Články / Sloupky/Blogy

Videohry na doma: Malé pomalé hranie

Videohry na doma: Malé pomalé hranie

Jonáš Sudakov | Články / Sloupky/Blogy | 24.03.2020

„Close your eyes/ And become a mountain/ Become all around you/ Become the skies, become the seas/ Open your eyes/ And remain the mountain/ Breathing in deeply/ Feeling the day change with the breeze.“

Text Became the Mountain zo skvelého albumu Mystic Familiar od Dana Deacona, ktorý na ňom skúma jeho vzťah so stresom a úzkosťami. V zmesi postupov klasickej hudby a elektronického syntetizátorového šialenstva nachádza východiska v pokoji skrytom v jeho vnútri. A síce spieva o šírych oceánoch a obrovských horách, no k ničomu z toho necestoval. V kľude a vyrovnanosti sa k týmto pocitom dopracoval iba zo svojho domova. Keď som sa album snažil počúvať ja, tak som zistil, že najlepší zážitok som mal práve vtedy, keď som bol taktiež doma a na moment som sa mohol odpojiť od svetu.

Tento druh emócií a dojmu vyrovnanosti preferujem v každom druhu umenia, aj keď v hrách je táto estetika často opomínaná v prospech veľkolepých neutíchajúcich dobrodružstiev. Stardew Valley spolu s A Short Hike sú minimálne v pocitoch, ktoré vyvolávajú, videohernými bratrancami albumu Mystic Familliar.

Pri oboch hrách sa viac než o príbehu dá hovoriť skôr o myšlienke, ktorú prezentujú. V Short Hike sa v postave malého vtáka menom Claire vydáte na dovolenku k svojej tete, ale keď si chcete zavolať, tak zistíte, že signál je iba na najvyššom bode ostrova, vrchu Hawk Peak. Z ruchu najnižšie položených pláží tak skrz lúky a horské chaty leziete na vrchol, kde leží pomyselná harmónia. Cesta je intuitívna a aj bez mapy sa dá orientovať pomocou značiek a kompasu. Celý herný mechanizmus je veľmi jednoduchý, pády nie sú frustrujúce a človek nikdy nezostane zaseknutý príliš dlho. To všetko iba pridáva k dojmu nevinnosti a pohody, okolo ktorých sa to celé točí. Stretnutia s obyvateľmi ostrova sú buď veľmi priateľské alebo hranične absurdné. Najviac ma pobavila postava, ktorá vymyslela svoju vlastnú hru „stickball“ (teda bedminton s konármi), ale nemala ju s kým hrať. Rovnako cukrovo roztomilá je aj pestrofarebná grafika, ktorá vyzerá ako niečo, čo by sa mohlo objaviť v neskoršej ére originálneho Nintenda DS. Za malými detailmi, ako upokojujúce čiary vetra na obrazovke a zvuky šušťania drobných nôh postavy, je vidieť veľkú lásku, ktorú autor do projektu vložil.

Mať farmu na vidieku s jablkovými hájmi a lánmi obilia znie ako sen, pokým nie je treba vstávať o štvrtej ráno a nakŕmiť kravy. Preto zostaňme radšej v tom virtuálnom svete, kde sa to dá zvládnuť iba pár klikmi. Do pixelového sveta Stardew Valley prídete ako dedič farmy, na ktorú sa rozhodnete presťahovať po tom, čo vás omrzí život vo veľkomeste. Farma je bohužiaľ v hroznom stave, a tak ju krok po kroku obnovujete – musíte vyťať stromy, posekať trávu, vytrhať burinu a nakoniec vyrýľovať políčka na sadenie. Je to nekončiaci kolobeh, ktorým sa ale hráč každým dňom posúva k vylepšeniam – lepšie krhly, zavlažovacie systémy, sýpky. Pre predstavu mám nahratých asi osemdesiatdva hodín a zďaleka som sa ešte nedostal ku všetkému. Okrem farmy sa dá zaoberať aj rybárčením a skúmaním baní, ale dopodrobna ich tu opísať je asi nemožné, pretože len na Wikipédii hry im sú venované desiatky strán. Po vzore Animal Crossing vám s tým všetkým pomôžu aj susedia, ktorých môžete obdarovávať a pomaly tak lepšie spoznávať ich príbeh a úlohu v meste. Viem, znie to ako extrémne veľa povinností a pri hraní sa pravdepodobne pristihnete, že máte v prehliadači neustále otvorené aspoň tri záložky s hernou Wikipédiou, ale Stardew Valley človeka nikam nenaháňa. Je to o stereotype budovania a farmárčenia. Rok sa stále otáča, takže ak za jednu jeseň nestihnete vypestovať tekvice, za dvanásť mesiacov vás čaká ďalšia.

K obom hrám taktiež pribaľujem vlastnoručne zostavený chillingový Spotify playlist (s klasikami akoThe Beatles, ale aj akustickou baladou od Beastie Boys!), vhodný pre pohodové lozenie po ostrovných štítoch a taktiež na nekonečné dni strávené vo virtuálnej farme Stardew Valley.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #128: Hlavně aby to nebylo naposledy

Michal Pařízek 19.04.2024

Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…

Šejkr #127: Jak je důležité nevyhrát

Michal Pařízek 05.04.2024

O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…

Hudba pre každého a každý pre hudbu (Žižkovská noc 2024)

Zuzana Valešová 30.03.2024

Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace