Články / Reporty

Vraždění neviňátek (The Dillinger Escape Plan v Ostravě)

Vraždění neviňátek (The Dillinger Escape Plan v Ostravě)

Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 16.10.2013

Mezi mé největší oblíbence dodnes patří legendární Black Flag, kteří se v období s Henrym Rollinsem za mikrofonem nebáli odvážně koketovat s metalem a jazzovou fúzí. A právě The Dillinger Escape Plan (TDEP) vnímám i přes propast jedné dekády a odlišné výrazové prostředky jako jejich právoplatné nástupce. Zároveň se hlásím ke skupině fanoušků, která se k TDEP připojila po progresivních či chcete-li vyměklých deskách Ire Works a Option Paralysis. Zpátky do současnosti, aktuální evropské turné Dillingerů bylo věnované nové desce One of Us Is the Killer, která organicky spojila dřívější agresivitu s experimentálními tendencemi, a jednou ze zastávek se stal i ostravský klub Barrák. Nejprve Swans v Brně, poté Iggy Pop and The Stooges ve Frýdku-Místku a nyní Dillinger Escape Plan v Ostravě – rýsuje se snad konec pragocentrismu? Uvidíme.

Krátce po osmé hodině akci odstartovala nadějná česko-slovenská parta Momma Knows Best, která nezapře mathcoreové kořeny. Přestože se ze strany publika dočkali pouze chladné odezvy, předvedli živelnou show, za kterou by se nemusely stydět ani hlavní hvězdy večera. Slabá půlhodinka utekla velmi rychle a záhy se už chystala zahraniční předkapela Maybeshewill. Kdo bláhově očekával porci monotónního post-rocku, byl mile překvapen – britská formace se nezalekla téměř matematických vyhrávek a vše ozvláštňovala zvukem kláves.

Po efektním intru, které obstaraly epilepticky problikávající projekce, naběhli na scénu The Dillinger Escape Plan a spustili nebývale razantní otvírák Prancer. Kotel pod pódiem se okamžitě změnil v boj o holý život, o propocenou změť těl a takřka nepřetržitý stage diving nebyla nouze. Samotní TDEP nezůstali nic dlužni své pověsti - zpěvák Greg Puciato se přes zábradlí neustále natahoval do davu fanoušků a kytarista Ben Weinman se rovnou zavěsil vzhůru nohama na jeden z nosníků, aniž by to jakkoliv poznamenalo celkový výkon kapely. Následující skladba Farewell, Mona Lisa ukázala, že Puciato zvládá bez problémů uzpívat několik různých poloh a nemá v branži sebemenší konkurenci. Vítanou dynamiku přineslo zařazení poklidnějších skladeb typu One Of Us Is The Killer nebo Nothing's Funny, kdy brutální odsekávané riffy nahradilo sofistikovanější budování atmosféry. Zvuk byl místy nečitelný, ale v průběhu vystoupení se o poznání zlepšil a nic nebránilo vychutnávání zdánlivě chaotických kompozic. Když už začínala být intenzita vystoupení smrtící, zamířili TDEP do šatny, aby následně poslední přeživší dorazili přídavky – znamenitou předělávkou Come to Daddy od elektronického mága Aphexe Twina a klasikou 43% Burnt.

The Dillinger Escape Plan opět potvrdili své výstavní postavení na tvrdé metalové scéně a naservírovali vypjatý zážitek na hranici fyzických a psychických sil. Dokážou zajít ještě dál?

Info

The Dillinger Escape Plan (usa) + Maybeshewill (uk) + Momma Knows Best
11. 10. 2013, Barrák, Ostrava

foto © Photom

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.