Články / Rozhovory

Všechno má svůj rytmus: hudba, chůze i sex, říká Pavel Cingl

Všechno má svůj rytmus: hudba, chůze i sex, říká Pavel Cingl

mArcElkrIz | Články / Rozhovory | 16.02.2013

Otevřené rány, maskování a pokusy o rychlé zhojení, ale i záměrné rozedírání. Občas nutné, občas masochistické. Minimum černobílého vidění. Údery z jakékoli strany, žádní romantičtí hrdinové. Citové pochody, kličky a propady. Postavy načichlé kosmopolitním městem, přesuny v hromadných prostředcích, tabákem, přirozeným humorem, slaným potem a nasládlými parfémy. Potřeba uchopení, semknutí, ale i vstupu do otevřených a evidentně cizích dveří.

Pavel Cingl je již nějaký ten pátek neopomenutelným rockovým houslistou a sidemanem songwriterů. Po boku textařů sžíraných svými touhami, obsesemi a city dokáže naprosto trefně (a často nepříliš tradičně) vykreslovat a povznášet atmosféru jejich textů. Jeho melodickými motivy, rytmizací a zvukovou silou získávají písně Phila Shoenfelta, Ivana Hlase, Marka Steinera či Brada Strattona naléhavost, s níž se zažírají hlouběji pod kůži. A jak se čas řítí vpřed, stojí tu Pavel Cingl před námi se svými slovy, pocity a slastmi a běsy. V pozici autora knižní prvotiny. Nazvané Pitralon.

Pavle, kdy přišel první impuls, taková ta neustále se opakující vtíravá chuť sdělit své pocity prostřednictvím knihy? Ta hybná síla vnitřního přetlaku a napětí.
Žádná chuť ani síla ani přetlak nepřišel. Prostě jsem si jednoho krásnýho dne sednul k počítači a začal psát. Jen tak pro sebe. A najednou jsem zjistil, že mě to baví, a toho textu přibývalo a tak mě napadlo, že bych to zkusil dotáhnout až do tvaru knížky. Ale rozhodně jsem tehdy neměl žádný ambice to vydávat. Bylo to něco mezi deníčkem a slohovým cvičením.

Nebude to asi jen můj pocit, ale Pitralon se čte velmi snadno. Má v sobě silnou jednotící rytmizaci. Ať už se vracíš do historie, dokumentuješ sled sms komunikace nebo vykresluješ atmosféru okamžiku, neztrácí tempo. Myslíš, že je to dáno tvojí osudovou svázaností s hudbou?
Určitě. Rytmus je můj život. Neustále dělám všechno v rytmu a věřím v to, že všechno v životě má svůj rytmus. Nejen hudba, ale i chůze, práce, nejrůznější činnosti nebo třeba sex. Jak to nemá rytmus, je z toho plytká bramboračka. Nejhorší je, když někdo rozhodí můj vnitřní rytmus. To bych zešílel! Když jsem tu knížku po sobě četl a upravoval, stávalo se mi, že se to v určitejch místech pořád zadrhávalo. Když jsem to místo upravil, tak to najednou zase plynulo. Dělal jsem to intuitivně. Tak, aby mě bavilo to po sobě číst.

A když už jsem nakousl tvoji schopnost povznést a kolorovat texty songwriterů, mezi nimiž se celý život pohybuješ, nedá mi to: měl na tebe při psaní vliv i jejich způsob zacházení se slovy, motivy, atmosférou?
Těžko říct, protože většina z nich píše v angličtině. Ale třeba poetika Ivana Hlase mě určitě ovlivnila, tomu se nedá vyhnout. Ovšem řekl bych, že vstřebávám spíš různý vlivy z okolí, kolem kterejch jsem kdy v životě prošel. Při psaní se mi třeba stalo, že mi tam skákaly slovní spojení a formulace, který se mi zdály nějak povědomý a trochu mě štvaly, ale pořád mě to táhlo tím směrem. Tak jsem o tom přemýšlel a nakonec přišel na to, že to je styl povídek Šimka a Grosmanna, který jsem poslouchal jako malý dítě.

Jsi člověk, který má při psaní rituály, nebo píšeš kdykoli a kdekoli, jakmile je múza?
Píšu kdekoliv. Třeba v autě, když jedeme na šňůru. Nebo v šatně, kde se motá spousta lidí. Někdy se dokážu uzavřít a nevnímat okolí, jindy to nejde. Ale múza si nevybírá. Přijde kdykoliv a kamkoliv.

Mimochodem, jak ses ocitl pod křídly nakladatelství Pijavice? Vlastně jsem byl docela zvědavý, jaká další kniha se v jejich plánu objeví po Paranoidní pijavici Jany Jiráskové...
Původně to chtěl vydat Maťa, ale z nějakýho důvodu z toho sešlo, pak mělo zájem ještě jedno vydavatelství, ale těm se to zase zdálo krátký. K Pijavici jsem se dostal tak, že jsme několikrát s Philem Shoenfeltem hráli na literárních večerech, který pořádal pozdější zakladatel Pijavice. Tak jsem mu jednou ten text dal a po mnoha a mnoha úpravách je z toho knížka.

