Články / Recenze

Vulnicura – léčebné zábaly pro zlomená srdce

Vulnicura – léčebné zábaly pro zlomená srdce

Akana | Články / Recenze | 16.02.2015

OHODNOŤTE DESKU

Snad každá muzika, která se dělá poctivě, je zároveň jistým druhem autoterapie, duševní hygieny. Platí to pro nejzběsilejší grindcoristy i folkaře s kytarou, pro houslového virtuóza i brýlatého nerda s laptopem. Že hudba léčí není jen planá fráze. Islandská alternativní královna Björk ale na svém devátém albu tenhle aspekt tvorby vytáhla ještě víc do popředí a promítla jej i do latinského novotvaru v titulu desky. Hudebně léčitelské ambice nejsou u Björk ničím novým, ale zatímco třeba na předchozí nahrávce Biophilia nabýval duchovní obzor její hudby až kosmických parametrů, teď jsou zranění, která mají být zhojena, velmi osobního rázu. Vyznění alba Vulnicura určují – a Björk se s tím nijak netají – pocity z rozpadu vztahu s výtvarníkem Matthewem Barneym a snaha nalézt v citových ruinách něco pozitivního. Neboli „co tě nezabije, to tě posílí“. Křehkost i síla bytosti jménem Björk tak našla ideální médium pro své vyjádření.

To, co album jednoznačně charakterizuje po hudební stránce, jsou smyčcová aranžmá. Björk s nimi samozřejmě pracovala už mnohokrát, nejvýrazněji v roce 1997 na desce Homogenic, ale zatím nikdy v takovém rozsahu. Drtivá většina hudby stojí na smyčcích, beatu a zpěvu, větší podíl syntetických zvuků se objeví jen ve skladbách History of Touches a Notget. Díky tomu není Vulnicura v instrumentální rovině tak barevně variabilní jako předchozí dvě nahrávky, ale jednotvárností rozhodně netrpí, a to hlavně ze dvou důvodů: Björk jednak projevila mimořádnou zručnost při psaní aranží, kterážto činnost byla podle jejích vlastních slov tou bezprostřední terapií proti depresím, ale především do nich a do svého zpěvu dokázala vložit tolik upřímné a čiré citovosti, až se tají dech.

Album, jehož kompozice má odrážet průběh vztahové kolize, začíná velkými melodiemi, které ve druhé polovině ustupují důmyslným strukturálním a aranžérským hrátkám. Stonemilker s rozmáchlým, povznášejícím refrénem se na singlového pilota výborně hodí, stejně výrazná je ale i roztoužená Lionsong. Hypnotickým dojmem působí desetiminutová Black Lake, smutná a rozbolavělá skladba, jejíž účinek násobí rozfázování smyčcovými prodlevami. V následující Family se už smyčce vyloženě rozpíjejí do dronových ploch, v nichž můžeme slyšet spoluproducentskou ruku dark-ambientního mága Haxan Cloaka, v půlce je však přerušuje zneklidňující staccato. Dojem vnitřního nepokoje vzbuzuje i ústřední motiv následující Notget a k hojivému rozhřešení zpěvačka těžce klopýtá i v Atom Dance za doprovodu Antonyho Hegartyho. Jeho unikátního hlasu využila už na albu Volta, nyní s ním ale nakládá spíš jako s nástrojem záměrně deformovaným studiovou technikou. S dodatečným vrstvením vokálů pracuje i v Mouth Mantra, zatímco v závěrečné písni Quicksand se její zpěv ztišuje na pozadí šelestivě klouzajícího beatu.

Vulnicura je velmi osobní a introspektivní deska, takže nepřekvapí, že autorský podíl Björk je tentokrát větší než obvykle, v textové rovině dokonce téměř stoprocentní. Přesto nepodléhá žádné egománii a, jak je jejím dobrým zvykem, obklopila se týmem talentovaných tvůrců, kteří tu rovněž zanechali stopy. Vedle jmenovaných to je především mladý venezuelský producent, který si říká Arca a stačil se už zviditelnit pracemi pro Kanyeho Westa nebo FKA twigs. Vulnicura bude ale v jeho kariéře dost možná tím zásadním zlomem. Pracovat s Björk, to má v hudebním světě pořád ještě váhu akademického titulu. A vzhledem ke kvalitám alba ještě dlouho mít bude.

Info

Björk – Vulnicura (One Little Indian, 2015)
www.bjork.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Ani si, neumíš představit, kolikrát jsem zemřel, než jsem to dokončil (Martin Zet)

Zuzana Krišková 08.01.2021

Výstava, která završuje několikaletou práci Martina Zeta zabývající se dílem svého otce, věrného komunisty a prominentního sochaře minulého režimu Miloše Zeta očima Zuzany Kriškové.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Naléhavost, která neotráví (Jehnny Beth)

Aneta Martínková, Jana Michalcová 06.01.2021

Punková ženská čtyřka Savages oslnila svět dvěma deskami a aktuálně hibernuje, jejich frontwoman Jehnny Beth se ale rozhodla vydat na sólovou dráhu. Duel.

Dávka disharmonickej meditácie (Caitlin Pasko)

Kristína Valachová 31.12.2020

Keby existovalo zosobnenie krehkosti, Caitlin Pasko by bola nielen jej verným predstaviteľom, ale i protikladom.

Balansovanie medzi podareným a nepodareným (Toello)

Jonáš Sudakov 30.12.2020

Vplyvy alternatívneho rocku, popu a rapu sú tu stále, aj keď teraz v trochu iných pomeroch.

Nejasné osudy (Vybledlá krajina s kopci)

Anna Valentová 29.12.2020

Držitel Nobelovy ceny za literaturu halí svoje prózy halí do tajemného a všudypřítomného oparu, který skrývá nejasné osudy protagonistů.

Krize středního věku a hledání svého já (Laura Jane Grace)

František Knuth 28.12.2020

Možná i díky této desce dojdete k útěše, že na pocity, které se při všech lockdownech a karanténách derou na povrch, nejste sami.

Nevyhnutelná změna podle Metz

Filip Zrno 26.12.2020

Ozvěny Fugazi, Jesus Lizard, Shellac či Arab on Radar se nesly celou deskou a přímočarost, agresivita a živelnost k Metz patří.

Zdravý rozum (Batman: Bílý rytíř)

3DDI3 26.12.2020

Sociální sonda do duše města v některých ohledech připomíná seriálovou Špínu Baltimoru nebo Dům z karet.

Ztráty a návraty Michala Prokopa

Jiří Vladimír Matýsek 25.12.2020

Vydavatelství Galén pokračuje v rozšiřování své řady knižních rozmluv s osobnostmi českého bigbítu.

Šťastné a veselé? Hlavně klidné (Low)

Jiří Přivřel 24.12.2020

A co o Vánocích posloucháte vy?