Články / Profily/retro

Vizionář Oliver Ho, Broken English Club a pouta

Vizionář Oliver Ho, Broken English Club a pouta

Lukáš Pihávek | Články / Profily/retro | 12.09.2016

Tento rok je tomu dvacet let, co Oliver Ho na značce Blueprint vydal první nahrávku. Gathering EP je náměsíční výlet do království z křišťálu, kde Helmut Kohl prodává rohlíky a pije sifon. O rok později, v roce 1997, založil Richard Polson nakladatelství Surface a první release připravil právě Oliver Ho. First EP, s poutavě chladným obrázkem ponorky na etiketě, vyvolává tlakovou dekompresi už při letmém poslechu. Oliver Ho se díky svým prvotinám zařadil mezi úzký okruh producentů, kteří v technu viděli víc než jen hudbu na parket. A ze svého kurzu neustoupil ani po dvou dekádách. 16. září přijede do pražského Klubu Neone představit svůj nový provokativní projekt Broken English Club, který se zcela vymyká jeho dosavadní tvorbě.

"Je to poselství napsané v jazyku, kterému se dá porozumět jen při specifickém nastavení mysli a který zohledňuje to, odkud jsem přišli, kde jsme a kam míříme," pronesl Ho v roce 1997 v jednom z rozhovorů, které poskytl u příležitosti založení vlastních značek Meta a Light & Dark. Potřeba hned dvou nakladatelství byla zřejmá. Zatímco první z nich nabízelo spíše tribalové, tanečnější polohy, na Light & Dark jste mohli nalézt temná gradující monstra, futuristické obrazy kataklyzmatických rozměrů. Vznikly tak dvě značky, které nabízely odlišný pohled na elektronickou hudbu, dvě značky od jednoho producenta.

Snaha personifikovat své hudební polohy dala postupem let vzniknout mnoha jeho aliasům jako Seeker, Veil, Id, Life, Raudive nebo Zov Zov. Do každého z nich otiskl své originální postupy, představy, myšlenky a postoje. Nechává se inspirovat moderním uměním, literaturou a pohyby ve společnosti a nejinak je tomu i v případě zbrusu nového projektu Broken English Club. Ten nenabízí hudbu určenou pro taneční parket, jakkoliv má silnou energii. Sdělení je mnohem hlubší a jeho filozofie odkazuje na beatnickou generaci či hnutí Fluxus, které vzniklo na samém počátku šedesátých let a svým mimořádným vlivem zásadně změnilo pohled na umění jako takové.

Odklon Olivera Ho od dosavadního stylu komponování je čitelný už v jeho předchozím projektu Raudive, který v sobě kloubí prvky elektra, housu a tribalu. Jak ale Ho nedávno v jednom rozhovoru uvedl, ve studiu nahromadil materiál, který byl odlišný jak strukturou, tak celkovou náladou. To byl moment, kdy vznikla myšlenka na Broken English Club.


Ho začal více pracovat s živými nástroji, vokály a texty, které mají často sexuální charakter. Ty vznikají technikou, se kterou v šedesátých letech přišel spisovatel William Burroughs, duchovní otec beatnické generace. Ten začal vedle sebe skládat fragmenty konverzací, reklamních textů, novinové články v kombinaci s vlastními díly a vytvořil tak mozaiku, jejíž sdělení získávalo úplně nový rozměr. Často pak z celé stránky takového textu použil jedinou větu. Tuto techniku v případě Broken English Club můžeme dobře rozpoznat u textu ke skladbě Casual Sex. Ho zde nakombinoval otázky z interního dotazníku korporátní firmy o spravedlivých podmínkách na pracovišti a text z turistické příručky, která radí, jak se bezpečně pohybovat po Londýně v pozdních nočních hodinách.

Velmi provokativní je i vizuální podoba Broken English Club. Na obalech singlů, elpíček a posledního alba se objevují svázané ženy s roubíkem v ústech, pouta, rtěnky, boxery a různé pomůcky užívané především vyznavači sadomasochismu. Jak Ho ve svých rozhovorech uvádí, smyslem vizualizace přebalů není ale šokovat. Jde o jakési popření tradičního konsensu vnímání sadomasochismu širokou veřejností, která se na spoutané ženy dívá jako na oběti násilí. Nutno dodat, že ve vizuálním pojetí Broken English Club má prsty Juan Mendez (Silent Servant), který ví, jak uhodit hřebíček na hlavičku a dokáže propůjčit zdánlivě obyčejným věcem umělecký rozměr. Když pak posloucháte album Suburban Hunting, zjistíte, že holky v latexu a hudba k sobě tak nějak pasují.

