Články / Reporty

Vraždění neviňátek (The Dillinger Escape Plan v Ostravě)

Vraždění neviňátek (The Dillinger Escape Plan v Ostravě)

Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 16.10.2013

Mezi mé největší oblíbence dodnes patří legendární Black Flag, kteří se v období s Henrym Rollinsem za mikrofonem nebáli odvážně koketovat s metalem a jazzovou fúzí. A právě The Dillinger Escape Plan (TDEP) vnímám i přes propast jedné dekády a odlišné výrazové prostředky jako jejich právoplatné nástupce. Zároveň se hlásím ke skupině fanoušků, která se k TDEP připojila po progresivních či chcete-li vyměklých deskách Ire Works a Option Paralysis. Zpátky do současnosti, aktuální evropské turné Dillingerů bylo věnované nové desce One of Us Is the Killer, která organicky spojila dřívější agresivitu s experimentálními tendencemi, a jednou ze zastávek se stal i ostravský klub Barrák. Nejprve Swans v Brně, poté Iggy Pop and The Stooges ve Frýdku-Místku a nyní Dillinger Escape Plan v Ostravě – rýsuje se snad konec pragocentrismu? Uvidíme.

Krátce po osmé hodině akci odstartovala nadějná česko-slovenská parta Momma Knows Best, která nezapře mathcoreové kořeny. Přestože se ze strany publika dočkali pouze chladné odezvy, předvedli živelnou show, za kterou by se nemusely stydět ani hlavní hvězdy večera. Slabá půlhodinka utekla velmi rychle a záhy se už chystala zahraniční předkapela Maybeshewill. Kdo bláhově očekával porci monotónního post-rocku, byl mile překvapen – britská formace se nezalekla téměř matematických vyhrávek a vše ozvláštňovala zvukem kláves.

Po efektním intru, které obstaraly epilepticky problikávající projekce, naběhli na scénu The Dillinger Escape Plan a spustili nebývale razantní otvírák Prancer. Kotel pod pódiem se okamžitě změnil v boj o holý život, o propocenou změť těl a takřka nepřetržitý stage diving nebyla nouze. Samotní TDEP nezůstali nic dlužni své pověsti - zpěvák Greg Puciato se přes zábradlí neustále natahoval do davu fanoušků a kytarista Ben Weinman se rovnou zavěsil vzhůru nohama na jeden z nosníků, aniž by to jakkoliv poznamenalo celkový výkon kapely. Následující skladba Farewell, Mona Lisa ukázala, že Puciato zvládá bez problémů uzpívat několik různých poloh a nemá v branži sebemenší konkurenci. Vítanou dynamiku přineslo zařazení poklidnějších skladeb typu One Of Us Is The Killer nebo Nothing's Funny, kdy brutální odsekávané riffy nahradilo sofistikovanější budování atmosféry. Zvuk byl místy nečitelný, ale v průběhu vystoupení se o poznání zlepšil a nic nebránilo vychutnávání zdánlivě chaotických kompozic. Když už začínala být intenzita vystoupení smrtící, zamířili TDEP do šatny, aby následně poslední přeživší dorazili přídavky – znamenitou předělávkou Come to Daddy od elektronického mága Aphexe Twina a klasikou 43% Burnt.

The Dillinger Escape Plan opět potvrdili své výstavní postavení na tvrdé metalové scéně a naservírovali vypjatý zážitek na hranici fyzických a psychických sil. Dokážou zajít ještě dál?

Info

The Dillinger Escape Plan (usa) + Maybeshewill (uk) + Momma Knows Best
11. 10. 2013, Barrák, Ostrava

foto © Photom

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.