woko | Články / Reporty | 22.01.2014
Smyčce do post-rocku patří a až budu prezidentem, tak to uzákoním. Godspeed You! Black Emperor snad nikomu představovat nemusím, Yndi Halda mi nedávají spát ani po 9 letech (bože můj, devět let!) a teď je řada na ukrajinských Krobak, aby naskočili na stejnou loď. A jestli nebudou zrovna držet kormidlo, rozhodně obstarají plachty.
V dejvické Klubovně večer načínal kytarista z Krobaku Igor Sidorenko se svým projektem Voida. Normálně je Voida hudba s plnou parádou - o bicí, kytary a zpěv se stará sám Igor. Kluby ale obšťastňuje pouze se španělkou a můžu říct, že se mi to líbilo i víc. Dablér Xindla X se skromně přivítal s poloprázdným parketem a během půl hodiny přehrál snad všechno, co jako Voida natočil. Obdržel jen vlažný potlesk, ale i jemu bylo jasné, že na folk moc lidí ten večer neukecá. Najděte si na Bandcampu song Alone, ať víte, o co jste přišli.
Domácí repertoár obstarávali pivem posilnění Meccaverius Society. Ti za svůj mix psychedelie, post-rocku, saxofonu a technických problémů od spíše vyděšeného publika schytávali pozdvižená obočí, ale jakmile se rozjela projekce a kapela se zahřála, bylo to něco úplně jiného. Svoji energii dokázali přenést mezi lidi a vracel se jim bouřlivý potlesk. Už jen kvůli jejich výrazu a radosti, že si můžou spolu zahrát, jsem si je rád poslechl.
Hlavní hvězda večera zaplnila Klubovnu obstojně, až jsem z toho byl (příjemně) překvapen. U tuzemské koncertní premiéry jsem čekal pár minut otrkávání s obecenstvem, ale krutě jsem se mýlil. Houslím prostě nikdo neodolá. Od první minuty se to začalo v publiku komíhat, tu druhou nastalo peklo. Dva muži a dvě ženy na pódiu rozohnili všechny přihlížející a dobrou hodinu je drželi v tranzu. Nikdy nezapomenu na výraz kapely, když dohráli první skladbu a všichni pod pódiem vybuchli naprostou euforií. Loňské album Little Victories je postrockové zlato a naživo to nebylo jiné. Kdybychom měli květiny, házeli bychom je. Ten večer jsem si připomenul, proč tak miluju post-rock.
Krobak (ukr) + Voida (ukr) + Meccaverius Society
13. 1. 2013, Klubovna, Praha
foto © Šimon Havel (další fotografie tady )
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.