Články / Seriály

Vstupní prohlídka: Kounovsky

Vstupní prohlídka: Kounovsky

redakce | Články / Seriály | 21.03.2022

Kounovsky. Nic? Po dekádě na rapové, glitchhopové a vůbec elektronické scéně začíná Gruzo novou kapitolo svého uměleckého života pod novým nickem. Začátkem března vyšel singl Better, už druhý z chystaného alba Live Forever, které vyjde příští měsíc. I to byl důvod, proč jsme si Kounovského proklepli.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Beaty jsem začal dělat někdy v šestnácti. Rap v Česku mi přišel strašně blbej a se spolužákem jsme se tehdy velkodušně rozhodli zjednat nápravu. Vlastně jsem až na pár výjimek do roku 2004 netušil, že tu nějaká rapová (tehdy hip hopová) scéna je - poslouchal jsem rap z USA a spoustu funku. Proto jsem byl zklamaný, jak bídná byla většina flows a textů v českém podání. Což ale neznamená, že bych na český rap tehdy zanevřel. Naopak. Fandím, miluju to, je radost sledovat, kam se rap postupně dostal. Ještě tak tři roky zpět jsem poctivě poslouchal všechno, co u nás vychází. Teď už je ale rapperů tolik, že nemám šanci to usledovat.

Zpátky k tomu iniciačnímu momentu. Byl rok 2005 a long story short - spolužák měl napsat text, já měl udělat beat. Spolužák nenapsal text, já ale udělal beat. Nevznikla crew, náprava českého rapu se tím pádem nekonala a já se místo toho naplno ponořil do beatmakingu. Žádné mcs jsem neznal, vlastně jsem ani nechtěl, aby mi do toho někdo rapoval, a skládal jsem zpočátku jen instrumentálně.

V průběhu dalších let jsem začal víc inklinovat k elektronické hudbě, akorát jsem nikdy nebyl schopný replikovat postupy, které definují jednotlivé elektronické žánry. Vždy jsem tam propašoval něco z další muziky, kterou poslouchám, a těžko říct, kam moje aktuální skladby vlastně zařadit. Dlouhodobě mám ale slabost pro pomalejší tempa, velké bicí, houpavý groove a trancové synťáky - to vše zalité kýblem distorze.

Od samplovaných začátků jsem se o něco později posunul k vlastnímu sound designu, což je pro mě pořád ta nejzábavnější část celého tvůrčího procesu. Se změnou jména a albem Live Forever se ale částečně vracím zpátky na začátek. Kounovsky totiž v nezanedbatelné míře sampluje Gruza, moje původní alter ego.


Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Poslední dva roky jedu v home office módu, přikován před monitor přes den, kdy makám, a večer, když skládám. Je dost úmorné trávit většinu dne ve stejném prostoru, proto ve volném čase víc než kdy dřív pořádám výpady mimo město. Pochodování krajinou mi zároveň navozuje ideální mindset pro poslech nové muziky. Jsem sice Prague born, ale za Prahou raised, a takové to nejdůležitější náctileté a early cetileté objevování napříč hudebními žánry mám hodně spojené právě s nekonečným chozením po lese se sluchátky.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
S kapelou mám všeho všudy jen dvouletou zkušenost. Ale i ty dva roky mi daly dost, jakkoliv turbulentní období to bylo. Výhodu pociťuji v tom, že v kapele všichni ví, proč něco trvá, co je třeba udělat a co bude dál. Což neznamená, že bychom kvůli tomu na sebe občas neřvali. Sólo se tahle zkušenost těžko přenáší, i když většina lidí, se kterými se bavím o tom, na čem pracuji, jsou taky muzikanti.

Hraní vnímám od té tvůrčí kapelní činnosti dost odděleně, nevzpomínám si, že by to někdy bylo tak vyhrocené jako při studio sessions. V kapele i sólo jsem byl ale vždy v pozici muže za pultem (aka schovaný za koly z oceli), takže pro mě není takový rozdíl být na pódiu sám, nebo s někým.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Kroucení krutýho zvuku. Stává se mi, že v klíčové fázi, kdy jsem zrovna vytvořil melodii, úplně vypadnu z módu skládání a hodinu vymýšlím synťák. Když se z tohohle záseku proberu, často už netuším, kam jsem chtěl pokračovat dál. Takže uložím nápad, uložím synth a začnu dělat na něčem jiném.

Jako prevence proti rozhození pozornosti se mi osvědčilo skládat “nahlucho”. Začal jsem s tím při jedné dlouhé cestě vlakem, na kterou jsem si zapomněl vzít sluchátka, a zdokonalil to během nudných přednášek ve škole, kdy jsem navenek budil dojem, že pečlivě datluju do laptopu zápisky. Přitom jsem zrovna trávil čas uprostřed virtuální studio session. Většinu nástrojů je pak samozřejmě potřeba trochu opracovat nebo nahradit, protože člověk očima neuhlídá barvu zvuku, ale ten základní nápad je ready. Dělám to občas i teď, přestože sluchátek a repráků mám hojnost.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Stačí mi, když se dá v backstagi dýchat. Backstage se neobejde bez kyslíku. Cokoliv dalšího už beru jako bonus. Ve spojitosti s tím bych uvítal víc koncertů lidožroutskejch kapel. Backstage, které jsem navštívil, byly ve většině případů plné lidí, kteří tam být nemusí. Lidožrouty jsem sice ještě hrát neviděl, ale evidentně se pohoštění často připravuje podle jejich rideru.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Posledních deset let jsem pravidelně nakupoval nové stroje do studia, abych je po pár měsících opět střelil nebo vyměnil za něco jiného. Aktuálně mám jen pár synťáků a jinak se snažím pracovat in the box. Časovou investici do učení se se všemi možnými nástroji si ale celkem hlídám. Snažím se pracovat s omezeným arzenálem, znát všechno inside out a používat pluginy i jinak, než by se používat měly. Občas to vede k happy mistakes, které pak dál replikuji v budoucnu. Jinak samozřejmě utrácím peníze za koncerty a sem tam kupuju vinyly, přestože jsem teď už pár let bez funkčního gramofonu.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Stačí třemi slovy? Dočasně stabilizovaná tma.

Info

Kounovsky
Instagram interpreta

foto © Filip Hlaváč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tak daleko, tak blízko: Chris Corner (IAMX)

redakce 24.09.2023

V projektu IAMX se potkávají neučesané taneční beaty s uhlazenými melodiemi. Jak uhlazené je jeho okolí, kam chodí na kávu a kde se rád baví?

Vstupní prohlídka: 2in2out

redakce 23.09.2023

Černobílý záznam koncertu Wese Montgomeryho? Jazzová tradice, aktuální trendy, experiment. Nová generace tuzemského jazzu.

Tak daleko, tak blízko: Lukáš Dřevjaný (oxoo)

redakce 21.09.2023

Druhý večer Lunchmeat Festivalu uvede světovou premiéru projektu s názvem DOOM'D, který vytvořil pražský techno badatel Trauma společně s vizuálním umělcem oxoo.

Pořadatelská: Tomáš Jirsa (LITR)

redakce 20.09.2023

Rozhovor s členem kolektivu Hlubina, který druhým rokem připravuje hudební a zvukový program LITRu. A má spoustu tipů.

Tak daleko, tak blízko: Vojtěch Radakulan

redakce 19.09.2023

Vojtěch Radakulan je umělec pohybující se v oblastech volného umění, architektury a interaktivní počítačové grafiky. Conference on nothing in arts and science už za pár dní.

Kam na rajz se Zdenkou Bodor

redakce 12.09.2023

Rovněž působí jako ředitelka festivalu Music is..., což je akce, kvůli které jsme ji oslovili, aby nám o ní řekla pár slov. Nezůstalo jen u toho.

Tak daleko, tak blízko: Koruth

redakce 11.09.2023

Koruth je hudební pseudonym, pod kterým vytváří intuitivní ambientní improvizace se zacyklenými samply a rozostřeným hlasem. Co vidí za oknem?

Tak daleko, tak blízko: Simon Goff

redakce 06.09.2023

Simon Goff se dlouhá léta věnoval sound engineeringu a spolupracoval s hudebníky, jako jsou Jóhann Jóhannsson nebo Hildur Gudnadottir. A zahraje na festivalu Cool v plotě.

Vstupní prohlídka: Eniesa

redakce 04.09.2023

"Nedávno som ale stretla hokejistu Zdena Cháru, ktorý sa stravou zaoberá ako športovec jednoznačne viac a presvedčil ma, že ryby ma ukľudnia," říká Eniesa.

Pořadatelská: Ivo Voříšek (Cool v plotě)

redakce 01.09.2023

Festival Cool v plotě ukazuje krásu a sílu tvůrčího individua a soběstačnost jedince. Na co nám ukáže šéf celé akce?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace