Články / Reporty

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková | Články / Reporty | 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad. Hned v úvodu se Jiří Hradil omluví za nekomfortní podmínky a rozpaluje publikum originální verzí Slovácké suity.

Na pódiu ve středu září v bílých košilích seskupení Horňácké muziky Petra Mičky, které těsně z obou stran svírá Lesní zvěř. Prvotní rozpaky, které jsou na podiu patrné, se pomalu rozplývají, zvuk si sedá a zdánlivá roztříštěnost a hrubost obou těles mizí, vzniká fúze mezi starou a novou hudbou. Propojování dvou světů bude tématem celého večera.

Temné melodie Lesní zvěře, které tepou progresivním beatem, rozkrajují smyčcové party opatrně, ale sebejistě, a skladba Frank Frank rozpaluje sál. Petr Mička se ujímá slova a uvádí další skladbu, kterou představí v její nejstarší podobě. Sálem se rozezní mohutné mužské vokály „Háj, háj“ a starší diváci si pobrukují s nimi. Pánové na podiu se culí na mladé dívky v prvních řadách, culení pak přeruší krojovaná dáma o berlích v bohatém kroji, která všem bere dech. Anna Šajdlerová, opřená o berle sotva stojí a ruce se jí třesou, zpívá tenkým dojemným hláskem, který jako by nezestárl. V publiku je cítit obdiv a nostalgie.

Dnes večer propojujeme kořeny a dáváme jim možnost znovu růst, pokoušíme to staré a dáváme tomu „nový kroj“. Když Šajdlerová dohledá svého Janíčka, nastoupí opět Mička: „Tak jsme vám ju po tom úraze rozhýbali!“ a intimní atmosféra zmizí s krojovanou dámou v zákulisí. Mička zahuláká do publika, jestli je přítomen pan Smutný. Lidé se rozesmějí a po chvíli na podium vstupuje rozesmátý a rozhodně ne smutný pán v letech, který si po cestě nejspíš odřel obočí, které krvácí. Smutný ničeho nedbá a spustí od podlahy o starém vdovci.

Fotogalerii z koncertu najdete zde

Téma smrti proplouvá jako leitmotiv celým večerem a nelze si nevšimnout, že starší generace si o ní zpívá s úsměvem na rtech, kdežto ti mladší téma prožívají s větší vážností. Lehce pohřebním dojmem vyznívá ve varhanním podání i skladba Kebys była katolíčka. Velmi dobře pak funguje spojení starého a mladého přístupu ve skladbě, kterou Hradil nazývá „turbovka“, kdy do pulzujícího beatu vplouvají velmi nevtíravě a melancholicky smyčce a skladba graduje přes nu-jazz až do taneční podoby.

To už se na podium vrací stará dáma a z publika se ozývá ženský hlas se slovy: „Já vás milujem!“ Šajdlerová zpívá opět o Janíčkovi a doprovod Lesní zvěře jí překvapivě přirozeně sluší. Když zazpívá „ej bože rozbože, co jsem to porobila“, podtrhnou její něžný výstup silné mužské vokály a člověk má dojem, že zpěvačka skutečně v životě provedla něco špatného.

Modré a červené dvojcédéčko pak přichází pokřtít pálenkou Milan Tesař, který hledá přízviska pro Hrubou hudbu a přes Hrubína se dostává k hrubé mouce, čímž přeje ansámblu, aby byli stále čistí a hrubí. Na závěr zazní píseň Vandrovali hudci a Miloš Rejsek s Jiřím Hradilem se zasněně pustí do zpěvu s Horňáckou muzikou. Koncert uzavírá nečekaný host v podání Jaroslava Rudiše, který svým recitálem, který známe z Kafka bandu, oznamuje, že „já, ty, už nejsme my“.

Sice tu jednou nebudeme, ale s Hrubou hudbou, která ten večer dokázala velmi vkusně propojit starou generaci s mladou, se nám ta informace snáší nějak líp.

Info

Hrubá hudba
12. 2. 2020 Kabinet múz, Brno

foto © David Pelikán

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Bizarní burleska (Lindemann)

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2020

Do Prahy přijel frontman Rammstein Till Lindemann se svým úchylným cirkusem. Bylo to málo, nebo dost?