Články / Reporty

Vladimír Mišík, člověk soudržný

Vladimír Mišík, člověk soudržný

Ladislav Tajovský | Články / Reporty | 18.03.2017

Dávno vyprodaná Malostranská beseda měla být místem, kde se připomenou sedmdesátiny klíčové postavy domácího bigbítu. Těšení limitovaly obavy, aby večer nebyl až příliš narozeninově veselý a tím pádem tradičně rozplizlý a zapomenutelný. Obavy se ukázaly jako liché a bylo to prostě obyčejné v tom nejlepším smyslu slova.

Výkop obstaral u nás domestikovaný Londýňan Jamie Marshall s tříčlenným souborem, dohromady si říkají The Amplified Acoustic Band. Předkapely bývají v lepším případě snesitelné, v naprosté většině jde o trpné čekání na hlavní vystupující. Tohle byla výjimka a čtyřicetiminutový set byl příjemným zážitkem, který dal na chvíli zapomenout, proč sem všichni přišli. Klasické akustické obsazení, výborné, rozpoznatelné písničky, výborná souhra, mile nehvězdné vystupování, překvapení.

Mišíkovo vystoupení bylo standardní, prosté téměř všech narozeninových záležitostí, evidentně na přání oslavence. I tzv. hostů bylo pomálu, přesněji řečeno dva, a to ještě Olina Nejezchlebu za hosta snad ani považovat nejde, takže koncert odpovídal tomu, co kapela na své dylanovsky nekonečné šňůře předvádí takřka dnes a denně. Což v případě Etc… znamená jen a pouze pochvalu. Mišík se už nějakou dobu obejde i bez „náhradních“ zpěváků – má to sice dopad na výběr repertoáru a na některé desítkami let prověřené písničky nedojde, ale o to přesvědčivější takové koncerty jsou. Mišík se vyhýbá výškám a pěvecky „mladistvým“ skladbám a drží se polohy, které je schopen sám dostát. Nejstarší skladbou, která zazněla, byly Jednohubky ze čtyřicetiletého debutu, zbytek večera se pohyboval v polistopadových časech, rozprostřený mezi většinu desek ze tří dekád.

Kapela hraje už léta v nezměněné sestavě a funguje skvěle, co do sehranosti nemá v našich končinách obdoby. Obě elektrické kytary (Skála/Kulich) stavějí na nejlepší rytmice, jakou se můžeme chlubit (Zelenka/Veselý), což doplňuje Vladimír Pavlíček, důstojný nástupce těžko překonatelného Jana Hrubého. Současné koncerty Mišík odzpívává v úctyhodné formě a na první pohled (kromě toho, že Mišík celý koncert prosedí) jsou jeho zdravotní peripetie minulostí. Navíc je na první pohled patrné, že jde o člověka vnitřně soudržného, který vlastně nikdy neuhnul. A to se počítá i v bigbítu.

Pro občasného návštěvníka muselo být zklamáním, kolik písniček, které prostě nejde vynechat, tentokrát nezaznělo, pravidelný návštěvník zase ví, že přesně tak to má být a že takový pocit je největší možnou poklonou. K narozeninám bývá pravidlem přát tomu, kdo se jich dožil, tentokrát popřejme něco sami sobě – ať to Mišíkovi a lidem kolem něj ještě dlouho hraje. Je to radost.

Info

Vladimír Mišíka a Etc...
15. - 16. 3. 2017 Malostranská beseda, Praha

foto © Petra Bothe

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slastný tinnitus (Daughters)

redakce 22.10.2019

Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.