Články / Reporty

Vložte nebe (Explosions in the Sky in the Roxy)

Vložte nebe (Explosions in the Sky in the Roxy)

Popluh | Články / Reporty | 21.10.2016

Legendární postrocková formace Explosions in the Sky si to z domovského Texasu vůbec poprvé namířila do České republiky. Jejich koncert byl večerem převážně akademickým, který zároveň zlomil jedno prokletí.

Při pohledu na frontu, která se ještě deset minut po plánovaném otevření sálu táhla až za roh, jsem si uvědomil jednu věc. Tohle je vlastně vůbec poprvé, co zavítám do Roxy. Po nespočtu návštěv Akropole, MeetFactory nebo Lucerna Music Baru jsem si měl konečně rozšířit obzory o "nový" sál. Ne že by snaha nebyla už dřív, ale vždy bylo něco proti. Možná i proto jsem se celý den rozhlížel na každém přechodu dvakrát a definitivně si oddechl až dole u šatny...

... to už ale buráceli tuzemští alt-rockeři Vložte kočku, kteří se zhostili role předkapely. I vzhledem k jejich pověsti jsem se je snažil mít opravdu rád už několikrát, ale o výsledku těchto snah nejlépe vypovídá fakt, že až do koncertu jsem si myslel, že se jedná o instrumentální hudbu. Zkrátka jsem nikdy nevydržel poslouchat tak dlouho. Nebo jsem to radši vymazal. Moje hudební kočka s tímhle hudebním bankomatem prostě není kompatibilní. Patricka Batemana na mě.

Po nutné přestavbě pódia už Explosions in the Sky nic nebránilo ujmout se nadvlády nad Roxy a ukázat návštěvníkům, zač je toho postrock. V té nejklasičtější možné podobě, nutno podotknout. Což mohl být v podstatě jediný kámen úrazu jinak po všech stránkách dotaženého koncertu. EITS vyučovali a dokazovali, proč jsou legendami ve svém žánru - perfektní sehranost, skvělý zvuk, parádní světelná show chvílemi díky osvětlení kolem celého pódia dosahující až 3D efektu, vystřelující kapelu do jiných sfér... Zkrátka zážitek, který by se pro někoho postrockem jen letmo či vůbec nepolíbeného mohl stát iniciačním. Na druhou stranu pro postrockera s neutrálním postojem ke kapele mohlo být ono profesorství spíše na škodu, protože žánr samotný je už někde jinde a na scéně se najde řada progresivních kapel, nebojících se nabourávat zažité struktury.

Texaská partička vrcholila v pravidelných intervalech, vždy s poctivě vybudovanou strukturou skladby, ale také naprosto předvídatelně. Těžko si ale představit fanouška kapely, který by z její premiéry mohl být zklamán. Setlist kombinující letošní album s pravidelnými návraty do minulosti byl skvěle vyvážený a funkčnost a gradaci jednotlivých skladeb se podařilo přetavit i do "celokoncertní" podoby. Což není a nebývá samozřejmostí. Já si koncert v rámci hesla "trocha klasického postrocku v úterý večer ještě nikdy nikoho nezabila" užil dokonale. A dle odezvy zaplněné Roxy jsem nebyl v menšině.

Info

Explosions in the Sky (us) + Vložte kočku
18. 10. 2016 Roxy, Praha

foto © Tereza Kunderová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.