Tomáš Kaňka | Články / Reporty | 12.11.2017
Druhý listopadový týden, špička hutného post-metalu, plný sál, záštita pražské Alternativy. Jako by se ten loňský příběh opakoval. Legendární klubový festival pro aktuální ročník zvolil obdobou strategii a do programu postavil vedle jazzové improvizace a elektronického experimentu taky zeď z metalových kytar. Loni světelné tanečky s Celeste, letos vizuálně bombastická Amenra. Loni Ponec, letos neméně působivý prostor La fabriky. Dál už bez paralel, koleje se rozjíždí.
Než vykolejíme, nastoupí Kalle, milé táborské duo, které pár dní před pražským koncertem vydalo nástupce dlouhohrajícího debutu. Koncertní set sice načíná klasika My Lost Child, na nové kousky však dochází záhy – u Fear a Stones říkám dobrý, u Shadows spíš ne, ale uvidíme doma. A jinak? Bezva. Bodují triphopové půdorysy, tradičně výtečný přednes Veroniky Buriánkové i postrockově zabarvené gradace kytary Davida Zemana. Nejlíp je pak ve vypjatějších pasážích, kdy Kalle plně využívají specifik velkorysého prostoru a nacházejí balanc mezi intimitou a naléhavostí. Amenra má nač odpovídat.
fotogalerie z koncertu tady
Rychlá přestavba, promítací plocha do polohy připraveno, kapela přichází. Boden je skladba pro začátky a Belgičané to ví – rituální údery skleněných lahví předznamenávají první kytarové ortely. Když se ozvou, není o jejich charakterističnosti pochyb. Amenra. Zemitost sludge/blackových riffů se střetává s vysoko položeným řevem, hutnost s bezútěšností. Zpěvák Colin H. van Eeckhout se sice pořád neotočil, zato na novince přidal několik neřvavých pasážích. Proti experimentu nic nemám, proti laciné plačtivosti ano.
Vévodí práce s intenzitou, hra na vyčkávání a úder. Odtud ona koncertní síla, pověst živé kapely. Jenom to překvapení chybí. Zbytečně se avizuje, volám po změně tempa, marně vyhlížím nový motiv. Přesvědčivá apokalyptická atmosféra a vizuálně sonická uhrančivost svádí k plnému odevzdání, ubíhající čas však nutí zamýšlet se, nakolik je současný koncept Amenry vyčerpán.
Festival Alternativa: Amenra + Kalle
9.11.2017 La Fabrika, Praha
foto © Anna Baštýřová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.