Články / Recenze

Víte, kdo je Norma Jean?

Víte, kdo je Norma Jean?

Jirka Převorovský | Články / Recenze | 12.09.2013

Křesťanské metalcore. Obzvlášť pro Čechy dost těžko pochopitelná škatulka tvrdé muziky, do níž ale spadají velcí hráči jako Underoath, As I Lay Dying nebo August Burns Red a mnozí další. Kdo zná Norma Jean, už ale ví, že ho nečeká žádné screamo Desatero. Poctivé metalcore, které kluci z Atlanty drtí už od roku 1997, je totiž přesně to, co můžeme očekávat i od jejich nové desky Wrongdoers.

Je zvláštní, jak se Norma Jean na jednu stranu dokáží pečlivě držet definic žánru (a na rozdíl od jiných skupin v mnohém stále připomínají éru metalcorového boomu okolo roku 2007) a zároveň s každým dalším albem vnášet do své hudby drobné, téměř přeslechnutelné nové prvky, které dotvářejí celkovou atmosféru. A to, že se od poslední desky změnil kytarista, basák i bubeník, na tom nic nezměnilo.

Pro Wrongdoers je typická jedna věc – většina písniček vám přijde povědomá. Něco zní jako Your Demise, něco jako staří Silverstein nebo August Burns Red, něco dokonce jako Bring Me the Horizon. Napoprvé to překvapí, ale když začnete jednotlivé skladby lépe chápat a rozeznávat, dojde vám, že Wrongdoers zní spíš jako něco úplně jiného – jako Norma Jean. Je těžké dělat učebnicové metalcore a zároveň občas nevyvolat dojem vykrádání některé z jiných skupin (nebo dokonce sama sebe). Na desce najdete skladby, které mají k „obecnému“ metalcoru blíž, některé už naštěstí méně, ale ať je to, jak chce, Normě Jean nemůžete upřít jedno – ve skladbách jako Funeral Singer se ukazuje v možná vůbec nejlepší formě a definuje tak to, co v současnosti znamená metalcore – ryzí, nekompromisní a bez fúzí.

Deska neustále střídá tvrdé, zmatené pasáže s těžko uchopitelnou kytarovou linkou a překrývajícími se vokály s klidnějšími (ale o nic méně zajímavými) party čistého zpěvu a téměř až zasněného zvuku. Obě polohy se neprolnou dřív než v předposlední skladbě a vyústí až do epického outra s poetickým názvem Sun Dies, Blood Moon, v němž se během čtrnácti minut vystřídá snad všechno – smyčce, klávesy, hardrockové riffy, tlumený řev, pomalé čisté vokály i finální přebuzená live session znějící jako improvizace ze sedmdesátých let.

Na někoho může samotná skladba alba nebo zařazení jakéhosi intra a outra, po pravdě relativně zbytečného, působit zpátečnicky a křečovitě. Faktem ale zůstává, že trocha teatrálnosti už asi k metalcoru patří a Norma Jean nepředvedli nic, za co by se měli stydět.

Wrongdoers, poslední album pětice z Georgie, je jako jídlo připravené s pedantskou přesností, do kterého ovšem někdo na poslední chvíli a nepozorovaně přihodil špetku koření. S každým soustem, každou skladbou, kterou z něj uslyšíte, dostanete přesně to, co čekáte, a k tomu ještě něco navíc. Díky tomu se nebudete ani chvíli nudit a celých čtyřicet pět minut zůstanete napjatí a zvědaví, co pro vás Norma Jean v dalších vteřinách uvařili.

Mimochodem, věděli jste, že Norma Jean je Marilyn Monroe?

Info

Norma Jean – Wrongdoers (Razor & Tie, 2013)
www.normajeannoise.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Historky otců zakladatelů budou těžko hledat čtenáře (Neviditelné řemeslo)

Martin Šinkovský 14.04.2024

I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.

Marko Damian a úpadok menom Skeeter

Matej Žofčín 09.04.2024

Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.

Kolekce rozmanitých emocí (Page Turners)

Tereza Bartusková 01.04.2024

Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.

Dva svety (Eva Sajanová & Dominik Suchý)

Veronika Vagačová 29.03.2024

Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace