Popluh | Články / Reporty | 21.10.2016
Legendární postrocková formace Explosions in the Sky si to z domovského Texasu vůbec poprvé namířila do České republiky. Jejich koncert byl večerem převážně akademickým, který zároveň zlomil jedno prokletí.
Při pohledu na frontu, která se ještě deset minut po plánovaném otevření sálu táhla až za roh, jsem si uvědomil jednu věc. Tohle je vlastně vůbec poprvé, co zavítám do Roxy. Po nespočtu návštěv Akropole, MeetFactory nebo Lucerna Music Baru jsem si měl konečně rozšířit obzory o "nový" sál. Ne že by snaha nebyla už dřív, ale vždy bylo něco proti. Možná i proto jsem se celý den rozhlížel na každém přechodu dvakrát a definitivně si oddechl až dole u šatny...
... to už ale buráceli tuzemští alt-rockeři Vložte kočku, kteří se zhostili role předkapely. I vzhledem k jejich pověsti jsem se je snažil mít opravdu rád už několikrát, ale o výsledku těchto snah nejlépe vypovídá fakt, že až do koncertu jsem si myslel, že se jedná o instrumentální hudbu. Zkrátka jsem nikdy nevydržel poslouchat tak dlouho. Nebo jsem to radši vymazal. Moje hudební kočka s tímhle hudebním bankomatem prostě není kompatibilní. Patricka Batemana na mě.
Po nutné přestavbě pódia už Explosions in the Sky nic nebránilo ujmout se nadvlády nad Roxy a ukázat návštěvníkům, zač je toho postrock. V té nejklasičtější možné podobě, nutno podotknout. Což mohl být v podstatě jediný kámen úrazu jinak po všech stránkách dotaženého koncertu. EITS vyučovali a dokazovali, proč jsou legendami ve svém žánru - perfektní sehranost, skvělý zvuk, parádní světelná show chvílemi díky osvětlení kolem celého pódia dosahující až 3D efektu, vystřelující kapelu do jiných sfér... Zkrátka zážitek, který by se pro někoho postrockem jen letmo či vůbec nepolíbeného mohl stát iniciačním. Na druhou stranu pro postrockera s neutrálním postojem ke kapele mohlo být ono profesorství spíše na škodu, protože žánr samotný je už někde jinde a na scéně se najde řada progresivních kapel, nebojících se nabourávat zažité struktury.
Texaská partička vrcholila v pravidelných intervalech, vždy s poctivě vybudovanou strukturou skladby, ale také naprosto předvídatelně. Těžko si ale představit fanouška kapely, který by z její premiéry mohl být zklamán. Setlist kombinující letošní album s pravidelnými návraty do minulosti byl skvěle vyvážený a funkčnost a gradaci jednotlivých skladeb se podařilo přetavit i do "celokoncertní" podoby. Což není a nebývá samozřejmostí. Já si koncert v rámci hesla "trocha klasického postrocku v úterý večer ještě nikdy nikoho nezabila" užil dokonale. A dle odezvy zaplněné Roxy jsem nebyl v menšině.
Explosions in the Sky (us) + Vložte kočku
18. 10. 2016 Roxy, Praha
foto © Tereza Kunderová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.