Články / Reporty

Vítejte, Shabazz Palaces!

Vítejte, Shabazz Palaces!

mexhouse | Články / Reporty | 27.10.2017

Welcome to Quazars? Ishmael Butler a Tendai Maraire si řekli, že Struny podzimu promění na vesmírnou tětivu a že z Divadla Archa udělají houpavý koráb plný závratných rytmů a vnitřní krásy, když už ty společenské hadry jsou v porovnání s těmi jejich jen sáčky do bot. Jak se jim vedlo na prknech, která znamenají to, co z nich uděláte?

Struny podzimu jsou nevídaná stylovka. To, co dříve zavánělo akademickou nudou, programem pro starší a pokročilé venčící boa a vázanky, je ve skutečnosti nabitým nadžánrovým festivalem pro všechny věkové kategorie, což se ostatně ukázalo i na nedělních afrofuturičanech. Na vstupu kostýmkované dámy, graficky vymazlená vstupenka v obálce, kterou nebudete chtít ani vyhodit (záložka do vesmírné bible), oficiální festivalový magazín Spotlight, který není prostým průvodcem, ale graficky poutavým dvoujazyčným časopisem (ten taky nebudete chtít zahodit). Jistou nástrahu na Strunách představují koncerty na sezení, ano, židličky... Ale ani to nemohlo zastavit prudké nadšení po nástupu Shabazz Palaces.

Welcome to Quazars? Nikoli, dvojice začala Forerunner Foray z druhé desky Lese Majesty a neméně překvapivě pokračovala sadou z debutové Black Up, nové dvojalbum nikde. Zato byl na místě jedinečný mix podmanivého rapu, perkusí, mašinek a syntezátorového odéru, který jejich produkci dodává tekutý charakter a který beat odsouvá z dominantního elementu do orbitální zvukové pračky. Rychle se rozpustil i zasedací pořádek a snad s druhým trackem se vstávalo nejen v předních řadách, ale i v těch dalších, pokrfejsy tály, publikum se slévalo v unanimistickou masu, v níž se vedle sebe vlnili uměřený miliardář Janeček, vykulený hipík i vilné holky v šatičkách. Všichni vzhlíželi k barevným kazatelům, všichni se ohýbali přes klandr beatu, aby viděli do stejných hlubin jako Shabazz Palaces.

Nebylo to vyzývavé, bylo to v prvé řadě muzikální. Délka jednotlivých tracků se natahovala i stahovala, daleko více než hiphopové to mělo jazzově-psychedelické parametry. Nástroje a melodické linky končily bez zjevného ohlášení, za refrény by se daly považovat leda instrumentální smyčky, repetice tvořily hebký koberec pro zářivého Butlera a Maraire do nich vyrážel neznámé vzory. Ačkoliv prostřední i závěrečná část patřily hlavně aktuálnímu albovému dvojtripu Quazars vs. The Jealous Machines / Quazarz: Born on a Gangster Star, na přechodech to nebylo znát. Zvukově i vokálně sladěné skladby z různých období si byly stejně blízké jako vzdálené, instrumentálky si notovaly s tanečnějšími i „ukecanými“ tracky. Což jde zcela v duchu poetiky Shabazz Palaces, kteří nemají problém přecházet v rámci jednoho tracku do zcela jiného rytmu i nálady, viz temná That’s How City Life Goes, která zazněla někde v polovině setu.

To už euforie v sále připomínala více rozjeté klubové ochozy než nedělní divadlo, pískot a výkřiky reagovaly na změny skladeb i náznaky sól, tak jak je to vlastní fanouškům jazzových eskapád, ale i minimalistických techno tracků. Situace se stávala bujarou, kdo měl klobouky, házel mince, kdo měl negližé, hledal klobouky. Standing ovation a vytleskání ansámblu jak na divadle, květiny nesmí chybět! Echa vesmíru dokořán.

Info

Struny podzimu: Shabazz Palaces (us)
22. 10. 2017 Divadlo Archa, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...