Vstupní prohlídka: Zapomělsem

Zapomělsem je hudební pseudonym Aleše Macenauera. Pro jeho tvorbu, která vychází z folkového písničkářství, jsou typické alternativní až experimentální přístupy a texty, které dýchají melancholií jesenických i rychlebských hor. V roce 2017 vydal první digitální demíčko Nad hlavou, později přepracované do finální verze Pod vodou nad hlavou 2017/20. Na jaře 2019 následovala druhá deska Gejzír, tentokrát díky úspěšné crowdfundingové kampani už i fyzicky. Písně Medvěd Josef a Pro ty chvíle se udržely v hitparádě Velká sedma na Radiu 1.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Myslím, že atmosféra mý hudby je silně ovlivněná pohraničím, Jesenickem a Rychlebskem, odkud jsem. Pro ten kraj je typická určitá zádumčivost a zadumanost. Asi i prázdnota, ale ne ve špatným slova smyslu. Co se týče kapel, tak důležitý pro mě byli Red Hot Chili Peppers, na kterých jsem se začínal učit hrát. Úplně zlomový pak byli Radiohead, který mi celkově otevřeli dveře do experimentálnější hudby.

To, že Zapomělsem je docela folkovej, vychází spíš z toho, že to je sólovej projekt, což k písničkářství asi nějak svádí. Ale folkárny s přesahem mám taky moc rád. Bon Iver, Sufjan Stevens, Neutral Milk Hotel, Sharon Van Etten. Baví mě kombinace s elektronickýma elementama. Poslední deska Gejzír byla inspirovaná low-cost výletem na Island, co jsem podnikl v létě 2017. Některý texty jsem napsal přímo tam. No a když už jsem u textů, protože ty jsou pro mě důležitý, moji nejoblíbenější současný textaři jsou Márdi z Fixy a Honza Unger ze Zrní. A ještě Květy. Literární srdcovky jsou třeba Hrabal a Skácel.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Studuju environmentalistiku na Přírodovědecký fakultě UP v Olomouci. Takže mimo hudbu mě pořád živí rodiče a různý brigády. Třeba instalace dopravního značení nebo průvodcování v science centru. Jinak rád čtu, chodím po horách a s kámošema na pivo, běhám. Kamarádka mě nedávno přivedla k astrologii, do toho teď trošku pronikám. A úplně aktuálně dopisuju bakalářku a včera jsem dláždil na zahradě novej koutek na lavečku…

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Obojí je super. Bez kapely je to prostě tvoje niterný vyjádření a je na tobě, kolik lidí zvnějšku do toho procesu pustíš. Zapomělsem sice někdy koncertuje ve vícečlenný formaci, ale opravdická kapela se z toho asi nikdy nestane. Kapelní hraní mi ovšem poslední dobou začíná chybět a uvažuju, jestli nezaložit ještě nějakej úplně demokratickej jamovací projekt. Napadá mě, že bez kapely je někdy hrozný jezdit sám na koncerty. Ale co si tak vzpomínám, někdy je taky hrozný jezdit na koncerty s kapelou, když je ponorka…

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Nejistota. Mám rád ve věcech pořádek a pocit, že vím, na čem jsem. Ale učím se s tím nějak líp pracovat a nestresovat.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Mně stačí pivo. Když jsem začínal hrát před lidma, tak jsem se hodně styděl a vytvořil si optimální systém tří piv před koncertem.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Čas hudbě spíš věnuju, než utrácím. Hodně mi ho bere míchání nahrávek, protože mě baví i tahle část a zatím jsem si ji vždycky dělal sám. Ale s další deskou se to možná změní. Každopádně to je spíš nárazová činnost, takže nejvíc času asi investuju do poslouchání hudby jinejch lidí.

No a peníze tak různě. Furt něco… struny, efekty… Ale rád bych víc utrácel za návštěvy koncertů, na ty popravdě až tak moc nechodím. I v kupování fyzickejch nosičů bych se chtěl zlepšit.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Tahle doba je zvláštní svojí roztěkaností a tempem. Mám pocit, že svět balancuje na okraji něčeho. Ale zároveň je to všechno krásný, a jestli to musí být…