Články / Recenze

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka | Články / Recenze | 09.11.2020

Blues. Jestli je tento žánr už relativně přežitý, Jan Fic, hudebník a výrobce kytar usazený v Brně, předvádí, co může přijít „potom“. Houpavým rytmem, texty a stylem zpěvu, který se místy podobá spíše recitativu, je album Potom absolutně bluesové. Nicméně zvuková pestrost pod tím, ta omáčka, ve které se tenhle splín koupe, dělá z Ficovy v řadě druhé desky něco víc než jen depresivní brblání nad životem.

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, dost možná příliš silný vztah k pití a neutuchající touha zkoušet to znovu jsou hlavními tématy desky. Celý tenhle světabol pak podmalovávají industriální, řezavé a kovové zvuky, které jasně odkazují k práci rukama. Je v tom syrovost a slušivá ostrost. Přebal desky se zrezivělým ozubeným kotoučem uprostřed je pak v tomto ohledu zcela explicitní. Bolestivý splín naštěstí přináší zajímavé obrazy, a dokonce i záblesky štěstí v podobě rychlých orgasmů nebo mikrospánků, které však netrvají nikdy dlouho. Někdy je Fic v poloze týpka, co je sice dospělý, ale stejně volá: „Mámo, kde tě sakra mám, bojím se sám!“ a song Ve tmě pak evokuje neutěšené úzkostné pocity přerostlého dítěte, které své strachy ještě nepřekonalo. Jindy je Fic o něco optimističtější a provolává: „Někde tam je, já nevím kde, ale stejně to zkouším!“

A ať už jde o hledání čehokoliv, píseň Stejně to zkouším se hrne neúprosně vpřed a tok slov, který jde celkem snadno do hlavy, naštěstí rozkrajuje pravidelný řezavý zvuk připomínající cirkulárku. Příjemně, i když neméně temně, upouští od bluesové formy song Potom. Je to vlastně příšerně upřímný a chrčením zastřený lovesong. Slova „Věř, že jsou mý city ryzí. A bolí mě, že tě to bolí.“ jsou dojemné a to, co se pod nimi hudebně odehrává, je ponuře se valící synťáková zvuková kulička kovových pilin. A jsou to právě tyhle drobné hudební odřezky, které dělají Ficovy songy barevnými.

Na pozadí industriálního hlomozu se však některá témata jako důstojníci, moře nebo odkazy na westernovou tématiku jeví jako zbytečná klišé. A přitom stokrát zpracovaný motiv svítání se Ficovi naopak daří pomocí zvuku rozbíjení čehosi kladivem do jisté míry posouvat o kus dál. Pokud je tohle podobenství bušení v hlavě po ránu po flámu, pak je to utrpění autenticky kruté.

Dvojsmyslné pojetí motivu výtahu je pak tematicky o něco zajímavější. Fic se převtěluje do role obsluhy zdviže, zároveň ale mluví také o výtahu vzpomínek z něčí hlavy. Jako by bylo možné se doslova svézt výtahem něčích vzpomínek a všechno to nasát. „Jitku to sežralo od prsu,“ zní skladbou Listopad a rakovinové téma v závěru pomyslné úzkostné a propité after party už zase docela bolí. Jediná spása v tom všem, jediný bůh, jsou prý děti, ty, které jsou tak otravné, nedají pokoj, ale dost možná nic lepšího není. Dětská nevinnost a čistota strachu jako by se však na této desce s dospělostí zakalila a zrezivěla.

Info

Jan Fic – Potom (Indies Scope, 2020)
web vydavatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Na co asi tančí Greta Thunberg? (The Weather Station)

Jiří Přivřel 04.03.2021

Deska Ignorance zrcadlí přetrvávající krásu rozbitého světa.

Poslouchejte pomalu (Sně Beaty Hlavenkové)

Jiří Vladimír Matýsek 27.02.2021

Najít v domácí hudbě posledních několika let titul, který by byl básnicky evokativnější nežli Sně Beaty Hlavenkové, je zatraceně obtížné.

Zpátky do budoucnosti (Priest)

Filip Rabenseifner 23.02.2021

Rubino nedosahuje pěveckých kvalit svého předchůdce Äsberga, který je klasicky školený operní zpěvák, což se podepsalo na zpracování vokálů.

Hlasitěji, prosím (Tindersticks)

Jiří Přivřel 22.02.2021

Nové album Distractions je plné zkoušení, hledání, osahávání a nakonec i úspěšného nalézání. Nechybí ani ohlédnutí zpět.

Ve starém baráku Hidden Orchestra (Creaks Soundtrack)

Jakub Koumar 20.02.2021

V jednom starém stavení se odehrává příběh poslední hry brněnského herního studia Amanita Design – Creaks.

Psychicky chorých nemožno ignorovať (Výnimoční)

Bibiána Hajdanyová 18.02.2021

Francúzski tvorcovia Olivier Nakache a Eric Toledano sa preslávili spoluprácou na Nedotknuteľných). Tentokrát sa ponorili do života združenia, ktoré sa zaoberá ťažkým autizmom.

Jen to nejvybranější zboží (Van Morrison)

Akana 13.02.2021

A i když Morrison později litoval, že album částečně poskládal z materiálu ne už nejčerstvějšího, skladatelsky tady opět nabízí jen to nejvybranější zboží.

Posvátný jazz v definitivní podobě

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2021

Missa Jazz je dynamická a strhující nahrávka, která šlape v rytmu jazzových synkop, ale zároveň nabízí dost na oko vážných, kontemplativních pasáží.

Hranice krásy a kýče (Sébastien Tellier)

Adéla Polka 04.02.2021

Tellier vkládá důležitost do banalit, a naopak vážné věci mnohdy odkrývá jakoby náhodou. Myšlenky moc nerozvádí, nechává je viset ve vzduchu.

Slastné hodiny unášení pochmurnou náladou (Corona Lantern)

Tomáš Kouřil 02.02.2021

Čeští metalisté Corona Lantern svou nahrávkou Certa Omnibus Hora dokážou, že se vám s lucernou začnou asociovat věci úplně jiné věci než pohádky.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace