Články / Sloupky/Blogy

Viděno ve Varech: Alexander Veliký v novém?

Viděno ve Varech: Alexander Veliký v novém?

Lukáš Masner | Články / Sloupky/Blogy | 05.07.2013

Uznávaný režisér Oliver Stone (JFK, The Doors) přemohl své trápení a opět usedl do střižny. V rámci evropské premiéry předvedl definitivní sestřih srdeční záležitosti, historického filmu Alexander Veliký.

Neobyčejně oblíbená vlna prodloužených verzí filmu, finálních a jiných sestřihů má v podstatě dva důvody. Producenti rádi oživují své investice a v době domácích kin se snaží vydělávat ještě dlouho poté, co film definitivně opustí běžnou kinodistribuci. Tím druhým důvodem může být režisérův osobní boj s démony, snaha představit dílo v podobě, která se nejvíc blíží původnímu uměleckému záměru. Povedlo se to Ridleymu Scottovi s temnou sci-fi Blade Runner (1982), později pak s historickým snímkem Království nebeské (2005). Stejné důvody přiměly Olivera Stonea k tomu, aby předvedl další, v pořadí čtvrtou verzi Alexandra Velikého (2004). Na karlovarském festivalu osobně uvedl více jak tříhodinový opus, který, dle jeho slov, splňuje všechny původní ambice a představy.

Definitivní sestřih historické fresky je skutečně kolos, jak v dobrém, tak i špatném slova smyslu. Můžeme ho obdivovat pro neobyčejný rozmach, nekompromisní přístup, s nímž Stone vykládá dějiny. Stejně tak ho lze zatracovat kvůli nadbytečnému patosu, řadě vzletných projevů a slov, které ani v nejmenším neposunují děj, pouze glorifikují/relativizují Alexanderovu legendu. Je až zarážející, jak málo objevného materiálu se do novém sestřihu vklínilo. Stone nevypráví lineárně a kvůli tempu začíná velkou bitvou u Gaugamél. Postupně obnažuje Alexanderovu osobnost, jeho vztah s otcem a matkou, mnohem důsledněji rozvíjí nezdolné ambice, ale i problematickou a neohleduplnou tvář dobyvatele, který slepě následuje chiméry. Většina nového materiálu spočívá jen v prodloužení už tak košatých promluv, což si pochopitelně vybírá svou daň. Filmu chybí tah a vyvážené tempo, vystupují teatrální gesta i herecký přednes. Přesto všechno je Alexander Veliký obdivuhodný počin a naprosto rozumím Stoneově fascinaci nejen hlavním hrdinou, ale i dobou a samotným procesem vytváření mýtu.

Trvalo bezmála deset let, než Oliver Stone pochopil strukturu vlastního filmu a nalezl klíč k tomu, jak ho vyprávět. Po letech se mu tak podařilo udělat z „koncentrátu opravdový džus“, jak celý proces vtipně pojmenoval. Středeční projekci Alexandra Velikého vybral osobně, jelikož ho považuje za svůj nejlepší film. Kdyby bylo na mě, sáhl bych po jiných, v mnoha ohledech zajímavějších titulech, ale budiž. Dost možná režisér nachází ve svém hrdinovi kus sebe sama – věčně rozháraný fracek, jehož zarputilost a ctižádostivost mu de facto zaručují věčnost.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #88: Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš…

Michal Pařízek 23.09.2022

„Dávejte pozor na podlahu,“ zazní ve chvíli, kdy nečekaně došlápnu na ztvrdlé bahno umístěné na podlaze setmělé instalace thajsko-amerického multimediálního umělce Korakrita Arunanondchaie.

Šejkr #87: Pěna dní

Michal Pařízek 09.09.2022

Na chodníku za zdí Prezidentské (Grasalkovičovy) zahrady sbírám první letošní kaštan. Sakra, já to věděl.

Šejkr #86: Nepopsaný papír

Michal Pařízek 26.08.2022

Původně jsem zamýšlel tenhle sloupek věnovat Joe Strummerovi, minulou neděli by mu bylo sedmdesát. Nakonec z toho vylezly poznámky o smutku a růžoví delfíni.

Brutal Assault 2022: pohlednice z dovolené

redakce 21.08.2022

Nastal čas na rekapitulaci toho nejlepšího, nejhlasitějšího, nejcivilnějšího i nejpompéznějšího. Headlineři, klubovky, jistoty, nečekané objevy.

Šejkr #85: Kde se to zastavuje?

Michal Pařízek 12.08.2022

Někdejší setrvačnost skončila na jaře 2020, od té doby – a s letošními událostmi možná ještě o to víc – člověku dochází, jak to bylo divné a snad i nesprávné.

Šejkr #84: „Je jedno, že spíš, ono si ťa to počká…“

Michal Pařízek 29.07.2022

„Do deseti let tady všichni shoříme.“ Ano, na zahrádce před Veletržním palácem padají i takovéto věty. Není se čemu divit.

Šejkr #83: Zázrak na letisku

Michal Pařízek 15.07.2022

„Když něco považuješ za zázrak, tak se toho jen tak nevzdáš,“ říká Michal Kaščák v rozhovoru pro bulletin festivalu Pohoda a moc dobře ví, o čem mluví.

Pohoda Festival 2022: To nejlepší

redakce 11.07.2022

Festival, na který jezdíme velmi často a ne pouze po jednotlivcích? Letos se vypravili i nováčci, vedle nich jsme oslovili i kamarády z řad médií nebo hudebníků, které jsme na…

Šejkr #82: Otevřete si okno

Michal Pařízek 01.07.2022

„Dunaj s Bittovou, Nick Cave, Mňága. Během dvou dní. Devadesátky jsou zpět. Když si nezapomenu vzít léky, bude to pěkný týden,“ nechal se Jindřich Šídlo, smál jsem se dvacet minut.

Za polárním kruhem hudby (Kora et le Mechanix)

prof. Neutrino 24.06.2022

Nabízí se aluze na slavné album Eskimo (1977) konceptualistů The Residents, kteří na něm zpracovali život inuitské vesnice. Expedice: Má láska aneb Le Pole Nord.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace