Jakub Béreš | Články / Recenze | 29.06.2015
VR/NOBODY - pod touto zkratkou se skrývá zpěvák Václav Rouček a producent/Dj NOBODY Listen. Společně tvoří hudební duo, které se netradičně vrhá do vod alternativního R&B. O svých velkých ambicích dali vědět na několika dřívějších singlech a vyvrcholením bylo vydání debutu Yet. Mohlo jít o událost roku, bohužel se tak nestalo.
V tuzemských poměrech patří deska k tomu nejlepšímu, málokomu se u nás povedlo dostat na světovou zvukovou úroveň. Zakřídlení pod Redbullem a nahrávání desky v Londýně jistě mělo pozitivní dopad, ale VR/NOBODY skončili na půli cesty k vytvoření přelomové nahrávky, která by konkurovala západní tvorbě. Lidem vnímajícím venkovní trendy svůdného R&B, počínaje u How to Dress Well a konče FKA twigs, se deska bude zdát plochá, přílišný emocionální nátlak ve smutných vokálech má opačný účinek, než by měl mít. Stejně tak jako hudební preciznost a odtažitost, které posluchače činí apatickým.
Problematická je i téměř hodinová stopáž, která je zbytečně natahována staršími písněmi. Deska nemá ústřední moment, ani jednu klíčovou píseň, videa napojovaná k singlům je spíš upozaďují. To, co z Yet dělá poslouchatelnou nahrávku, je pestrý způsob gradací jednotlivých písní. Jde o krátké úseky napříč skladbami, které vzbuzují pozornost posluchače, například trapové sekvence nebo post-dubstepové basy (singl Goodbay začíná jako ukolébavka s vidinou sladkého snu a následně se vkusně promění v noční můru).
Yet se vyzněním přibližuje tvorbě Weeknda, a to jak textově, tak hudebně, když nenaplněná láska a touha jsou hlavním motivem desky. Zatímco u kanadského autora písně korunuje jeho hlasový projev, v české verzi to je důraz na elektronickou část skladeb. Tím podobnosti nekončí. „</3“ je symbolem VR/NOBODY a „XO” zase Weeknda, snaha o vytvoření módní značky bije do očí. Distancovat se od vzorů je základní předpoklad, který by z desky udělal něco, co přesahuje hranice.
Přes všechny výtky nelze nevidět velký potenciál. VR/NOBODY nastavili laťku vysoko tuzemským interpretům v daném žánru a není pravda, že u nás nemůže vzniknout mainstream srovnatelný se světovými jmény. Mohl by.
VR/NOBODY – Yet (self-released, 2015)
www.vrnobody.com
Jiří Vladimír Matýsek 27.02.2021
Najít v domácí hudbě posledních několika let titul, který by byl básnicky evokativnější nežli Sně Beaty Hlavenkové, je zatraceně obtížné.
Filip Rabenseifner 23.02.2021
Rubino nedosahuje pěveckých kvalit svého předchůdce Äsberga, který je klasicky školený operní zpěvák, což se podepsalo na zpracování vokálů.
Jiří Přivřel 22.02.2021
Nové album Distractions je plné zkoušení, hledání, osahávání a nakonec i úspěšného nalézání. Nechybí ani ohlédnutí zpět.
Jakub Koumar 20.02.2021
V jednom starém stavení se odehrává příběh poslední hry brněnského herního studia Amanita Design – Creaks.
Bibiána Hajdanyová 18.02.2021
Francúzski tvorcovia Olivier Nakache a Eric Toledano sa preslávili spoluprácou na Nedotknuteľných). Tentokrát sa ponorili do života združenia, ktoré sa zaoberá ťažkým autizmom.
Akana 13.02.2021
A i když Morrison později litoval, že album částečně poskládal z materiálu ne už nejčerstvějšího, skladatelsky tady opět nabízí jen to nejvybranější zboží.
Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2021
Missa Jazz je dynamická a strhující nahrávka, která šlape v rytmu jazzových synkop, ale zároveň nabízí dost na oko vážných, kontemplativních pasáží.
Adéla Polka 04.02.2021
Tellier vkládá důležitost do banalit, a naopak vážné věci mnohdy odkrývá jakoby náhodou. Myšlenky moc nerozvádí, nechává je viset ve vzduchu.
Tomáš Kouřil 02.02.2021
Čeští metalisté Corona Lantern svou nahrávkou Certa Omnibus Hora dokážou, že se vám s lucernou začnou asociovat věci úplně jiné věci než pohádky.
Tomáš Kouřil 26.01.2021
Sci-fi fanouškovi trvá, než se vrátí do reality. Moonspotter to udělal a dovedl přitom spojit ohromný talent pro komponování elektronické hudby s místy dosti osobní výpovědí.