U knih ještě stále platí, že i obal prodává. Nechal jsi jeho zpracování zcela v rukou Karla Halouna nebo jsi měl svou směrodatnou ideu.
Vydávání knížky pro mě bylo velkou neznámou. Nevěděl jsem vůbec, do čeho jdu a co mě čeká. Chtěl jsem mít aspoň nějakou jistotu. Jeden pevnej bod. A tím byl pro mě Karel Haloun. Věděl jsem, že jeho autocenzura by nepustila nic špatnýho. Znám ho už léta a když si knížku přečetl a kývl, byl jsem šťastnej. Do jeho návrhu jsem vůbec nezasahoval, vlastně až na maličkost – prosadil jsem, aby viněta „Pitralon“ byla na obal dodatečně dolepená formou samolepky. Ten původní návrh Haloun načrtnul už při první schůzce, v hospodě na ubrousek. A mě se ten nápad, ta grafická zkratka líbila.

A ještě drobnost závěrem - zachutnala ti vůně čerstvě vydané knihy? A budeš si ji chtít co nejdříve zopakovat?
Pitralon jsem napsal vlastně už před deseti lety. Potom ležel v šuplíku a až po letech se z něj zvláštním řízením osudu stala knížka. Když jsem se k tomu textu po těch letech vrátil a začal ho upravovat, zjistil jsem, že už jsem úplně jinde a že bych to dneska napsal úplně jinak, jestli vůbec. To mě zajímalo, a tak jsem začal psát znovu. Vlastně už jsem další knížku dopsal a teď ji upravuju. Vyjít by měla na jaře. Rozsahem je oproti Pitralonu více než dvojnásobná a tentokrát to bude čistá fikce. Chtěl bys vědět o čem to bude? Neřeknu. (smích)

Info

Pavel Cingl – Pitralon (Pijavice, 2013)
http://kniha-pitralon.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2021. Daniel Prokop: České protestsongy omílají tisíckrát řečené věci

Aneta Martínková 17.01.2022

Daniel Prokop je oblíbený především proto, že nasvěcuje společné zájmy znesvářených společenských táborů. Nedávno jsem narazila na jeho deset let starý článek v magazínu Rock & Pop...

Nejlepší texty Full Moonu 2021. Čavalenky: Ludé ščá od smíchu

Jakub Šíma 17.01.2022

Nakonec vše klaplo a byla z toho více než hodina přátelského hovoru, který neustále prozařovala Čavalenkyho upřímnost stejně jako čistota jeho charakteru.

Kancelář Kreativní Evropa: Hlavní je konat

Jarmo Diehl 02.12.2021

Proč je v kultuře více žen, ale na vedoucích pozicích přibývá mužů? Nejen na tuto otázku jsme hledali odpovědi před online konferencí Moc žen a kultura.

Simon Reynolds: Zachycovat módu v pohybu

Karel Veselý 30.11.2021

Pokud jde o alternativní hudbu, těžko bychom v posledním čtvrtstoletí našli vlivnějšího publicistu, než je Simon Reynolds. Rozhovor.

Jacob Kirkegaard: Kremace, nebo rozklad, toť otázka

Václav Adam 09.11.2021

Dánský umělec Jacob Kirkegaard uvede dílo Opus Mors, zachycující v detailech zvuky, které člověk už sám běžně neuslyší, jelikož už je mrtvý... Rozhovor.

Vladivojna La Chia: V krizových situacích si nelibuju

Blanka Kůrková 09.10.2021

Zpěvačka, skladatelka, textařka a vystudovaná výtvarnice vydává páté sólové album, které pokřtí v Praze, Brně a Ostravě.

Jan Jílek (AČFK): Kino se taky vrátí

Jarmo Diehl 06.10.2021

Právě dnes má premiéru film Malířka a zloděj v distribuci Asociace českých filmových klubů. Rozhovor o filmových klubech, postcovidové situaci a víře v budoucnost.

Nela Klajbanová (LITR): Nechceme suplovat existující formáty

Jarmo Diehl 24.09.2021

Tradiční olomoucká událost nabízí to nejzajímavější ze světa nezávislé knižní tvorby a zaměřuje se na autorské a umělecké publikace a my se ptáme její šéfky.

Filip Kršiak (Elbe Dock): Ústí (do) Evropy

Viktor Palák 20.09.2021

Přijedou i Buchty, elita jódlování a tvůrci nejlepších domácích dokumentů. Rozhovor s ředitelem Filipem Kršiakem o cestě z velkoměsta do města – a do Evropy.

VickiKristinaBarcelona: Milujeme blešáky

Adéla Polka 17.09.2021

Skupina jako by se svým vzezřením přenášely při vystoupení do trochu jiné doby. Třicátá léta, New York, špinavé pajzly, vajgly a chlast. A Tom Waits.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace