Články / Reporty

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Polka | Články / Reporty | 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad. Hned v úvodu se Jiří Hradil omluví za nekomfortní podmínky a rozpaluje publikum originální verzí Slovácké suity.

Na pódiu ve středu září v bílých košilích seskupení Horňácké muziky Petra Mičky, které těsně z obou stran svírá Lesní zvěř. Prvotní rozpaky, které jsou na podiu patrné, se pomalu rozplývají, zvuk si sedá a zdánlivá roztříštěnost a hrubost obou těles mizí, vzniká fúze mezi starou a novou hudbou. Propojování dvou světů bude tématem celého večera.

Temné melodie Lesní zvěře, které tepou progresivním beatem, rozkrajují smyčcové party opatrně, ale sebejistě, a skladba Frank Frank rozpaluje sál. Petr Mička se ujímá slova a uvádí další skladbu, kterou představí v její nejstarší podobě. Sálem se rozezní mohutné mužské vokály „Háj, háj“ a starší diváci si pobrukují s nimi. Pánové na podiu se culí na mladé dívky v prvních řadách, culení pak přeruší krojovaná dáma o berlích v bohatém kroji, která všem bere dech. Anna Šajdlerová, opřená o berle sotva stojí a ruce se jí třesou, zpívá tenkým dojemným hláskem, který jako by nezestárl. V publiku je cítit obdiv a nostalgie.

Dnes večer propojujeme kořeny a dáváme jim možnost znovu růst, pokoušíme to staré a dáváme tomu „nový kroj“. Když Šajdlerová dohledá svého Janíčka, nastoupí opět Mička: „Tak jsme vám ju po tom úraze rozhýbali!“ a intimní atmosféra zmizí s krojovanou dámou v zákulisí. Mička zahuláká do publika, jestli je přítomen pan Smutný. Lidé se rozesmějí a po chvíli na podium vstupuje rozesmátý a rozhodně ne smutný pán v letech, který si po cestě nejspíš odřel obočí, které krvácí. Smutný ničeho nedbá a spustí od podlahy o starém vdovci.

Fotogalerii z koncertu najdete zde

Téma smrti proplouvá jako leitmotiv celým večerem a nelze si nevšimnout, že starší generace si o ní zpívá s úsměvem na rtech, kdežto ti mladší téma prožívají s větší vážností. Lehce pohřebním dojmem vyznívá ve varhanním podání i skladba Kebys była katolíčka. Velmi dobře pak funguje spojení starého a mladého přístupu ve skladbě, kterou Hradil nazývá „turbovka“, kdy do pulzujícího beatu vplouvají velmi nevtíravě a melancholicky smyčce a skladba graduje přes nu-jazz až do taneční podoby.

To už se na podium vrací stará dáma a z publika se ozývá ženský hlas se slovy: „Já vás milujem!“ Šajdlerová zpívá opět o Janíčkovi a doprovod Lesní zvěře jí překvapivě přirozeně sluší. Když zazpívá „ej bože rozbože, co jsem to porobila“, podtrhnou její něžný výstup silné mužské vokály a člověk má dojem, že zpěvačka skutečně v životě provedla něco špatného.

Modré a červené dvojcédéčko pak přichází pokřtít pálenkou Milan Tesař, který hledá přízviska pro Hrubou hudbu a přes Hrubína se dostává k hrubé mouce, čímž přeje ansámblu, aby byli stále čistí a hrubí. Na závěr zazní píseň Vandrovali hudci a Miloš Rejsek s Jiřím Hradilem se zasněně pustí do zpěvu s Horňáckou muzikou. Koncert uzavírá nečekaný host v podání Jaroslava Rudiše, který svým recitálem, který známe z Kafka bandu, oznamuje, že „já, ty, už nejsme my“.

Sice tu jednou nebudeme, ale s Hrubou hudbou, která ten večer dokázala velmi vkusně propojit starou generaci s mladou, se nám ta informace snáší nějak líp.

Info

Hrubá hudba
12. 2. 2020 Kabinet múz, Brno

foto © David Pelikán

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.