Versus: Boris vs Amenra aneb Peklo, pozéři a pičusové

„Temno a temno. Napůl. Dva headlineři, půldruhé hodiny setu, jedna oprátka, žádný zbytky. Tohle je první tour bez pičovin. Nebo?“ (pan Úvodník)

PŘIZDISRÁČ:
To bych zrovna netvrdil, byť chápu, jak to myslíš. Ale popořadě. Stíhám tak akorát rozklepání bubnů, než začne DO.W.N., a s první tlakovou jde všechno do hajzlu. Žebra, sluch i horizont, trojčlenka vnímání na sračky, přesně jak čekám(e). Jestli se u velkých kapel chytá trend sabotovat fotografům zrcadlovky šermováním světelnou palbou, jen dobře. Stejně je lepší zavřít oči, než bude pozdě, Drahý.

SRDCERVÁČ:
Naseru se zfleku i poslepu, protože aby hrál support přes hodinu, to je nehoráznost i na mě. Přiznávám, že neudržím pozornost, ani když mí skramz miláčci přidávaj, sere mě motat se mezi páprdama kývajícíma se do rytmu, který tahle sračka nemá, a z vražednejch světel odráženejch z rozkývaný plešky mi praskaj‘ spojivky. Jsme snad, kurva, na diskotéce? V jeden moment mají na podiu tahací harmoniku, týpka, co je mu kytara na krku málo, a bubeník v zádech gong a židli k hovnu. Proč nehrál rovnou celej set vestoje? Ale to je jedno, i kdyby nahráli rekonstrukci zkušebny nebo layover z letiště, budou to prodávat na trojLP za těžký prachy. Rukávy na zem a holý záda? To mi je poser s rozběhem! Už fakt líp chápu, proč se v Japonsku nikdo nedožije třiceti, vlastní rukou. Bizárek epickej. Tohle bylo peklo.

PŘIZDISRÁČ:
Bylo, jak taky jinak. U Boris nikdy nevíš, co čekat, když si na turné s čistě dronovým setupem dají jeden večer v Polsku celou Pink, když za čtvrtstoletí na scéně stihli s lomozením prostřídat pop, disko, shoegaze i stoner. Dneska zazněla celá Dear. Holt jaká deska, takovej set, jen se všema přidanýma hodnotama vytavenýma na jedenáct a s každým úderem jinde a jindy než tady a teď. Jestli tě ale sere, žes‘ nezakýval taky, máš to moc (vy)počítaný. Nohy v asfaltu. Tenhle pohřeb bolel veškerou krásou a hladil rozžhavenou pilou, teatrálnost nad vypočítavostí. Odteď to bude naopak. Mass VI je i na kluky z Heartnoize moc snaživé umčo, byť já jim vlastně nikdy nefandil, i kdybych chtěl sebevíc, ale jak řekl Klubíčkář: „Pro mě budou vždycky až druhý, ať se snažej, jak chtěj.“

fotogalerie z koncertu tady

SRDCERVÁČ:
A co tam teda lezeš? To jako když jim není přes padesát, tak hned kradou? Odkdy maj Neurosis patent na žánr? Slyšels‘ vůbec Absent in Body? A víš, kdo jim ty desky vydává? Myslím ty desky, cos‘ neslyšel, protože si vždycky nastuduješ až tu aktuální a pak pliveš rozumy. Kalkul a teatrálnost? Projekce za zádama je dneska běžná věc, navíc ti kluci jsou v tranzu každej koncert, to poznáš a nevypočítáš. Jak říkal Henry Rollins: „You can’t fake the audience.“ A dneska tam bylo všechno. Všechna ta bolest, všechno to temno a všechno to EMO, co kolem něj tak hladově masturbuješ v jednom kuse. AmenRa vyčuhuje mezi mladýma právě proto, že ZNÍ, jako by jim bylo padesát, a ZNÍ, jako by hráli už dekády, jako by jim od narození tím žánrem, co formovali fotři, mámy přebalovaly prdele. Ta kapela je na vrcholu sil, nikdy nezněla líp.

PŘIZDISRÁČ:
A už nikdy nebude. Já nevím proč, ale mám strach, že Aleš Meduna měl pravdu, když Vladimirovi 518 podával CD z merchstolku Boris a mávl ke stagi se slovy: „Tohle je pro děcka.“ Možná protože jdou na ruku… komu vlastně? Publikum v sále se razantně omladilo, ale s tím nemám problém, vždyť mi je poprvé pustil právě ten pupkatej fotr, co si z nich děláš srandu, jen se mnou to doma prostě nic nedělá, ať se snažím sebevíc. Možná protože ta mrtvá labuť na přebalu poslední desky naznačuje něco ještě smutnějšího. Lidi tleskaj, tak asi hitovka? I já poznám Razoreater, ale zbytek setu mi splyne jako tobě Boris. Fandím anti-frontmanům, co celému klubu ukazujou z podia záda, ale serou mě kytaráci oblečený do vlastní kapely. Možná mě sere, že už mi bylo patnáct, a možná mě sere, že mi není přes čtyřicet, ale jak mě to poprvé naživo sežvýkalo, tak jsem podruhé vyplivnul. Možná kdyby pořadí bylo ten večer naopak? Tak jednoduchý to nikdy nebylo. Vlastně mě pobavilo, jak jim ten fluorescentní kopák kurví image černokněžníků, až jsem se pousmál, a málem mě z Church of Ra vyvedli vydeptaný drsňáci v džískách, s kravinama v nose a plátěnkou. A možná je mi jenom u prdele, za co všechno se ještě budu muset stydět.