redakce | Články / Rozhovory | 19.03.2018
Pohrobci moravské emocore kapely My Funeral utekli do Seanné (Radek) a Blues for the Redsun (Bary), než je začaly svrbět riffy a rytmy ve zběsilejších tempech. Když přišli basový seladón Tom, nasraný spratek Peťa (ex-My Real Face) a urapovaný floutek Luki (Smoketown G) na první zkoušku, plán zněl: na krev a na třísky. Před třemi lety otevřel War Reporter zápisník, první singl My Dirge křičel jazykem bolesti těch, co se utrpení sami neubrání. Potom, co loni pověsili kytaru na ostravského blouznivce WAGHiSSe, se chystají zavřít do studia Spring Sound a nevylezou, dokud nezplodí desku, „co bude řvát a lomozit a neuhne ani o píď, dokud nebudou náckové fňukat strachy, dokud stojí prostory, kde se dá udělat bordel, dokud tepe rock’n’roll a dokud ještě rozumíme, zač je toho hardcore-punk!“. Tak.
Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Peťa: Koncerty.
Tommy H: Ve dvanácti mi naši koupili kazeťák, jenže jediný kazety byly zkopčený od máminy kámošky, co poslouchala Pennywise, Plexis a Dog Eat Dog, tak jsem je přehrával pořád dokola a neposlouchal nic jinýho než punkrock. K hardcoru už to nemělo tak daleko.
Radiii: Zažít si to. Stačilo v patnácti zabloudit na koncert podobnýho ražení, myslím že šlo o Sons of Saturn a John Ball, a bylo to jasný. Takový ten koncert, kterej je tak dobrej, že strhne všechny do jednoho. Od té doby sem chtěl tohle dělat.
W: Tuhle pohádku si neodpustím. Baryho a Radka znám roky, miloval jsem My Funeral, s nima jsem se taky naposledy opil, do první sestavy War Reporter jsem dohazoval kytaristu a od chvíle, kdy se mi Radek chlubil prvníma demáčema, je miluju! Jednou nad ránem mi Báry vyhrožoval smskou, ať se začnu učit na kytaru, páč Hawkeye končí, jinak to balej. Vožralecký kecy, napadlo mě. Do týdne mi volal, že si nedělá prdel. Na první zkoušce jsem neměl páru, jak se kytara ladí, natož drží, takže do Radkova rukopisu nemám co kecat. WR jsou dospělá kapela bez pičovin a hudební styl krmený Baryho zběsilostí, Tomovou precizností a Peťovým syrovým a upřímným nasráním. Já jim to akorát kurvím, páč líp to neuhraju, a moje snahy o matiku jsou přehlasovány lopatou, takže si je odnáším do jiný kapely.
Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Peťa: Studiem architektury a prací.
Radiii: Dělám bezdrátový sítě, servisuju páteřní trasy internetové sítě. Je to fajn, žádná kancelář, to by mě nenaplňovalo.
Tommy H: Vypadnu na pár dní do přírody a chytám ryby. Piju pivo. Nejlépe obojí dohromady.
W: Polykáním korporátního sebezapření, psaním, čtením, šikanou posluchačů v éteru, černou kávou a bezbolestným žrádlem.
Co je nejhoršího na hraní v kapele?
Peťa: Nic.
Radiii: Čím sem starší, tím je na to míň času. Čím míň je času, tím víc trpí samotná tvorba. U War Reportera to ale nevadí, tam se na detaily nehraje, hrajem kudlu, tam je to rovina.
Tommy H: Cesta na druhej den po koncertě v kocovině.
W: Že už si na koncert War Reporter nezajdu jako fanoušek, jen přispívám riziku, že půjde do hajzlu.
Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
W: Býval jsem tolerantnější nebo apatičtější, ale čím dál víc mě nasíraj‘ debilní a agresivní zkratky sobeckých knedlozelů, čemuž se bohužel blbě vyhýbá. Taky se mi furt rozblikají kontrolky, když objevím skvělou muziku, což se poslední roky děje fakt denně. Pak se zastaví čas.
Peťa: Rasismus a kýč.
Tommy H: Co já vím…v práci? Zkurvenej den. Na koncertě? Asi nic, člověče. Jedu si to svý.
Radiii: WAGHiSS.
Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Tommy H: Jakýkoliv alkohol. 3/5 kapely jsou veg a ty jídla jsou fakt dobrý!
Radiii: Vždycky mě potěší sojovej guláš. Jinak cokoliv bezmasého.
W: Nevím, co patří do backstage, ale my rozhodně ne. Není potřeba s nějakým posraným riderem jebat promotéra a hrát si na rockery. Chlast nechám klukům, stačí mi kafe. A tam kde ho nevařej, tam vozím Colt Brew.
Peťa: Nedělám to kvůli jídlu a pití.
Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Radiii: Za gear moc ne, nikdy jsem nebyl fanda experimentování a nabušených pedalboardů, maximum možného času mít v ruce kytaru, to je mnohem efektivnější cesta k dobrýmu nápadu.
Peťa: Koncerty.
Tommy H: Asi bys chtěl slyšet LP a CD… ale bohužel pouze za aparát.
W: Koncerty. A vinyly. Tuny vinylů!
Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Peťa: Dementní lhostejnost. Dementní lhostejnost. Dementní lhostejnost.
Tommy H: Ty vole, pff… ať je, jakej chce, každý ho vnímáme jinak. Za mě je skvělej a každej by si měl vážit, že na něm je.
Radiii: Je to rychlovka a chyby se nějak míň tolerujou. Trávím čím dál tím víc času v ulitě.
W: Často je těžké dělat současný svět lepší, ale není nic snadnějšího než zítřejší svět nezhoršovat. Hlavně ten svůj. A podělit se o něj.
War Reporter
bandcamp kapely
Živě:
23. 3. 2018 Žižkovská noc, Bike Jesus, Praha
fb event
foto © Honzayk.cz
Zuzana Malá 20.03.2023
Tanečnice a choreografka Cécile Da Costa konfrontuje diváka v rámci uměleckého cyklu Tanec s uměním cestou pohybu a tance, čtěte rozhovor nejen o tanci.
Štěpán Bolf (A.M.180) 03.03.2023
Na nové desce se věnují skutečným i fiktivním příběhům postav, které zažívají různé podoby fyzického či psychického násilí. Rozhovor.
redakce 22.02.2023
Je k dostání pouze na vinylu, přičemž něco zbývá i ze stokusové limitky, jejíž součástí je ručně číslovaný a signovaný grafický list od Františka Skály.
A.M.180 Collective 16.02.2023
Faktem je, že jde o nenápadně skvělou desku, která se vymyká indie/noise/pop/rockovému průměru nejen made in Scandinavia. A proto - rozhovor, pak na koncert!
Bianca Krajčovičová 14.02.2023
Štvorčlenné pražské zoskupenie s koreňmi v Kanade prináša do českej undergroundovej scény nostalgický a chaotický zvuk noise/punku či postpunku 80. rokov. Rozhovor.
Anna Mašátová 27.01.2023
Marně tahám z paměti, kdy mi její jméno ulpělo v hlavě poprvé. Dobře si ale pamatuji její třicetihodinovou performance Momentum na piazzettě... Rozhovor.
Lucia Banáková 26.01.2023
Nvotová má veľký talent na vykreslenie zložitej, často traumatizovanej psychiky postáv a taktiež má nezvyčajný cit na provokatívne a originálne témy. Rozhovor.
Vojtěch Tkáč 25.01.2023
Neexistuje lepší způsob, jak zahájit interview s člověkem, který má v životě zdánlivě všechno než hláškou z jeho videoklipu Designer Flow.
Jiří Špičák 25.01.2023
Claire Rousay se do Prahy podívala v rámci svého evropského turné v dubnu poprvé, měla pár dní před vydáním desky Everything Perfect Is Already Here.
David Čajčík, Zuzana Malá 22.01.2023
Singeli boss Abbas Jazza nás provádí po roztodivné vile Nyege Nyege a vypráví.