redakce | Články / Seriály | 25.10.2021
Část materiálu, kterou najdete na albu Prvoroj, vznikla ještě pod hlavičkou skupiny Superego Kid, ovšem příchod koronaviru podnítil jak dodělání nahrávky, tak i změnu názvu. Franzie mísí postrock, noise i ambient, ale i brněnskou alternativu, což budí velká očekávání, jak bude jejich materiál fungovat živě. Čekání na podzimní/zimní koncerty si krátíme klábosem nad podstatnými i podružnými tématy ze života hudebníkova i lidského.
více o nové desce *Prvoroj zde*
Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Erik: Neřekl bych, že mě přímo něco konkrétního inspirovalo. Spíše se jako kapela ovlivňujeme navzájem. Je to vývoj a já se stále učím nové věci.
Ladzi: Kouzlo fermentace.
Veronika: Nic mě neinspirovalo. Je to souhra nás všech, kde každý dává něco ze sebe. Nikdo z nás se nezaměřuje na nějaký styl.
Mira: Dřívější tvorba Superego Kid a velkou roli v tom hraje i Tame Impala, hlavně dřívější tvorba.
Pospa: Chaotické uspořádání.
Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Erik: Nechci tady nikoho nudit svým popisem práce účetního. Mou celoživotní vášní vždycky byly a jsou bicí a věnuji jim svůj veškerý volný čas, a ten mi proto na jiné aktivity nezbývá.
Ladzi: Světlo a tma.
Veronika: Tím, čím se živím, se moc nebavím, takže bych radši mluvila o tom, co mě baví. Ráda se obklopuji hezkými věcmi od módy až po architekturu. Miluju čas strávený sama se sebou v přírodě, ale i v dobré společnosti s dobrým jídlem.
Mira: Živím se renovováním veteránů.
Pospa: Vedle práce a motání se kolem hudby, ať už aktivně nebo jako čumil, na nic jiného moc času nezbývá.
Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Erik: Jednoznačně tahání aparatury.
Ladzi: Já (ego).
Veronika: Nejtěžší je, že se musíme nakonec vždycky shodnout a někdo musí ustoupit. Ale bez kapely nic nedává smysl. Hraní s kapelou je ten nejlépe strávený čas, protože to je čas strávený s nejbližšími přáteli a s hudbou.
Mira: Hlavní věc je asi tahání těžkého aparátu.
Pospa: Domluva/nedostatek motivace.
Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Erik: Když si někdo při koncertě s někým nahlas povídá a přehluší tím i kapelu.
Ladzi: ČT24.
Veronika: Jen mé vlastní myšlenky.
Mira: Když udělám nějakou chybu během koncertu. Když mě zaskočí nějaký problém, na který jsem v daný moment vůbec nepomyslel.
Pospa: Kocovina.
Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Erik: Jakékoliv (vegan) jídlo mi udělá radost. A kdo mě zná, ví, že si rád cucnu piva.
Ladzi: Hanácká kyselka.
Veronika: Cokoliv vegan, ale vždy ocením sladkou tečku.
Mira: Určitě by neměla chybět pizza, nějaký salát a mnoho avokád s pečivem. Z pití Jack & cola, pivo, perlivá voda.
Pospa: Moc často se s backstagí nesetkáme, stačí pivo na baru.
Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Erik: U mě se už za ta léta rozvinul bubenický nákupní fetiš v plném rozsahu a hudební bazar je moje domovská stránka.
Ladzi: Ani jedno z toho.
Veronika: Mám pravidelné lekce zpěvu a ráda se účastním pěveckých workshopů. Zpívání je pro mě forma meditace. Potřebuji na to čas a klid. Dlouze se rozezpívávám a ráda to prokládám dechovým cvičením nebo jógou či tancem. Je to hodně o koncentraci a zklidnění, takže to zabere celkem dost času.
Mira: Peníze utrácím za vybavení, za aparát, efekty, kytary, struny. Nejvíce času trávím poslechem hudby a hraním. Když hraji, tak nejvíc improvizuji sám pro sebe.
Pospa: Za jiné kapely a jejich trika.
Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Erik: Často jsem v úžasu z toho, co jako lidi dokážeme. Jak třeba nádherné může být umění. Ale na druhou stranu mě štve, jaký můžeme být lidi jitrnice a sobecky ničit svět kolem sebe.
Ladzi: Z ulity do bubliny. Miliardy zeměkoulí pohledem orbity. Nadlidi.
Veronika: Po stránce environmentální ho vidím trochu šedě a beznadějně. Svět lidí by mohl být upřímnější a empatičtější. Ale já se snažím tvořit si svůj vlastní svět, naslouchat přírodě, obklopovat se lidmi, které mám ráda, rozpoznávat, co chci, a za tím si taky jít.
Mira: V dnešní době je hodně cítit spěch lidí, pocit, že lidem utíká čas rychleji, než jsme schopni vnímat. Pomalu se ztrácí z každodenního života slušné chovaní, obětavost a láska jak k sobě samým, tak k druhým lidem. Zlatej rok 2019.
Pospa: Použiju hlášku z oblíbeného českého filmu. „Není to zvláštní, jak se to někdy semele?!“ (Columbo)
Michal Pařízek 31.01.2023
Na památku Toma Verlaina odemykáme text, který vyšel k desce Television – Marquee Moon ve Full Moonu #130.
redakce 30.01.2023
Okolo corového základu kapela mísí prvky post-rocku, math-rocku, midwest ema a dalších stylů, zabalených ale do vcelku měkčího zvuku a citlivého projevu.
redakce 29.01.2023
Stejně jako v loňském roce, i letos vybíráme to nejlepší z celoroční úrody a nabízíme je k počtení i online.
Karel Veselý 29.01.2023
Slovo „rapture“ má v americké angličtině výraznou náboženskou spojitost. U amerických fundamentalistů označuje poslední vzkříšení, které nastane, až se Kristus vrátí na zem.
Jakub Zbořil 28.01.2023
Reporty z turné jsou jedním z oblíbených žánrů, který v posledních letech téměř zcela vymizel. Velmi se povedl veselské trojici Billow, ze šňůry po Japonsku.
Maria Pyatkina 26.01.2023
Čiperná a usměvavá Ann Van den Broek nám po představení prozradila, že šlo o napodobování jejího dlouholetého kamaráda Toma Barmana – frontmana kapel Deus a Taxi Wars.
Aneta Kohoutová 25.01.2023
S Irenou a Vojtou Havlovými se potkáváme v čajovně v den oslavy Vojtových šedesátin. Je horké květnové odpoledne, když se ve dveřích objeví dvojice s obrovskými hudebními nástroji na zádech...
František Formánek 24.01.2023
Popsat v krátkosti Michala Nanoru není snadné, tak to vezmu osobně... Rozhovor.
Nora Třísková 24.01.2023
Na úspěchu mladých umělkyň má tak mimo jiné zásadní podíl i změna vnímání jejich pozice, ať už ze strany hudebního průmyslu nebo publika.
redakce 23.01.2023
Loni na podzim vydala klavíristka, zpěvačka a textařka u Polí5 své druhém album, ve spolupráci s Martinem E. Kyšperským.