Články / Reporty

Vymítání nostalgie (podle Priessnitz)

Vymítání nostalgie (podle Priessnitz)

Akana | Články / Reporty | 11.10.2017

Lokální patriotismus je u Priessnitz stále aktuální. Cílem jejich pondělního vystoupení v Akropoli bylo přispět prostřednictvím Nadace Via, oslavující tímto své dvacetiny, na projekt rekonstrukce památné budovy zvané Tančírna. Malebná secesní stavba v lůně Rychlebských hor se díky němu stává atraktivním turisticko-informačním centrem, seznamujícím návštěvníky s přírodou, kulturou i historií celého regionu. Stejného, s jakým je neodvolatelně svázaná i skupina Priessnitz.

Přestože šlo o benefici, mezi krátkým informačním blokem a neformálně pojatou tombolou proběhl standardní koncert. Tedy standardní formou, excelentní podáním. Vyprodaná Akropole zobala jesenickým z rukou od začátku, ovšem počínaje skvostně vygradovanou Ženou se atmosféra zvedla o další level a mimořádně vřelá už zůstala. A bylo celkem lhostejné, jak staré písně kapela zrovna valila. Loňské novinky publikum odměňovalo stejně nadšeně a znalo stejně dokonale jako prověřené hity, což názorně podtrhávalo výjimečné kvality alba Beztíže, které zaznělo bezmála kompletní.

Zastoupení předchozích desek se úměrně k jejich stáří postupně tenčilo, samozřejmě kromě kultovní Nebel, po níž skupina sáhla, tuším, čtyřikrát. Pro mě, jako fanouška odchovaného právě touto, ještě značně „gotickou“ nahrávkou, znamenal takto promíchaný repertoár docela zásadní zjištění: I když mají písně jako Dotkni se mě nebo Divoká a chladná (v pozdější verzi přejmenovaná na Jaro) své nezpochybnitelné kouzlo a neuvadající působivost, soudný pamětník by měl připustit, že tady velkou roli hraje nostalgie. Bezprostřední společnost novějších, o poznání zralejších songů především z posledních dvou alb, ji přesvědčivě vymítá a demonstruje, jak ohromný kus cesty urazili Priessnitz na poli songwritingu za těch pětadvacet let. Že odcházejí (pokud to tak skutečně je) na vrcholu, je dnes nad slunce jasné.

I s lupou by se těžko hledala nějaká negativa. To, že Jaromíru Švejdíkovi občas vypadl text nebo že kapela nezahrála tu či onu píseň (pár těch zásadních skutečně chybělo, přesto byl setlist jeden hit za druhým), za ně považovat nelze. Naopak vyzdvihnout si zaslouží křišťálově čistý zvuk a efektní projekce, spíše náladovým než doslovným způsobem dokreslující atmosféru písniček. Kytarové kooperace dua Kružík-Oravec byly poutavé jak v melancholických tišinách, tak v mocně se vzdouvajících zvukových vlnách, významné místo si v aranžích uchovává trubka klávesisty Lukáše Morávka a Švejdíkův zpěv je naživo jistější a dravější než na deskách. To, že dával často prostor chorálům z publika, nebyla známka únavy ani projev hvězdných manýr, prostě takový dárek věrným. S jejich, tedy naším výkonem se zdál být spokojen, což v opačném směru platí několikanásobně. Je čím dál zřejmější, že v Priessnitz ztrácíme opravdu velkou kapelu. Užívejme si ji, dokud je možnost.

Info

Priessnitz
9. 10. 2017 Palác Akropolis, Praha

foto © vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2022: Domovy (Vivat Moody Moon Noize Vol. 3)

Kyril Bouda 26.01.2023

Cesta k víře není jednoduchá, devítihodinový trip napříč tuzemskými drahami i silnicemi je dobrodružstvím svého druhu.

ESNS 2023 – To nejlepší

redakce 23.01.2023

První dojmy od zástupců redakce a dalších kolegů či přátel najdete níže, podrobnější report čekejte v březnovém čísle Full Moonu.

Řešit skrze sebe víc to venku než se cyklit uvnitř (Galerie Průchod / Off Format)

Minka Dočkalová 14.01.2023

Dvě originální brněnské galerie si na stejný čas připravily otevření výstav, přičemž obě měly jednoznačně co nabídnout.

Když hodíš plechovku s rajskou polévkou na plátno (Ways of Freedom)

Jiří Přivřel 13.12.2022

Vídeňská Albertina Modern vystavuje abstraktní expresionismus. Od Jacksona Pollocka k Marii Lassnig.

Až do masa (Porridge Radio)

David Stoklas 12.12.2022

Vzhledem k úpěnlivosti, s jakou Porridge Radio podávali emotivně náročné písně, v nás museli něco zanechat – třeba otevřené rány.

Laskavý úsměv satanisty (Zeal & Ardor)

Václav Valtr 10.12.2022

Když se vepředu utvořil kotel, utrousil: „Pamatujte si, když někdo spadne, tak mu pomozte vstát, když to neuděláte, jste pěkný hovada.“

Člověk na rozcestí světla a temnoty (PAF Olomouc 2022)

Aneta Kohoutová, Šimon Macek 07.12.2022

Ty čtyři dny pod střechou Konviktu ve mně vyvolaly hluboký pocit mentální závratě. Stav, ve kterém se podpisu na smlouvě s ďáblem rovná náš tichý souhlas se stavem věcí současných.

Pod tíhou strun (Michael Gira & Kristof Hahn)

Jiří Procházka 07.12.2022

Swans mají rozpracovaný nový materiál, který začátkem roku vyšel ve strohých demoverzích na fundraisingovém albu Is There Really a Mind? Co z něj Gira zahrál?

Sohnovo krasosmutnění na domácím ledě

Jiří Přivřel 05.12.2022

Bouřlivě přijatý návrat ztraceného Syna.

Stop Putinovi a sláva Ukrajine (Dakhabrakha)

Ema Klubisová 03.12.2022

Svet nečakanej hudby, ktorý reflektuje základné elementy duše. Sú svieži, vizionárski a hraví.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace