z vražednejch světel odráženejch z rozkývaný plešky mi praskaj‘ spojivky. Jsme snad, kurva, na diskotéce? V jeden moment mají na podiu tahací harmoniku, týpka, co je mu kytara na krku málo, a bubeník v zádech gong a židli k hovnu. Proč nehrál rovnou celej set vestoje? Ale to je jedno, i kdyby nahráli rekonstrukci zkušebny nebo layover z letiště, budou to prodávat na trojLP za těžký prachy. Rukávy na zem a holý záda? To mi je poser s rozběhem! Už fakt líp chápu, proč se v Japonsku nikdo nedožije třiceti, vlastní rukou. Bizárek epickej. Tohle bylo peklo.

PŘIZDISRÁČ:
Bylo, jak taky jinak. U Boris nikdy nevíš, co čekat, když si na turné s čistě dronovým setupem dají jeden večer v Polsku celou Pink, když za čtvrtstoletí na scéně stihli s lomozením prostřídat pop, disko, shoegaze i stoner. Dneska zazněla celá Dear. Holt jaká deska, takovej set, jen se všema přidanýma hodnotama vytavenýma na jedenáct a s každým úderem jinde a jindy než tady a teď. Jestli tě ale sere, žes‘ nezakýval taky, máš to moc (vy)počítaný. Nohy v asfaltu. Tenhle pohřeb bolel veškerou krásou a hladil rozžhavenou pilou, teatrálnost nad vypočítavostí. Odteď to bude naopak. Mass VI je i na kluky z Heartnoize moc snaživé umčo, byť já jim vlastně nikdy nefandil, i kdybych chtěl sebevíc, ale jak řekl Klubíčkář: „Pro mě budou vždycky až druhý, ať se snažej, jak chtěj.“

fotogalerie z koncertu tady

SRDCERVÁČ:
A co tam teda lezeš? To jako když jim není přes padesát, tak hned kradou? Odkdy maj Neurosis patent na žánr? Slyšels‘ vůbec Absent in Body? A víš, kdo jim ty desky vydává? Myslím ty desky, cos‘ neslyšel, protože si vždycky nastuduješ až tu aktuální a pak pliveš rozumy. Kalkul a teatrálnost? Projekce za zádama je dneska běžná věc, navíc ti kluci jsou v tranzu každej koncert, to poznáš a nevypočítáš. Jak říkal Henry Rollins: „You can’t fake the audience.“ A dneska tam bylo všechno. Všechna ta bolest, všechno to temno a všechno to EMO, co kolem něj tak hladově masturbuješ v jednom kuse. AmenRa vyčuhuje mezi mladýma právě proto, že ZNÍ, jako by jim bylo padesát, a ZNÍ, jako by hráli už dekády, jako by jim od narození tím žánrem, co formovali fotři, mámy přebalovaly prdele. Ta kapela je na vrcholu sil, nikdy nezněla líp.

PŘIZDISRÁČ:
A už nikdy nebude. Já nevím proč, ale mám strach, že Aleš Meduna měl pravdu, když Vladimirovi 518 podával CD z merchstolku Boris a mávl ke stagi se slovy: „Tohle je pro děcka.“ Možná protože jdou na ruku… komu vlastně? Publikum v sále se razantně omladilo, ale s tím nemám problém, vždyť mi je poprvé pustil právě ten pupkatej fotr, co si z nich děláš srandu, jen se mnou to doma prostě nic nedělá, ať se snažím sebevíc. Možná protože ta mrtvá labuť na přebalu poslední desky naznačuje něco ještě smutnějšího. Lidi tleskaj, tak asi hitovka? I já poznám Razoreater, ale zbytek setu mi splyne jako tobě Boris. Fandím anti-frontmanům, co celému klubu ukazujou z podia záda, ale serou mě kytaráci oblečený do vlastní kapely. Možná mě sere, že už mi bylo patnáct, a možná mě sere, že mi není přes čtyřicet, ale jak mě to poprvé naživo sežvýkalo, tak jsem podruhé vyplivnul. Možná kdyby pořadí bylo ten večer naopak? Tak jednoduchý to nikdy nebylo. Vlastně mě pobavilo, jak jim ten fluorescentní kopák kurví image černokněžníků, až jsem se pousmál, a málem mě z Church of Ra vyvedli vydeptaný drsňáci v džískách, s kravinama v nose a plátěnkou. A možná je mi jenom u prdele, za co všechno se ještě budu muset stydět.

Info

Boris (jpn) + Amenra (bel)
25. 2. 2018 Palác Akropolis, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Sub Focus – kdo chodí na starý djs?

Vadim Petrov 19.01.2020

Sub Focus nastoupí, potřese Bifidovi rukou a vypálí Rock It v double dropu s Take You Higher od Wilkinsona, synergické double dropy padají jeden za druhým téměř bez ustání.

Povolený sentiment na Balkáně (Božo Vrećo)

Ana Fligić 31.12.2019

Typické dlouhé vlasy, dramatický make-up, plnovous, elegantní, nejčastěji vlastnoručně navržené šaty, vysoké podpatky. Sevdah v Bělehradu.

Něco mezi (J.I.D)

Daniel Nádler 23.12.2019

Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.

Náboženství: Island (Árstíðir)

Aneta Kohoutová 16.12.2019

Celým večerem se nese velký důraz na kořeny a pospolitost, chvílemi se v téhle situaci cítím trochu stísněně jako na sektářském kázání, do poznámek si píšu - guru feeling.

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.