Články / Reporty

Více lidskosti (Holly Herndon)

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová | Články / Reporty | 09.12.2019

Roman Ole, Albertine Sarges, Colin Self, Franziska Aigner, Evelyn Saylor, Holly Herndon, Mat Dryhurst – sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti. Nestává se často, aby byla lidskost v čiré, uvěřitelné a srozumitelné formě tak dobře viditelná, až téměř hmatatelná. Holly Herndon a jejím spolupracovníkům se toho podařilo dosáhnout zapojením nových technologií do kreativního procesu.

Herndon na svém letošním albu Proto spolupracovala se Spawn – počítačovým programem se schopností strojového učení. Ten vyvinula společně se svým partnerem Matem Dryhurstem, umělcem a výzkumníkem v oboru technologií a etiky, a expertem na umělou inteligenci Julesem LaPlacem. O Spawn Herndon mluví jako o svém „děťátku“ a vnímá ji jako spolupracovnici, ne jako pouhý nástroj. Představení bylo součástí doprovodného programu k výstavě Latent Being multimediálního umělce Rafika Anadola a do jisté míry představovalo protiklad k vystoupení finského elektronického dua Amnesia Scanner z předešlého týdne (čtěte zde).

Obě show spojuje hledání humánnosti a snaha přiblížit, polidštit umělou inteligenci, a to v přímém kontaktu s publikem. Každá přitom svůj cíl uchopuje jinak. Pod vedením Amnesia Scanner jsme se procházeli po labyrintu někde na okraji pekla, pomocí masek a špetky cynismu jsme zpracovávali zraňující prožitky a negativní emoce a vyrovnávali se s nimi každý po svém. Herndon a spol. nás naopak zaplavili přívalem pozitivní energie a zapojili do svého kolektivního úsilí – v jednu chvíli doslova, když nám Colin Self předzpívával a my opakovali po něm, aby i naše hlasy mohly být použity při trénování Spawn. Účinkující před nás předstoupili bez masek, v prostých světlých kostýmech, které působily jako z filmové pohádky, a pomocí vokálů a moderních technologií dali dohromady intimní, přesto ambiciózní show. Stejně jako se na plátně do sebe vlévaly předem připravené vizuály se záběry kamery v reálném čase, přelévaly se i jednotlivé hlasy a místy nebylo možné rozeznat, kde končí ten čistý lidský a začíná počítačem procesovaný. Místy se scházely v souzvuku a jindy do sebe narážely protichůdné sonické vlny. Vokály se staly hlavním výrazovým prostředkem, elektronická hudba fungovala spíše jako podklad a teprve při přídavku dosáhla tanečního beatu a vysoké hlasitosti. Spawn přímo v akci jsme ale neslyšeli, na to je, jak Herndon objasnila, ještě příliš stydlivá.

Ačkoliv by experimentální elektronika a vícehlasy mohly snadno připomínat nějaký rituál, v tomto případě tomu tak nebylo. Rituál rozděluje na zasvěcené a nezasvěcené, zatímco tady nebyla žádná jasně stanovená hierarchie mezi účinkujícími a publikem, ani mezi jednotlivými účinkujícími. Každá skladba byla samostatným dějstvím a i ti, kteří v něm zrovna neměli part, vždy zůstali na pódiu a poslouchali. Drobnými gesty – ať už usrkáváním čaje či výmluvnými grimasami při rozmotávání zašmodrchaných kabelů – dávali najevo, že jsou koneckonců taky jen lidé. Samotná Herndon se občas stáhla do ústraní a nechala povystoupit své kolegy, ke kterým zjevně chová hlubokou náklonnost a respekt. Lehkost a radost, s jakou všichni sdíleli pódium, byla nakažlivá a byla působivou stránkou celého představení.

Jestli jsme se předešlý týden s Amnesia Scanner pohybovali po okrajích pekla, tentokrát jsme nahlédli do jakési verze ráje – ne toho slibovaného v posvátných knihách, ale takového, jakého by mohlo být možné dosáhnout pokorou a vzájemným respektem tady na zemi.

Info

Holly Herndon (us)
6. 12. 2019 Kraftwerk, Berlín

foto © thejaymo

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.