Vladivojna La Chia: V krizových situacích si nelibuju

Je autorkou několika sólových projektů, taky soundtracků k filmům a seriálům jako Nevinnost, 8 hlav šílenství nebo Až po uši, k množství dokumentů, divadelních her a audioknihám. Přes deset let externě připravuje autorské pořady pro Český rozhlas Vltava (Čajovna, MusiCafe, Rádio Dada). Zpěvačka, skladatelka, textařka a vystudovaná výtvarnice Vladivojna La Chia vydává páté sólové album, které pokřtí v Praze, Brně a Ostravě.

Co deska, to v podstatě jiný styl, nálada, emoce. Zvládají fanoušci všechny tvoje polohy? Přeci jen mezi tvrdým Vladivojskem a intimní současností je značný rozdíl.
Ani bych neřekla. Má autorská sólová alba byla vždycky jemná. No a Vladivojsko existovalo pouze pár let a vzniklo náhodou. Mohla jsem v něm dost dobře vyventilovat své nejdivočejší já. Je to spíš o mém vlastním nastavení, jsem stejně tak jemný člověk jako divoký, a to se promítá i do koncertů. Doufám, že se moji fanoušci těší z té mé pestrosti a že pochopili, že nejsem typ hudebnice, která se dá zaškatulkovat.

V materiálech k albu se objevují slova jako mysticismus, erotično… Ta bývají mnohdy poměrně vyprázdněná, co znamenají pro tebe?
Erotika a mystika jsou nedílnou součástí života a záleží, jak moc se zrovna s tebou propojí. Myslím si, že se to v nás všech dost střídá. Jsou období, kdy tyto pocity vůbec nevnímám a nemají pro mě zas tak hluboký význam, protože jsem v tu chvíli nastavená jinak. Pak se ale stane něco, co z těchto dvou výrazných pocitů udělá silný inspirační zdroj. Pro mě mystika znamená tajemství s přesahem do hlubších a duchovnějších poznání a někdy se do vědomí vplíží zcela nečekaně a intuitivně. Erotika má zase silný smyslný význam a vnímám ji jako nesmírně důležitou součást intimního života.

Na desce využíváš předměty denní potřeby, které tě obklopovaly, což je jedním ze symbolů koronavirové doby. Ty jsi navíc měla vážnou nehodu, teď jsi v očekávání prvního potomka, to vše mohou být další limity. Mnozí si ale v omezených možnostech libují, často slýcháme, že omezení donutí člověka přemýšlet kreativněji. Platí to?
Já jsem byla dva měsíce mimo s vážným úrazem hlavy a oběma zlomenýma rukama. Většinu času jsem strávila koukáním na padající vločky. Neřekla bych ani, že to bylo nějak inspirativní, spíš mě to celkově zklidnilo. V rámci terapie jsem se pak zavřela do grafického studia a vrhla se na suchou jehlu, což je stará hlubotisková technika založená na tom, že vyrýváš do zinkové destičky ocelovou jehlou kresbu a pak to pěkně pomalu a trpělivě tiskneš na vlhký papír. V tu dobu jsem taky otěhotněla a dva a půl měsíce v kuse prozvracela. To mě zase dost vyčerpalo. Já si v krizových situacích nelibuju, ale zjistila jsem, že mám docela pevný kořínek a velkou touhu žít a tvořit a že se nechci nechat limitovat vůbec ničím.

Album Tam v hluboké tmě tepe a září vychází v limitované vinylové edici. CD jsi definitivně opustila? Sbíráš vinyly?
Mám ještě relativně dost cédéček mých předchozích alb, ale vinyly jsem neměla žádné. Proto jsem loni vydala poprvé na vinylu zhudebněné básně Anny Barkovové Hrdinům naší doby a letos Tam v hluboké tmě tepe a září. Vinyly si kupuju a mám mnohem větší potěšení z poslechu, než když si pustím něco z nějaké digitální platformy. Je to zároveň krásný artefakt. Taky jsem se rozhodla k vinylům dělat grafiky. Takže lidi si můžou koupit desku s originální autorskou grafikou.

Jak vznikla současná kapela Tepe a září?
Přemýšlela jsem nad tím, jak nové album převést do živé podoby. Moje kapela 4trio je totiž postavená na akustických kytarách a violoncellu, kdežto tenhle materiál potřebuje elektronické bicí, klávesy a výraznou basu. Oslovila jsem nové muzikanty a udělala z nich novou sestavu, se kterou plánujeme secvičit i starší věci v podobně laděném duchu. Na klávesy hraje Karolína Šustová, na basu Tereza Čepková a na bicí Honza Horváth. Je pro mě velká radost s nima hrát.

Jsi taky výtvarná umělkyně, jaká umělecká forma těinspiruje, případně jaká výstava tě naposledy zaujala?
Nesmírně jsem si užila výstavu Toyen. Vidět její práci v tak koncentrovaném celku byl opravdu zážitek. Mě hodně baví malba a ilustrace, taky inklinuju ke konceptuálnějšímu umění, moc mu fandím, i když mu často nerozumím, ale to mi nevadí. Jsem si vědoma, že je tady proto, aby dráždilo náš intelekt a otevíralo nové formy, jak vnímat svět okolo nás.

Jsi autorkou několika filmových soundtracků. Jak se liší práce na nich od sólové tvorby, jak se vypořádáváš s přáními režisérů?
Mě to baví střídat a propojovat. Proto není náhodou, že na soundtracích k filmu Nevinnost nebo seriálu Až po uši je hodně skladeb i s texty. Baví mě motivy filmové hudby přearanžovávat do písní a pak je vydávat společně s různými „lajtmotivy“ a kompozicemi, které zazněly ve filmu. Nejvýrazněji se to asi projevilo na albu 8 hlav šílenství, kde jsem z motivů filmové hudby složila písně a zhudebnila poezii Anny Barkovové, o které ten film pojednává. Je pro mě důležité, aby byl režisér spokojený a já cítila, že jsem odvedla maximální práci. Oproti sólové tvorbě se mi líbí, že sloužím něčemu většímu. Jsem malou, ale důležitou dílkem v puzzle.

Připravujete pořady pro Český rozhlas, představujete taky množství hudby. Máš nějaký objev poslední doby?
V současnosti pracuji na pořadech s názvem Rádio Dada a ty jsou zaměřené hlavně na slovo, hudba není zase tak důležitá. Dělám buď vlastní komponované pořady, ve kterých čtu vlastní povídky, poezii nebo různé útržky textů a prokládám je svou hudbou nebo pokojíčkovýma operama. Pak si tam ráda zvu umělce, kteří se soustředí na vlastní hudební a slovesnou tvorbu. Měla jsem tam Vandu Kavkovou, Stinku, Evu Turnovou, Jakuba Königa nebo Dana Kranicha z P/\st. Básnířku Alžbětu Luňáčkovou, která píše krásnou poezii, ale hudbu nedělá, jsem protnula tvorbou Olivera Torra a Moonshye.

Singl Tam v hluboké tmě tepe a září byl vybrán dramaturgy do vysílání několika desítek evropských alternativních a studentských rádií v rámci výzvy Radio Plugging české proexportní kanceláře SoundCzech. Máš nějaké výsledky, víš, kde se písnička hraje?
Měla by se hrát všude, kde to avizovali, ale kolikrát, to netuším. Měli by brzy zaslat nějaký plán nebo výsledky, aby to celé nabralo jasné kontury. Jsem sama dost zvědavá, jaký to má reálný dopad. Nově singl nasadili i do globálního playlistu EQUAL na Spotify, který se soustředí na hudebnice z celého světa a má ohromnou poslechovost, tak jsem taky zvědavá, co mi to přinese. Jsem na jedné straně moc ráda, že si mé tvorby všímají i venku, na druhé straně tuhle pozornost nepřeceňuju. Ve výsledku je totiž stejně nejdůležitější, jestli lidi přijdou na koncert a album si fyzicky koupí.

Nahrávala jsi ve vlastním studiu Mrtvola a sama si ho taky vydáváš, což není zcela snadný proces. V čem jsou největší úskalí?
Těch je víc. Neseš velkou zodpovědnost a musíš to prostě všechno utáhnout. Jsi tak nějak vším a tvorba samotná, kterou já vnímám jako nejkrásnější a nejmilovanější část, je vlastně jen jeden drobný trojúhelníček z koláče. Zbytek je spousta práce okolo bez jakékoliv finanční jistoty. Ale já to stejně miluju, mám nad svou prací kontrolu a jsem nezávislá a svobodná. Byly v mém životě situace, kdy jsem vážně přemýšlela o změně povolání. Naposled to byla řečnice v pohřebním ústavu. Ztroskotalo to na tom, že nemám řidičák, protože volné místo bylo pro Prahu–sever a Mělník a já bych ty věnce vlakem neutáhla. Nakonec mě zachránila zakázka udělat živě doprovodnou hudbu pro České lvy.

Křty proběhnou v Praze, tvojí rodné Ostravě a Brně. Na co se můžou příchozí těšit? Aktuální deska má jen šest skladeb, dají se tedy očekávat starší kusy...
První část odehraju po boku mé drahé cellistky Terezie Kovalové, zahrajeme výběr toho nejzajímavějšího z mé tvorby posledních šesti let jen ve dvou. Pak bude krátká pauza a nastoupí kapela Tepe a září. Vedle nové desky zahrajeme Zakázanou a tajemného Alchymistu. Obě ze sólového tanečně laděného Šrafu, což je moje sólové album z roku 2013. Výrazným aspektem budou také kostýmy Lenky Mulabegović z MI Fashion labelu. Koncerty budou velmi pestré!