Články / Reporty

Vesele si zazpívat o smutných věcech (White Lies)

Vesele si zazpívat o smutných věcech (White Lies)

Petr Dostál | Články / Reporty | 09.03.2019

Vyprodáno. Přesně to viselo na sociálních sítích a portálech s lístky už několik dní před pražským koncertem britských White Lies v Roxy. Tahle sestava pohybující se mezi indie rockem a postpunkem může zprvu svým zvukem a texty působit temně, jenže její propojení vokálů, syntezátorů a kytar spíše povznáší. Do Česka se vrátili po šesti letech v rámci turné k nové desce Five, ovšem setlist byl natřískaný i hity ze starších alb.

Jako support si s sebou přivezli popovější Boniface z Kanady, kteří se do povědomí tuzemských fanoušků ještě nedostali, a byli tak jen nevýraznou předehrou. Kdo viděl setlisty z předchozích koncertů, ten věděl, co od White Lies čekat, a úvodní klávesová linka skladby Time to Give nemohla překvapit. Jestli White Lies něčím dokážou strhnout, je to charismatický vokál Harryho McVeigha a doprovodné zpěvy ostatních členů. Ano, máte chuť se k nim přidat a přidáváte se. Pravda, na nové songy se publikum chytalo méně, zjevně je ještě nemělo tak najeté, ale u starších hitů jako Hold Back Your Love už s prvním tónem propukala euforie.

fotogalerie z koncertu zde

White Lies nejsou na experimenty a překvapení, živá podoba jejich písniček je identická s tím, jak je známe z nahrávek. Vzhledem k názvu skladby je úsměvné, že jediná zřetelnější chyba přišla na začátku Denial, kdy se McVeigh ztratil a muselo se začít znovu. Tím, jak si skupina udržuje odstup od publika, umocňuje neurčitou auru tajemna. Nemá potřebu dělat pauzy nebo promlouvat k lidem a vzhledem k celkovému projevu se to vlastně hodí.

Ke konci setu White Lies zvolnili, McVeigh se na chvíli proměnil v zamilovaného písničkáře a sám zahrál popovou Change na piano. Končilo se rytmickou Bigger Than Us, následoval potlesk na rozloučenou nikoliv z těch povinných. White Lies dokázali během večera vybudovat atmosféru, která tak nějak odpovídá jejich identitě. Začali nenápadně, vybudili spoustu různorodých pocitů, a pak stejně nenápadně zmizeli.

Info

White Lies (uk) + Boniface (ca)
7. 3. 2019 Roxy, Praha

foto © David Pelikán

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.