Jakub Lobl | Články / Recenze | 09.04.2017
Britští Temples byli už od vydání prvního singlu Shelter Song v roce 2012 pasováni mezi nejžhavější kapely současnosti. Ono když i velká proříznutá huba jednoho z bratrů Callegherových z Oasis o nějaké kapele řekne, že stojí za povšimnutí, tak to už, minimálně na Ostrovech, něco znamená. Stejně tak neujde pozornosti předskakování legendám „neexistujícího“ žánru britpopu Suede. Tři roky staré debutové album Sun Structures jim pomohlo zařadit se mezi anglickou psychedelickou scénu a být jedněmi z jejich nejvýraznějších představitelů. A to vše nejen díky své image, která není rozhodně nevýrazná, ale zkrátka díky tomu, že si kapela umí brát inspiraci z raných The Byrds nebo Pink Floyd a přetvořit materiál k obrazu svému.
V březnu tohoto roku, po třech letech od vydání prvního alba, vyšel jeho následovník, když kapela nahrávala v domácím studiu frontmana Jamese Edwarda Bagshawa. Už první skladba z alba Volcano s názvem Certainty evokuje srovnání s Tame Impala, protože zní, jako by vypadla z poslední desky skupiny Kevina Parkera. Po několika skladbách je jasné, že Temples uhnuli od popového soundu a nasměrovali se psychedeličtějším směrem. Což samo o sobě není špatně, ale neobsahuje tolik přímočarých písniček jako na prvotině, hitovky typu Mesmerise nebo Keep in the Dark tu nenajdete. Jsou tu ale jedny z nejlepších momentů vůbec, a to buď první skladba Certainity, MGMT připomínající Celebretion, Roman-God Like Man à la Brian Eno anebo poslední stopu Strange or Be Forgotten, která je vrcholem nové desky a zároveň jejich dosavadní tvorby.
Volcano bohužel zůstalo za očekáváním. Nejedná se o špatné album, ale kdo kapelu aspoň chvíli sleduje, ví, že ze sebe dokáže dostat mnohem víc než nahrávku, která je jen z poloviny tak chytlavá jako béčkové strany singlů z debutu. Každopádně bude zajímavé sledovat, jak si kapela poradí s její živou prezentací, když jde o tak instrumentálně velkorysý materiál.
Temples – Volcano (Fat Possum, 2017)
www.templestheband.com
Live: Temples (uk)
9. 4. 2017 Palác Akropolis, Praha
www.facebook.com/events/870032959817401
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.