Vstupní prohlídka: Alen

Loni na podzim vydala klavíristka, zpěvačka a textařka Alen u Polí5 své druhém album Tma, ve spolupráci s Martinem E. Kyšperským. Taky provozuje malebné Kafe Prostor v Boskovicích nebo působí v doprovodné kapele Lenky Dusilové. Ve Full Moonu #140 si můžete přečíst rozhovor o hudbě, mateřství i o tom, proč si do kapely nikdy nebrat kontrabasistu. A taky máte ještě pár dní na to podpořit projekt na portále Donio, prostřednictvím něhož Alen vybírá na vinylovou edici své poslední nahrávky.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
„Moje“ hudba vznikala původně pro site specific performance, takže by se dalo říct, že pohyb, prostor a divadlo. To jsou kořeny. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, „co je to za styl a proč“. Dělám, co mi jde, jak to přichází a jak mě to zrovna baví.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Provozuji Kafe Prostor v Boskovicích, což je kavárna úzce spojená s kulturou. Patříme pod spolek Unijazz, pod jehož hlavičkou v Prostoru pořádáme roztodivné akce – od autorských čtení až po drum and bass divočiny. Jinak mám ráda les a ticho a legrace mého tříletého syna.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Když hraju sólo, tak je pro mě někdy nepříjemná ta chvíle před a po koncertě, když na daném místě nikoho neznám. Nejsem ten typ, co se hned dá s každým do řeči a cítí se v tom komfortně. Na hraní v kapele je asi nejhorší, že se všichni nevlezeme do jednoho osobáku, protože kontrabas zabírá moc místa.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Moje dítě. A pokud jde o hraní, tak špatnej zvuk.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Během koncertu mám hrozně velkou spotřebu neperlivé vody, takže ta rozhodně nesmí chybět. Nejsem moc náročná. Ale když je na místě dobré bezlepkové jídlo, je to super bonus.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Před narozením syna jsem celkem často chodila na koncerty a festivaly, ale to se teď děje minimálně. A pokud už někde jsem, většinou tam i hraju nebo akci pořádám. Ale koupila jsem si novou kytaru a synťák, takže teď investuju spíš tímhle směrem.

Jak bys charakterizoval/a současný svět ve třech větách?
Běžíme moc rychle a nestíháme si všímat, co je opravdu důležité, myslím, že to mnohdy ani nejsme schopni poznat. Ztrácíme kontakt, i když jsme zdánlivě víc a víc propojení. Naději ale vidím v tom, že si to někteří lidé začínají uvědomovat.