Soňa Pokorná | Články / Reporty | 06.11.2022
Kanadské freak folkaře Timber Timbre mohli posluchači od začátku jejich působení na scéně (2005) v Praze slyšet pouze dvakrát, v roce 2014 v klubu Chapeau Rouge a v roce 2017 v NoDu. A protože nebylo a není jisté, kdy do Česka znovu zavítají, měl český fanoušek příležitost si poslechnout jejich písně naživo v nedalekém Berlíně. Ale nesměl dlouho otálet, protože všechny tři avizované koncerty byly vyprodané už měsíc před termínem.
Taylor Kirk, jediný stálý člen Timber Timbre, vystoupil s hodinovým repertoárem hned tři večery po sobě v berlínské čtvrti Neukölln v srdci české vesnice, jejíž historie spadá do osmnáctého století. Do zdejšího baru Alter Roter Löwe Rein s jedinečnou atmosférou a připomínající hostince z třicátých let s dřevěným barem, podlahou i stoly zapadla hudba Timber Timber tak, jako by se tu zrodila. I název kapely – zvuk dřeva – odkazuje na ranou sérii nahrávek pořízených v dřevěném srubu na zalesněném předměstí Bobcaygeonu v kanadském Ontariu.
Kirk dostál pověsti kazatele se zádumčivým hlasem, který je přirovnáván k Nicku Caveovi nebo Johnnymu Cashovi. Na pódiu stál sám s kytarou, v projevu soustředěný. Písně, které se zdají být na studiovce pomalé, zahrál ještě pomaleji. Šel až na hranu, několikrát se zastavil a protahoval jeden motiv donekonečna. Vyprávěl a zpíval příběhy jako detektivku, napínal posluchače až k prasknutí. Na skromně osvětleném pódiu mu nebylo téměř vidět do tváře. Před přídavkem dokonce světlo zhasl a poslední dvě písně odehrál při svitu několika svíček v sále pro stovku lidí. Tehdy vypadal nejspokojeněji.
Všechny tři koncerty měly komorní a hutnou atmosféru. Kirk nesnáší mobily a foťáky, v minulosti se stalo, že seskočil z pódia a vytrhl fanouškovi mobil z ruky, až pak pokračoval. Tentokrát jeho přísný pohled posluchače odradil od focení a nahrávání, takže nic nerušilo při rozjímání a pronikání do zvuku rozedraného blues pocházejícího z jakéhosi alternativního vesmíru, které vytváří filmovou a strašidelnou atmosféru.
fotogalerii ze zmíněných koncertů najdete tady
Kirk si k sobě na scénu i jako předskokanku přizval frontwomanku dreampopových Foundling sídlících v Berlíně, která s ním odehrála několik koncertů během aktuálního miniturné (Itálie, Skotsko, Irsko, Francie). Erin Lang dodala charakteristický vokální doprovod a na saxofon zahrál i předskokan druhého večera, Can Nicolas Winter, který je pevně spjatý s místem konání. Ve své tvorbě střídá dvě polohy – instrumentální až filmovou s důrazem na piano a písňovou, doprovázenou hrou na kytaru. Jeho vystoupení bylo dramaticky soustředěné a obě polohy do sebe perfektně zapadly.
Dalším hudebníkem byl italsko-americký folkový zpěvák a skladatel Joseph Martone. V Berlíně hrál poprvé a představil písně z alba Honey Birds, které produkoval právě Taylor Kirk. Martone zpívá písně lásky a radosti, přátelství a zrady, času a paměti. Posluchače svým vášnivým projevem zaujal okamžitě, ostatně podobně jako další dva interpreti. Publikum to dávalo najevo velkým aplausem po každém songu. Kirk přislíbil, že se pokusí přijet do Prahy příští rok, kdy je také naplánováno vydání nového alba. Je na co se těšit.
Timber Timbre (ca) + Joseph Martone (it/us) + Can Nicolas Winter (de) + Foundling (de)
30. 10. - 1. 11. 2022 Alter Roter Löwe Rein, Berlín, Německo
foto © Soňa Pokorná
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.