Jakub Koumar | Články / Recenze | 14.08.2015
Hudba má veliký dar plnit sny. A nejde ani tak o ty „skutečné“, ale hlavně o ty, co se odehrávají v našem skrytém já. Hudba boří hradby, abychom se alespoň na malý okamžik stali kýmkoli, čímkoli. Ke stavům duchovního ukojení vede i ta nejstřídmější cesta plná pokory a právě hudební pokora je nepodstatnějším prvkem desky Barvy Radugy.
Vladimír Václavek během své kariéry přelétl nad propastně odlišnými světy excentrického E, fantaskního (a fantastického) Dunaje nebo křehké i křiklavé dynamiky Ivy Bittové. Uprostřed hudební pouti odpočívá ve stínu stromu světa, kde rozjímá v mnohovrstevnatém, repetitivním mikrofolku, jehož písně neznají mezí.
S pocitem oproštěnosti, k němuž vedou nápěvy indiánských rituálů, se mezi sebou neoddělitelně proplétají vrstvy zvukomalebné a laskavé kytary. Z každého tónu je cítit chvění dřeva opřeného o hrudník a struny zvoní něžně jako nitky držící mraky nad zemí, nezřídka je podpoří a zmohutní klávesy s citlivě přebíranou zvukovou bankou. Skladby jsou dále dobarvovány tu zpěvem Kateřiny Černé a Tanji Ebeling, tu trumpetou jazzmana Oskara Töröka. Zvuková konzistence bohužel přemáhá tu textovou. Snaha o vyjádření prostých pravd vede k užití prostých veršů, což sice na jednu stranu koresponduje s hudebním jazykem, ale v kombinaci s velkými slovy jako poznání, láska či pouť působí lacině.
Texty komplikuje významová mnohoznačnost, a pokud nesdílíte obdobné duchovní principy, může být i těžké porozumět. Ovšem stejně jako autor můžete hudbu chápat jako určitý druh tajemství a alegorie si interpretovat po svém. A co víc. Díky podmanivým melodiím a jasnozřivému projevu se může dostavit chuť uvěřit všemu, co Václavek zpívá, ať je váš názor jakýkoliv.
Vladimír Václavek vydal desku, jejíž největší kvalita je – navzdory řečenému – v průzračnosti sdělení. Barvy Radugy nejsou objevnou spirituální cestou, pouze klidným průvodcem. K poznání musíte dospět sami.
Vladimír Václavek - Barvy Radugy (Polí5, 2015)
www.poli5.bandcamp.com/album/barvy-radugy
Paulína Janičíková 21.05.2022
Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...
Veronika Tichá 15.05.2022
Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.
Michal Pařízek 08.05.2022
Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.
Michal Pařízek 26.04.2022
Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.
Tomáš Kouřil 19.04.2022
S novou nahrávkou vytanou vzpomínky na druhou půli nultých let. Sociální sítě neexistovaly, na koncerty se chodívalo na kapely, ale i jen tak potlachat...
Filip Švantner 11.04.2022
Helms Alee... To nie je len nostalgia za skvelým katalógom Hydra Head a za časmi, keď hardcoreové kapely zo Seattlu vydávali jeden nadčasový album za druhým.
Jiří V. Matýsek 02.04.2022
Hvězdná pěchota je klasika, kterou překryla její filmová adaptace, a nové vydání nakladatelství Argo ji tak u nás může vrátit do oběhu.
Jiří Přivřel 01.04.2022
Hudební inspirace řekou jako omílané téma? V tomto případě to rozhodně neplatí.
Ema Klubisová 17.03.2022
Na prvý pohľad pôsobí Glitch Princess ako syntéza ranej tvorby Grimes, estetiky Chromatics a minimalistickej výpravnosti ambientu.
Veronika Tichá 15.03.2022
VDYD vydávají první album s názvem Carousel a s ním novou nálož zasněných kytarových riffů a jemných melodií s texty plnými nostalgie, smutku, ale i radosti a naděje.