Články / Reporty

Víc než jen rozmar? (Anguish)

Víc než jen rozmar? (Anguish)

Lukáš Grygar | Články / Reporty | 30.07.2019

Řekni mi, jaká trička vidíš na kuřácích před koncertem, a já ti řeknu, jaký bude? Godflesh, Swans, Zappa, Faust. Faustů bylo hned několik, protože jeden měl místo i na pódiu – zasloužilý krautrocker Hans Joachim Irmler s experimentálním rapem Dälek kamarádí už dvě dekády, ale mě nezajímalo, co přesně ho dovedlo do společného projektu ještě se švédskými freejazovými improvizátory Fire! Orchestra, mě zajímalo, jak přesvědčivé to spojení bude naživo. Jak si každý ze zúčastněných obhájí svůj hudební vklad do výsledného celku. Ať mluví hudba!

Namísto ní naneštěstí po většinu času mluvila pro Akropoli typická zvuková koule. Hlučné kapely tam neumí a Anguish je projekt přesně tak hlučný, jak by se dalo odvozovat nejenom z triček. Kdo slyšel loňskou desku, odezíral ze rtů nejenom Willu Brooksovi z Dälek: když zrovna saxofonista Mats Gustafsson nehrál, šklebil ústa a vyplazoval jazyk, jako by se snažil od všeho toho rámusu ochladit. S dynamikou se tu nemazal ani zvukař, ani kapela, která vesměs pálila ze všech dostupných baterií, a těch několik sporadických vydechnutí člověku jen připomenulo, že Brooks má v arzenálu i skvělé texty.

Jasně, pro jeho Dälek je valivý zvuk charakteristický, ale když mu naživo rozumíte sotva agresivní „FUCK“, je všechno rázem poloviční. Totéž platilo pro Irmlerovy syntezátory, jejichž kosmische plochy člověk spíš tušil, než že by je v decibelech opravdu rozklíčoval. Zase jsem si vzpomněl, jak mě manévrování hlasitostí fascinuje u kapel typu Swans, kde s ním držíte krok i ve chvíli, kdy vám kosí vláskové buňky v uchu. A oproti Swans tohle samozřejmě nebylo zase TAK nahlas.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Přesto jsem bloudil, dychtivě se chytal beatů v Gut Feeling nebo Wümme, ve které vyhřezne motorik, ale zatímco na desce se pozoruhodně rozdrolí do dälekovské dystopie (diss-topie, jak říká kamarád Ondřej), tady se žádná katarze nedostavila.

Její náznak přišel až s autenticky vytleskaným přídavkem, a jestli bylo autentické i konstatování, že „nevíme, co přesně se teď stane“, tak se paradoxně poprvé za celý koncert stalo, že mi Anguish secvakli dohromady jako víc než jen rozmar. Vše začal Irmler a ostatní se organicky přidávali, navázáni jeden na druhého způsobem, který mi předtím scházel. Když Brooks na odchodu zvedl pěst na znamení solidarity, z publika se mu vracela jako ozvěna bez ohledu na trička. Spojeni účelem, konečně.

Info

Anguish (de/us/swe)
29. 7. 2019 Palác Akropolis, Praha

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...