Jarmo Diehl | Články / Recenze | 26.04.2020
„Je to nový začátek, nebo jsme blízko konce?“ ptá se Rou, než zařve: „Pokud je tam někdo, dejte mi znamení!“ Rou Reynolds vyrazil se svými Enter Shikari do prázdných ulic. V ruce mají sedmou desku Nothing Is True & Everything Is Possible, k tomu solidní koncept a plnou hubu politických keců vztahujících se k brexitu i ke zdravotnímu systému vlastní země. Osobité kloubení elektroniky a posthardcoru zůstává, a to v té vykřičenější, neskrývaně chytlavé formě, na druhou stranu vinit je z lacinosti… Na to je novinka příliš komplikovaná a ambivalentní, ostatně ostrovní média nejsou v hodnocení skoupá: NME 4/5, podobně jako Kerrang!, Q nebo Sputnikmusic. „Apocaholics“ rozšiřují bitevní pole, nejde jen o „drinking gin and tonics“. Na to jsou příliš chytří.
„Our minds are firewood/ And now we spark the match/ We set ourselves alight/ Oh, truth hurts/ Now you know - truth frees,“ zní ve skladbě Marionettes, která je rozdělená do dvou částí. Střídání sboru a Reynoldsových elegických popěvků funguje na výbornou. A v těchto chvílích lze přistoupit na metaforu dětského hřiště, která k Enter Shikari pasuje formálně i obsahově. Britové ladně přeskakují mezi jednotlivými hudebními styly, nebojí se výšlapů ani toho, který skákací panák se jim zrovna připlete do cesty. Textově chtějí oslovit vnímavější teenagery i jejich starší sourozence, vykřičenými proklamacemi míří za streetpunkovým publikem.
Není problém jim to uvěřit. V jejich DNA je rozpuštěné držkování Rage Against the Machine, metalcorové divočení, kabaretiérská nonšalance System of a Down i chvatné elektronické riffy a breakcorové rytmy, nestydí se za baladické chvění ani trhání oblohy po vzoru Muse. Trvat to ještě o chvíli déle, nepochybuji, že by došlo i na ozvěny Queen, tedy pokud je nebudeme chtít slyšet v závěrečném songu Waltzing Off the Face of the Earth (II. Piangevole). Nic z použitých prostředků netrčí, jakkoliv by z jednotlivých ingrediencí na první pohled dávila i Čapkova zvířena.
Posluchač, který není z okruhu příznivců, bude uvažovat, komu je deska určená, kdo je uvyklý tak promptním žánrovým spletencům, které připomínají městský parkúr z jednoho okraje velkoměsta na ten druhý: divadelní dům, politická shromáždění, plné stadiony, vážnohudební seance i zevlování omladiny sjeté k řece. Jedno prostředí střídá druhé, podobně jako se míhá písnička za písničkou. Fanoušci Enter Shikari jsou zvyklí na ledacos, tady budou muset přistoupit i na menší množství prvoplánových vypalovaček, u některých položek by jim dokonce mohl zaskočit čaj o páté (hravá pompézní orchestrálka Elegy for Extinction).
Volnočasová hřiště po celé Británii jsou prázdná jen zdánlivě. Enter Shikari se prohánějí na všech najednou a stihnou u toho řičet nevšední touhou po životě i plivat jedovaté mrmlíky do ksichtu těch, kteří drží vachrlatý, nejen ostrovní systém v rukou. „I used to be the king/ But they took everything/ They even stole my crown,“ slyšíme v závěru nahrávky. Enter Shikari se ovšem okrást nenechají, jejich nepodlézavý entuziasmus se vzít nedá.
Enter Shikari - Nothing Is True & Everything Is Possible (SO, 2020)
album na Spotify
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.