Tomáš Zahoř | Články / Reporty | 22.02.2016
Adrian Belew je bezesporu hudební fenomén. A jeho spoluhráči z Power Tria – basistka Julie Slick a bubeník Tobias Ralph – nejsou žádným doplňkem. Koncert v pražském Lucerna Music Baru toho byl jasným důkazem.
Při zpětném pohledu na tvorbu King Crimson se po tomto zážitku neubráním pocitu, že některé skladby (Dinosaur, Three of a Perfect Pair, Walking on Air a další) vznikly spíše pod hlavičkou Adrian Belew and his KC band. Tolik je jeho rukopis, i díky srovnání s jeho sólovou tvorbou, patrný. A když už nad tím takhle přemýšlím, je to možná i ten důvod, proč už nebyl do současné sestavy King Crimson přizván. Ve svých šestašedesáti letech nám předvedl jednu z nejdůležitějších a u většiny jinak excelentních muzikantů absentující věc – jak si umí hrát, nikoli pouze jak umí hrát. A to je setsakramentský rozdíl, jenž posouvá koncertní zážitek o několik stupňů výš. Navíc vždycky překvapí, jak skvěle dokáže i naživo zpívat, takhle „zmrzlá“ záda jsem už dlouho neměl. Na kytaru dokáže napodobit zvuk téměř čehokoli, od motorové pily (na kytaru hrál i elektrickou vrtačkou) přes auto až po slona nebo psa. Chvílemi se svým nástrojem vede jasný dialog; vše s obrovským nadhledem, humorem a nikterak dietní porcí energie. A navíc je jeho přístup velice infekční. Dokáže tím totiž nakazit celou kapelu - bubeníkovo sólo budiž toho důkazem -, a v mezích možností i samotné publikum. Cituji jednoho z přítomných zvukařů: „Já jsem slyšel už hodně bubenických sól, ale tohle bylo první, které mělo smysl.“ Basistky jsem měl vždycky rád a Julia si přízeň rozhodně zaslouží, hraje skvěle (a navíc dobře vypadá).
Zmíněný humor a hudební nadhled je přesně to, co u většiny muzikantů a kapel postrádám. Setlist obsahoval silný extrakt toho nejlepšího, ať už získaný z listů karmínového krále, nebo macerací květinek z vlastní rozsáhlé zahrádky. Jízda byla v půli přerušena plánovanou čtvrthodinovou pauzou, kterou nám principál doporučil vyplnit návštěvou toalety, baru a kuřáckého koutku, v libovolném pořadí. Moudré. A hlavně přínosné pro celé vystoupení. Druhá část byla neméně chutná, opět plná energie, až dětské radosti z hraní. Zatímco v první části Power Trio servírovalo skladby jako Big Electric Cat, Men in Helicopters, The Lone Rhinoceros, Dinosaur, One Time, Three of a Perfect Pair, b, Frame by Frame či Beat Box Guitar, v druhém chodu na stole přistály chuťovky jako Heartbeat, Walking on Air, Ampersand, Young Lions, Neurotica, e a jako dezert Indiscipline.
Adrian Belew and Power Trio převedlo vskutku silný výkon a publikum odcházelo nabito, očištěno, syto a spokojeno.
Adrian Belew Power Trio (uk)
18. 2. 2016 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Elina Richter
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.