Ivana Sváčková | Články / Reporty | 19.04.2016
Prostory industriální Ameriky zalévá zlatavý západ slunce, lidi posedávají na zídkách a vyfukují stresy předešlého týdne. Život v Brně se na pár měsíců přesouvá do ulic, a tak to má být. Jednovečerní festival s příhodným názvem Stanice dnes zaplňuje prostory přilehlého vlakového nádraží. Hudba hraje na přeskáčku venku i vevnitř, na punk sepsaný line-up bez přesných časů koncertů sice nejednoho připraví o začátek vystoupení, na druhou stranu možná díky tomu je atmosféra na Malé Americe tak ležérní.
Proplouvám kolem koncertu slovenských 52 Hertz Whale. Posthardcorové škrcení strun a utahaný vokál baví, nicméně dnes jsou na programu i větší delikatesy - třeba domácí Narcotic Fields, kteří přebírají štafetu na vnitřní stagi. Výrazná světelná show a zpěv Terezy Kopecké přesahují všechny přilepené brněnské čtvrti, Everything z loňského alba Tripophobia si s lidmi pohrává jako s loutkami. Snová psychedelie se křižuje s počítačovým soundem a otevírá prostor pro náměsíčné pohupování. Přemýšlím, jak by vystoupení Narcotic Fields fungovalo pod otevřeným nebem. Ačkoli je jejich hudba silná, zdmi ohraničený prostor drží emoce pohromadě a zhušťuje prožitek ze střetu ženského a mužského elementu. Venku se blýská. Dnes poslední zastavení na venkovní stagi probíhá za zvuku brněnských Sky to Speak. Nad Petrovem pulsující mračna kreslí jedinečný vizuál, obloha promlouvá. Padají první kapky, schovávám ruce do kapes a zavírám oči. Pochmurný ambientní postrock s tenkou vrstvou elektroniky, stačí se zakousnout.
Příští stanice - Please the Trees. Při zpěvu Václava Havelky se cítím jako doma, byť je chvílemi těžké jej vůbec slyšet. Srdeční Missing Feeling Nothing se na albu opírá o silný text, ten ale na Americe splývá s kytarou a okolním šumem. Sakra, lidi. Přímočarý útok na sval v hrudním koši provádí Consider Death, téměř metalový bordel a smrtelná cirkulárka nadělají paseku. Třísky ve mně rezonují ještě teď. Kontrolovat dění na stagi ale není třeba, Please the Trees v tom umí chodit. Nejlepší česká kytarovka? Myslím, že ano. V otázce nejlepší české elektroniky si jistá nebudu asi nikdy, Schwarzprior prozatím jako zástupce fekálního elektra beru. Sál je zahalen tmou, propojení zlých beatů a vizuálů na plátně zas geniální. Paradoxně mě vrací do dob, kdy jsem od nočníku utíkala k počítači pařit Kyrandii. Dávám za jedna.
Stanice:
Please the Trees, Schwarzprior, Sky to Speak, Narcotic Fields, 52 Hertz Whale (sk)
16. 4. 2016, Malá Amerika, Brno
foto © vrbaak
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.