To samé můžeme říct o videoklipech, které svým zpracováním opět odkazují někam k období beatníků a hnutí Fluxus, zejména pak k revolučnímu umělci jménem Nam June Paik. Například pro videoklip k písni Plastic Bag byl použit materiál zesnulého Paula Sharitse, jehož televizní filmové koláže patřily mezi ty avantgardní. Všechny tyto indicie nás svádějí k jednoduchému závěru. Broken English Club je osobitou reflexí společnosti, která se zmítá v podivné hysterii a neví kudy kam. Ho hledá alternativu. Nehodlá se zařadit a chce jít jinou cestu. Podobné tendence v elektronické hudbě lze sledovat například i na labelu Downwards. Kdysi velkovýrobna zbraní hromadného ničení dnes nabízí zcela odlišné žánry. Zakladatel birminghamské ikonické značky Karl O´Connor (Regis) svým typickým způsobem zvedá vůči hudebnímu světu prostředníček a nechává promlouvat hudbu kapel jako Dva Damas, Tropic of Cancer nebo Grebenstein.

Regis, stejně jako Oliver Ho, jsou vizionáři. Jsou to umělci, kteří posouvají hranice hudby dál bez ohledu na to, jaké ohlasy za to sklidí. I proto o těchto producentech mluvíme a píšeme po více než dvaceti letech. Pokud patříte mezi hladové posluchače, kteří se v klubech pachtí po hudební pestrosti, pak byste si vystoupení Olivera Ho v Praze neměli nechat ujít. Kromě koncertu Broken English Club předvede na akci Proces v Neone i dj set, ve kterém nechá zaznít práce ze své bohaté produkce.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Full Moon 10: Kult Björk – Homogenic

Lenka Marie 02.07.2020

Já jen vím, že harakiri je správně seppuku a chutná mi senča, ale tohle nějak nehraje.

Pouťové obludárium Toma Waitse

Akana 07.06.2020

O tom, že je album Swordfishtrombones ve Waitsově kariéře zásadním předělem, není třeba dlouze diskutovat.

Vizuální cesta Einstürzende Neubauten

Jan Škop 22.04.2020

Einstürzende Neubauten a jejich vztah k videoklipům a vůbec pohyblivým obrázkům aneb doplňující materiál k hlavnímu tématu aktuálního vydání Full Moonu.

Track týdne: Soccer96 - I Was Gonna Fight Fascism (ft. Alabaster dePlume)

Jiří Špičák 02.04.2020

Jako správný politický track má groove: vzpomeňte si na kultovní revolucionářský motorik Crest milovaných Stereolab a hned vám bude jasné, kde se pohybujeme a kde skončíme.

Ngoni pro třetí tisíciletí (Bassekou Kouyaté)

Akana 25.02.2020

Brilantní instrumentalista se nijak netají snahou oslovit co nejširší spektrum posluchačů a myslí přitom jak na své krajany, tak na západní publikum.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Ženy v angažovaném popu

Aneta Martínková 02.01.2020

V mainstreamovém vnímání bylo boření stereotypů pořád vnímané trochu jako padlé na hlavu. A umělkyně, které se o něj pokoušely... Jeden z nejlepších loňských textů Full Moonu nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Kde se vzal sad boy? (Depresivní pop)

Jiří Špičák 02.01.2020

Citlivý chlapec, plachý introvert. Sad boy. A jeden z nej-textů roku 2019, který vyšel v magazínu Full Moon, nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Padesát let narušování vašeho klidu (Yoko Ono)

Jiří Špičák 02.01.2020

Nevídanou kreativní erupci první poloviny sedmdesátek zakončila Yoko Ono deskou Feeling the Space, píše se v článku, který vybíráme v rámci best of textů Full Moonu. Teď online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Bez růžových brýlí (Ženy v beat generation)

Anna Mašátová 02.01.2020

Své místo v učebnicích literatury si ženy beat generation zatím zcela nenašly a těžko říct, zda se tak stane. Vybraný text z loňského ročníku tištěného Full Moonu online.

Full Moon Stage 2019: The Kill Devil Hills

redakce 14.04.2019

Australský Divoký západ v Ostravě? The Kill Devil Hills představí na Full Moon Stage svou aktuální desku.