Články / Sloupky/Blogy

Viděno ve Varech: Alexander Veliký v novém?

Viděno ve Varech: Alexander Veliký v novém?

Lukáš Masner | Články / Sloupky/Blogy | 05.07.2013

Uznávaný režisér Oliver Stone (JFK, The Doors) přemohl své trápení a opět usedl do střižny. V rámci evropské premiéry předvedl definitivní sestřih srdeční záležitosti, historického filmu Alexander Veliký.

Neobyčejně oblíbená vlna prodloužených verzí filmu, finálních a jiných sestřihů má v podstatě dva důvody. Producenti rádi oživují své investice a v době domácích kin se snaží vydělávat ještě dlouho poté, co film definitivně opustí běžnou kinodistribuci. Tím druhým důvodem může být režisérův osobní boj s démony, snaha představit dílo v podobě, která se nejvíc blíží původnímu uměleckému záměru. Povedlo se to Ridleymu Scottovi s temnou sci-fi Blade Runner (1982), později pak s historickým snímkem Království nebeské (2005). Stejné důvody přiměly Olivera Stonea k tomu, aby předvedl další, v pořadí čtvrtou verzi Alexandra Velikého (2004). Na karlovarském festivalu osobně uvedl více jak tříhodinový opus, který, dle jeho slov, splňuje všechny původní ambice a představy.

Definitivní sestřih historické fresky je skutečně kolos, jak v dobrém, tak i špatném slova smyslu. Můžeme ho obdivovat pro neobyčejný rozmach, nekompromisní přístup, s nímž Stone vykládá dějiny. Stejně tak ho lze zatracovat kvůli nadbytečnému patosu, řadě vzletných projevů a slov, které ani v nejmenším neposunují děj, pouze glorifikují/relativizují Alexanderovu legendu. Je až zarážející, jak málo objevného materiálu se do novém sestřihu vklínilo. Stone nevypráví lineárně a kvůli tempu začíná velkou bitvou u Gaugamél. Postupně obnažuje Alexanderovu osobnost, jeho vztah s otcem a matkou, mnohem důsledněji rozvíjí nezdolné ambice, ale i problematickou a neohleduplnou tvář dobyvatele, který slepě následuje chiméry. Většina nového materiálu spočívá jen v prodloužení už tak košatých promluv, což si pochopitelně vybírá svou daň. Filmu chybí tah a vyvážené tempo, vystupují teatrální gesta i herecký přednes. Přesto všechno je Alexander Veliký obdivuhodný počin a naprosto rozumím Stoneově fascinaci nejen hlavním hrdinou, ale i dobou a samotným procesem vytváření mýtu.

Trvalo bezmála deset let, než Oliver Stone pochopil strukturu vlastního filmu a nalezl klíč k tomu, jak ho vyprávět. Po letech se mu tak podařilo udělat z „koncentrátu opravdový džus“, jak celý proces vtipně pojmenoval. Středeční projekci Alexandra Velikého vybral osobně, jelikož ho považuje za svůj nejlepší film. Kdyby bylo na mě, sáhl bych po jiných, v mnoha ohledech zajímavějších titulech, ale budiž. Dost možná režisér nachází ve svém hrdinovi kus sebe sama – věčně rozháraný fracek, jehož zarputilost a ctižádostivost mu de facto zaručují věčnost.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Loni (jsem nebyl) v Marienbadu

cyril kosak 06.08.2020

Ahoj, mami. Tak jsem vyrazil do Mariánských Lázní, na Moody Moon Noize.

Oplatky z kolonády aneb Moody Moon Noize v letmých ohlasech

redakce 04.08.2020

Víte, jak poznáte povedenou akci? Nikomu se nechce domů. Na kolonádě to bylo přesně takhle, někdo se zdržel o den déle, jiný o dva...

Co právě v elektru kutěj: Mocné elektronické výboje slovenských mimozemšťanů

Richard Kutěj 27.06.2020

Slovenský elektronický label Aliens Production zásobuje mezinárodní scén povedenými releasy už od roku 1997. A mocně rozjel i letošní sezonu.

Jeden pytel pro všechny děcka. Jak se v Česku (ne)píše o novém rapu.

David Čajčík 25.06.2020

Hudební průmysl se změnil dávno, rap je nový pop, jen si toho česká žurnalistika nevšimla, respektive to odmítá reflektovat.

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.