Články / Recenze

Všechno je pravda, nic není nemožné (Enter Shikari)

Všechno je pravda, nic není nemožné (Enter Shikari)

Jarmo Diehl | Články / Recenze | 26.04.2020

OHODNOŤTE DESKU

„Je to nový začátek, nebo jsme blízko konce?“ ptá se Rou, než zařve: „Pokud je tam někdo, dejte mi znamení!“ Rou Reynolds vyrazil se svými Enter Shikari do prázdných ulic. V ruce mají sedmou desku Nothing Is True & Everything Is Possible, k tomu solidní koncept a plnou hubu politických keců vztahujících se k brexitu i ke zdravotnímu systému vlastní země. Osobité kloubení elektroniky a posthardcoru zůstává, a to v té vykřičenější, neskrývaně chytlavé formě, na druhou stranu vinit je z lacinosti… Na to je novinka příliš komplikovaná a ambivalentní, ostatně ostrovní média nejsou v hodnocení skoupá: NME 4/5, podobně jako Kerrang!, Q nebo Sputnikmusic. „Apocaholics“ rozšiřují bitevní pole, nejde jen o „drinking gin and tonics“. Na to jsou příliš chytří.

„Our minds are firewood/ And now we spark the match/ We set ourselves alight/ Oh, truth hurts/ Now you know - truth frees,“ zní ve skladbě Marionettes, která je rozdělená do dvou částí. Střídání sboru a Reynoldsových elegických popěvků funguje na výbornou. A v těchto chvílích lze přistoupit na metaforu dětského hřiště, která k Enter Shikari pasuje formálně i obsahově. Britové ladně přeskakují mezi jednotlivými hudebními styly, nebojí se výšlapů ani toho, který skákací panák se jim zrovna připlete do cesty. Textově chtějí oslovit vnímavější teenagery i jejich starší sourozence, vykřičenými proklamacemi míří za streetpunkovým publikem.

Není problém jim to uvěřit. V jejich DNA je rozpuštěné držkování Rage Against the Machine, metalcorové divočení, kabaretiérská nonšalance System of a Down i chvatné elektronické riffy a breakcorové rytmy, nestydí se za baladické chvění ani trhání oblohy po vzoru Muse. Trvat to ještě o chvíli déle, nepochybuji, že by došlo i na ozvěny Queen, tedy pokud je nebudeme chtít slyšet v závěrečném songu Waltzing Off the Face of the Earth (II. Piangevole). Nic z použitých prostředků netrčí, jakkoliv by z jednotlivých ingrediencí na první pohled dávila i Čapkova zvířena.

Posluchač, který není z okruhu příznivců, bude uvažovat, komu je deska určená, kdo je uvyklý tak promptním žánrovým spletencům, které připomínají městský parkúr z jednoho okraje velkoměsta na ten druhý: divadelní dům, politická shromáždění, plné stadiony, vážnohudební seance i zevlování omladiny sjeté k řece. Jedno prostředí střídá druhé, podobně jako se míhá písnička za písničkou. Fanoušci Enter Shikari jsou zvyklí na ledacos, tady budou muset přistoupit i na menší množství prvoplánových vypalovaček, u některých položek by jim dokonce mohl zaskočit čaj o páté (hravá pompézní orchestrálka Elegy for Extinction).

Volnočasová hřiště po celé Británii jsou prázdná jen zdánlivě. Enter Shikari se prohánějí na všech najednou a stihnou u toho řičet nevšední touhou po životě i plivat jedovaté mrmlíky do ksichtu těch, kteří drží vachrlatý, nejen ostrovní systém v rukou. „I used to be the king/ But they took everything/ They even stole my crown,“ slyšíme v závěru nahrávky. Enter Shikari se ovšem okrást nenechají, jejich nepodlézavý entuziasmus se vzít nedá.

Info

Enter Shikari - Nothing Is True & Everything Is Possible (SO, 2020)
album na Spotify

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Plamen jako testament (Leonard Cohen)

Jiří Vladimír Matýsek 12.10.2021

Než v roce 2016 ve dvaaosmdesáti letech zemřel, stačil dokončit poslední album You Want It Darker a připravit základ svého básnického testamentu.

Naděje je zpátky ve hře (Low)

Jiří Přivřel 07.10.2021

Na třinácté řadovce Hey What od Low mezi písněmi probíjí vysoké napětí. A pak že prý manželství po letech ztrácí jiskru...

Pohled přes negativ Deafheaven

Jiří Procházka 05.10.2021

Kromě poetických textů zahalených v oparu neotřelých metafor zůstal rukopis Deafheaven patrný i v líbivě sladkobolných melodiích a dynamickém vývoji skladeb.

Hiphopový blockbuster Tylera, the Creatora

Martin Šmíd 16.09.2021

Na červený koberec Grammy se Tyler Okonma ohákl do růžového obleku à la lobby boy, inspirovaného filmem Grand Budapest Hotel Wese Andersona a navrženého jeho vlastní značkou...

Hudba k láske (Vec & Švidraň)

Kristína Valachová 08.09.2021

Z albumu cítiť kreatívnu hravosť a hľadanie spoločnej tvorivej cesty. Úprimný výsledok necieli dohnať aktuálne rapové trendy.

Šílený závod šťastné melancholie (Tim Dup)

Adéla Polka 05.09.2021

Jeho síla spočívá především v rozněžnělé melancholii, skrze níž opěvuje svůj svět za doprovodu prakticky klasického klavíru.

Boj i smíření (Gojira)

Jiří Procházka 03.09.2021

Gojira rozvíjí svá obvyklá témata jako životní koloběh, osobní rozvoj a dopady lidského chování na životní prostředí a stav společnosti.

Ve skleněné kouli (Glaare)

Jiří Vladimír Matýsek 02.09.2021

Co Glaare odlišuje od masy kapel, které se k oběma směrům v jakési retro vlně hlásí, je působivý vokál, v němž najdeme smutek i dravost, často najednou.

Soustavný sonický nátlak (Part Chimp)

Dantez 25.07.2021

Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt.

Po jaké době je vhodné lidem říkat, že je milujeme? (Moontype)

David Stoklas 10.07.2021

Moontype, ačkoliv by mohli, se neohánějí technikou, ale intelektuálnímu math rocku naopak trochu srazili hrany.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace