Články / Rozhovory

Vstupní prohlídka: Kannout

Vstupní prohlídka: Kannout

redakce | Články / Rozhovory | 28.03.2019

Jihlavští Kannout se hudebně pohybují na pomezí postrocku a melancholie gradující až někam k hranicím emocoru. České texty a temná atmosféra. „Člověk může odehnat vlky od svého domu, nezabrání však, aby nevyli někde v dálce,“ píší na svém Facebooku. Čtveřice Gabriela Strašilová, Pavel Dvořáček, Radek Čáp a Jakub Žáček odpovídá před jarními koncerty ve Vstupní prohlídce.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Gabriela: Kapely, který poslouchám, věci na který narážim, a kluci z kapely.

Jakub: Stáří, kolektiv a tráva z vysočiny.

Pavel: Styl jako takovej jsme nikdy moc neřešili, hlavně se nám to musí líbit. Já se nechávám inspirovat spíš sólovými baskytaristy, protože jsem dřív hrál na kytaru, tak asi proto...každopádně se mi víc líbí alternativní věci, tudíž i ta hudba jde tímhle směrem.

Radek: Rozhodně lidi v kapele. Kannout je zvláštní spojení různorodých pohledů na hudbu a v tom to skvěle funguje, i když to není vždy jednoduché.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Gabriela: Živím se prací s datama, občas je to i zábava. Bavim se vyhledáváním kapel na Bandcampu, memečkama z Redditu, Václavem Klausem mladším i starším, programováním, lezením po horách a seriálem High Maintenance.

Jakub: Bohužel se neživím tím, co mě baví. Pracuji jako operátor skladu odpadů. Velice fyzicky i psychicky nenáročné povolání s hlubokým přesahem do osobního života. Vedle hudby se bavím zase hudbou a věcmi s ní úzce spojenými. Momentálně třeba pracujeme na vlastním studiu. Dumám nad repasí bicí soupravy z šedesátých let z NDR. Rád koukám z okna jen tak do blba, povaluju se s kočkou Růžou u Hercula Poirota a fascinují mě sériový vrazi. Mám rád silný kafe a ještě silnější cigára a nejvíc happy jsem, když mi padne něco v sekáči.

Pavel: Momentálně dělám rekonstrukci baráku, tím se teď bavím, je to dřina. Jinak se začínám věnovat malování, tak snad mi to vydrží. Živím se jako zámečník, výroba ze železa, bran, schodů, plotů atd.

Radek: Jako skladník v obchodě se stavebním materiálem a nekecám, fakt mě to i někdy baví. Kromě hudby se okrajově zabývám akvaristikou a mám slabost pro staré české filmy. Sportuji jen „v sebeobraně“.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Gabriela: Na hraní v kapele jsou nejhorší lidi z kapely a na hraní bez kapely je nejhorší bejt bez lidí z kapely.

Jakub: Nejhorší na tom je, že musím neustále všechny buzerovat a bez kapely bych neměl koho buzerovat.

Pavel: Při hraní v kapele chceš hrát bez kapely a naopak. Shodnout se na něčem je někdy složitý, každý může mít jinej pohled na věc a pak to dře. Jinak je to zábava.

Radek: Na hraní v kapele jsou, kromě lidí z kapely, nejhorší ty koncerty. Tréma je hrozná věc. A hraní bez kapely je neskutečná nuda.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Gabriela: Když vypnou proud.

Jakub: Ženy. Neposedný kopák, Petr Janda v publiku a slevy v Kauflandu.

Pavel: Bezpečně Jakub. Kdykoliv live i v osobním životě. Nějakej problém s technikou těsně před koncertem, to mě celkem potrápí.

Radek: To, co funguje věky věků a snad ještě dlouho bude. Krásná žena.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Gabriela: Na tom nezáleží. To, že teď zrovna myslim na Hoegaardena s limetkou s tím nijak nesouvisí.

Jakub: Dobrý je, když vůbec nějaká backstage je.

Pavel: Šampaňský, jahody a kaviár! Né, to né, mě stačí nějaký nealko, obyčejná čistá voda a něco lehkýho na zub, nějaký ovoce třeba, salát ... kafe taky.

Radek: Bez Diazepamu a doušku vody.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Gabriela: Nejvíc času sežere cestování na zkoušky. A protože jezdím z Prahy do Jihlavy, žere to i peníze, ale to naštěstí tak nevnímám. Víc peněz padne na trička a desky oblíbených kapel.

Jakub: Rozhodně nástroj. Neustále se snažím něco obměňovat a jak už jsem zmínil výše, nechávám si repasovat starou soupravu, takže budu mít dvě, které budu leštit. To znamená, že vlastně taky hodně utrácím za Diavu a Pronto.

Pavel: Rozšiřuju a vylepšuju si gear, pořád potřebuji nějaký nový krabičky a lepší a kvalitnější věci... Za koncerty, merch.

Radek: V poslední době nejvíc peněz utrácím za vybavení Kannout studia, kde trávím hodně času a taky zkoušky s kapelou zaberou hodně.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Gabriela: Krásně to řekli třeba Toufar: „Se sklopenou hlavou sledujeme včerejší západ slunce, když na ten dnešní nemáme čas. S nákupním seznamem v hlavách kupujeme revoltu, která je stejně falešná jako náš stín. Proč žít, když můžem přežívat ve svých betonových krytech?“

Jakub: Na tuto otázku odmítám bez honoráře odpovídat.

Pavel: Těžký popsat. Je to místo, kde vládnou prachy a život někdy nemá cenu ani půl dolaru. Místo toho abychom žili s přírodou, bez který se neobejdem, tak ji bezhlavě ničíme, bez náhrady. Pořád se nesmyslně válčí... to by bylo na dlouhý psaní.

Radek: Napadá mě jen několik výrazů. Bezohlednost, chamtivost a malichernost. Je až nechutné, čeho jsou lidi schopní pro zisk.

Info

Kannout
fb interpreta

Živě:
12.4. Bajkazyl, Brno
21.4. Jordy's, Přeborov u Milevska
18.5. Divadelní klub, Jihlava
22.6. Rock DEPO, Velké Meziříčí

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2022: Umění nemá jasná řešení (Miřenka Čechová)

Anna Mašátová 27.01.2023

Marně tahám z paměti, kdy mi její jméno ulpělo v hlavě poprvé. Dobře si ale pamatuji její třicetihodinovou performance Momentum na piazzettě... Rozhovor.

Nejlepší texty Full Moonu 2022: „Ako vydržať sama so sebou“ (Tereza Nvotová)

Lucia Banáková 26.01.2023

Nvotová má veľký talent na vykreslenie zložitej, často traumatizovanej psychiky postáv a taktiež má nezvyčajný cit na provokatívne a originálne témy. Rozhovor.

Nejlepší texty Full Moonu 2022: V míru sám se sebou (Yzomandias)

Vojtěch Tkáč 25.01.2023

Neexistuje lepší způsob, jak zahájit interview s člověkem, který má v životě zdánlivě všechno než hláškou z jeho videoklipu Designer Flow.

Nejlepší texty Full Moonu 2022: Přece nebudu v Praze poslouchat Skrillexe (Claire Rousay)

Jiří Špičák 25.01.2023

Claire Rousay se do Prahy podívala v rámci svého evropského turné v dubnu poprvé, měla pár dní před vydáním desky Everything Perfect Is Already Here.

Abbas Jazza: Za pár let bude hrát singeli všude

David Čajčík, Zuzana Malá 22.01.2023

Singeli boss Abbas Jazza nás provádí po roztodivné vile Nyege Nyege a vypráví.

Frída Kakao: Pouč se z chyb zadku, ať tvoje srdce bije

prof. Neutrino 19.01.2023

Řeč byla o její vizuální i hudební tvorbě, chameleonských proměnách umělecké identity, ale i o současné zálibě v baskytaře a undergroundových performancích.

Mutanti hledaj východisko: Když to dáš na tři sta procent, je to vždycky dobře

Václav Valtr 09.01.2023

Díky řadě virálních videí se dostali do širšího povědomí a jejich osobitá směs humoru a neúprosné flow s neotřelou produkcí už dala vzniknout slušné fanouškovské základně. Rozhovor.

Patrik Tygr Kučera: Není všem dnům konec

Libor Staněk 29.12.2022

„Táborská scéna mi přišla vždycky specifická tím, jak specifická ničím nebyla,“ říká v rozhovoru Patrik Kučera, kterému přátelé neřeknou jinak než Tygr.

Fanda Holý (Holy Fanda and the Reverends): Jít jenom za tím, co slyšíš

Adéla Polka 11.12.2022

Sestava, která názvem lehce odkazuje na americkou tradici folku a country, ale zároveň si hledá své osobité místo v českých hudebních vodách. Rozhovor.

Tak daleko, tak blízko: Barbora Sliepková

redakce 07.12.2022

V Campu můžete zhlédnout přehlídku Slovenská architektura ve filmu, která uvede i film Čiary režisérky Barbory Sliepkové. Jejím prizmatem na všední věci v naší pravidelné rubrice.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace