Jakub Béreš | Články / Recenze | 29.06.2015
VR/NOBODY - pod touto zkratkou se skrývá zpěvák Václav Rouček a producent/Dj NOBODY Listen. Společně tvoří hudební duo, které se netradičně vrhá do vod alternativního R&B. O svých velkých ambicích dali vědět na několika dřívějších singlech a vyvrcholením bylo vydání debutu Yet. Mohlo jít o událost roku, bohužel se tak nestalo.
V tuzemských poměrech patří deska k tomu nejlepšímu, málokomu se u nás povedlo dostat na světovou zvukovou úroveň. Zakřídlení pod Redbullem a nahrávání desky v Londýně jistě mělo pozitivní dopad, ale VR/NOBODY skončili na půli cesty k vytvoření přelomové nahrávky, která by konkurovala západní tvorbě. Lidem vnímajícím venkovní trendy svůdného R&B, počínaje u How to Dress Well a konče FKA twigs, se deska bude zdát plochá, přílišný emocionální nátlak ve smutných vokálech má opačný účinek, než by měl mít. Stejně tak jako hudební preciznost a odtažitost, které posluchače činí apatickým.
Problematická je i téměř hodinová stopáž, která je zbytečně natahována staršími písněmi. Deska nemá ústřední moment, ani jednu klíčovou píseň, videa napojovaná k singlům je spíš upozaďují. To, co z Yet dělá poslouchatelnou nahrávku, je pestrý způsob gradací jednotlivých písní. Jde o krátké úseky napříč skladbami, které vzbuzují pozornost posluchače, například trapové sekvence nebo post-dubstepové basy (singl Goodbay začíná jako ukolébavka s vidinou sladkého snu a následně se vkusně promění v noční můru).
Yet se vyzněním přibližuje tvorbě Weeknda, a to jak textově, tak hudebně, když nenaplněná láska a touha jsou hlavním motivem desky. Zatímco u kanadského autora písně korunuje jeho hlasový projev, v české verzi to je důraz na elektronickou část skladeb. Tím podobnosti nekončí. „</3“ je symbolem VR/NOBODY a „XO” zase Weeknda, snaha o vytvoření módní značky bije do očí. Distancovat se od vzorů je základní předpoklad, který by z desky udělal něco, co přesahuje hranice.
Přes všechny výtky nelze nevidět velký potenciál. VR/NOBODY nastavili laťku vysoko tuzemským interpretům v daném žánru a není pravda, že u nás nemůže vzniknout mainstream srovnatelný se světovými jmény. Mohl by.
VR/NOBODY – Yet (self-released, 2015)
www.vrnobody.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.