mexhouse | Články / Reporty | 27.10.2017
Welcome to Quazars? Ishmael Butler a Tendai Maraire si řekli, že Struny podzimu promění na vesmírnou tětivu a že z Divadla Archa udělají houpavý koráb plný závratných rytmů a vnitřní krásy, když už ty společenské hadry jsou v porovnání s těmi jejich jen sáčky do bot. Jak se jim vedlo na prknech, která znamenají to, co z nich uděláte?
Struny podzimu jsou nevídaná stylovka. To, co dříve zavánělo akademickou nudou, programem pro starší a pokročilé venčící boa a vázanky, je ve skutečnosti nabitým nadžánrovým festivalem pro všechny věkové kategorie, což se ostatně ukázalo i na nedělních afrofuturičanech. Na vstupu kostýmkované dámy, graficky vymazlená vstupenka v obálce, kterou nebudete chtít ani vyhodit (záložka do vesmírné bible), oficiální festivalový magazín Spotlight, který není prostým průvodcem, ale graficky poutavým dvoujazyčným časopisem (ten taky nebudete chtít zahodit). Jistou nástrahu na Strunách představují koncerty na sezení, ano, židličky... Ale ani to nemohlo zastavit prudké nadšení po nástupu Shabazz Palaces.
Welcome to Quazars? Nikoli, dvojice začala Forerunner Foray z druhé desky Lese Majesty a neméně překvapivě pokračovala sadou z debutové Black Up, nové dvojalbum nikde. Zato byl na místě jedinečný mix podmanivého rapu, perkusí, mašinek a syntezátorového odéru, který jejich produkci dodává tekutý charakter a který beat odsouvá z dominantního elementu do orbitální zvukové pračky. Rychle se rozpustil i zasedací pořádek a snad s druhým trackem se vstávalo nejen v předních řadách, ale i v těch dalších, pokrfejsy tály, publikum se slévalo v unanimistickou masu, v níž se vedle sebe vlnili uměřený miliardář Janeček, vykulený hipík i vilné holky v šatičkách. Všichni vzhlíželi k barevným kazatelům, všichni se ohýbali přes klandr beatu, aby viděli do stejných hlubin jako Shabazz Palaces.
Nebylo to vyzývavé, bylo to v prvé řadě muzikální. Délka jednotlivých tracků se natahovala i stahovala, daleko více než hiphopové to mělo jazzově-psychedelické parametry. Nástroje a melodické linky končily bez zjevného ohlášení, za refrény by se daly považovat leda instrumentální smyčky, repetice tvořily hebký koberec pro zářivého Butlera a Maraire do nich vyrážel neznámé vzory. Ačkoliv prostřední i závěrečná část patřily hlavně aktuálnímu albovému dvojtripu Quazars vs. The Jealous Machines / Quazarz: Born on a Gangster Star, na přechodech to nebylo znát. Zvukově i vokálně sladěné skladby z různých období si byly stejně blízké jako vzdálené, instrumentálky si notovaly s tanečnějšími i „ukecanými“ tracky. Což jde zcela v duchu poetiky Shabazz Palaces, kteří nemají problém přecházet v rámci jednoho tracku do zcela jiného rytmu i nálady, viz temná That’s How City Life Goes, která zazněla někde v polovině setu.
To už euforie v sále připomínala více rozjeté klubové ochozy než nedělní divadlo, pískot a výkřiky reagovaly na změny skladeb i náznaky sól, tak jak je to vlastní fanouškům jazzových eskapád, ale i minimalistických techno tracků. Situace se stávala bujarou, kdo měl klobouky, házel mince, kdo měl negližé, hledal klobouky. Standing ovation a vytleskání ansámblu jak na divadle, květiny nesmí chybět! Echa vesmíru dokořán.
Struny podzimu: Shabazz Palaces (us)
22. 10. 2017 Divadlo Archa, Praha
foto © Romana Kovácsová
miharumicha 07.06.2023
Přicházím do pražské MeetFactory zalité mrazivým březnovým sluncem. Nepamatuji si, že bych tady kdy byla dopoledne. Panuje tu téměř hrobové ticho...
Michal Smrčina, Ondřej Pěkný 05.06.2023
Že jde o gotický festival naznačí hlavně svébytný a pečlivě stylizovaný dresscode, skrze který si tato událost na pár dnů město přivlastňuje.
waghiss666 04.06.2023
Namísto vyfintěné hostesky nebo lenivého hypemana vyletí z backstage Edúv Syn. Maskot celého setu v umaštěném triku Wu-Tang rozjede pogo...
Jiří V. Matýsek 01.06.2023
Walter Trout slaví v těchto dnech devět let od svého návratu do života a očividně je do hloubi duše šťastný.
David Stoklas 31.05.2023
Otřepané přízvisko o nejhlasitější kapele New Yorku každý slyšel tolikrát, kolikrát Oliver Ackermann za svůj život hodil o zem kytarou.
Jiří Přivřel 30.05.2023
„Je to tu moc hezký, ale nenechávej mě tady,“ říkává žena, kdykoliv zavítáme na Broumovsko.
Václav Valtr 28.05.2023
A zatímco všichni – i Debmaster – tančí, Yallah působí jako kazatelka hřímající svá naléhavá poselství...
Kryštof Kočtář 27.05.2023
Nejhlasitější a nejchaotičtější část běsnění pak Giru zvedla ze židle, na níž jinak trávil zbytek času...
Jáchym Rainisch 20.05.2023
Optimistický záblesk ze začátku vystoupení Xiu Xiu v podobě narozeninového popěvku věnovaného Freddymu Rupertovi zhasl vysoký syntezátorový tón.
Minka Dočkalová 15.05.2023
Černobyl, jaderný klub, prvek v periodické tabulce, elektrárna jako modla a objekt erotizujících představ, Curie, Oppenheimer, Einstein, ti všichni tu defilují v různých kontextech.