Články / Reporty

Výpočty v blátě (ArcTanGent)

Výpočty v blátě (ArcTanGent)

Vadim Petrov | Články / Reporty | 21.08.2017

Probouzím se pozitivně do rána – neprší! Než ale kvalita koncertů dožene mou dobrou náladu, chvíli si počkám. Blanket nepředvedou nic zajímavého, silikon mezi dlaždičky, napatláme, aby to těsnilo, ale sami tomu moc nevěříme, a mathrockovým Future Horizons zatím něco chybí, třeba to během roku dvou klapne.

První úsměvy padnou při Pijn (rozhovor brzy!). Mezi dronové tóny steel kytary se odnikud zjevují hardcorové sypačky, nejvýrazněji paří chlapec se svým otcem, zbytek stanu se nenechá zahanbit. Podobnou atmosféru zvládne ještě mathcorové duo A Werewolf: "Last year we had a circle pit!" a je vymalováno i s dětmi.

Většina ctěného osazenstva festivalu se vyhrabe až na The Physics House Band. Zkušení muzikanti začnou sexy jazzíkem a postupně se propracují až do dvoušlapkových riffů, já už obědvám a musim říct, že anglický vuřty jsou fakt jiný než německý.

Za postrockový vrchol festivalu považuji Sleepmakeswaves. Jasně, hezounká kapela, na koncert vemu svoji holku, pak pudem na skleničku a snad skončíme u mně doma. Ani omylem, kluci sází naprosto suverénně, kytarový vyhrávky jen tak tak stepují nad mocnou basou, aspoň jedna kytara vždy tlačí riffy od podlahy a navíc snad nikdo nemá na hlavní stagi lepší zvuk. Totální ejakulace by byla, kdyby poslední dvě jmenované kapely hrály v blízké době v Praze, třeba v nějakém pěkném a důstojném klubu s kvalitním zvukem a osvětlením.

Bohužel po těchto výkonech zní najednou všechno strašně špatně. Belgické Brutus zabookovali snad jen kvůli sexy bubenici, jde o přiblble jednoduchou hudbu, a Tesseract zas zní jak Chinaski, odcházím. Kletbu zlomí až Tricot – japonská čtveřice vypadá jak děti z lidušky, ale sebejistě sype zmatené riffy jeden za druhým a na stagi se rozvíjí příběh, jako by jednotlivé tracky byly díly nekonečné mangy.

Tou dobou organizátorům dojde postrock a půlka stagí se začne věnovat coru. Employed to Serve si vyžádají největší circle pity a lidi šplhají po tyčích stanu, Sikth zní poněkud úsměvně, když pod střechou volají "look at the sky", jinak ale drtí solidně, a St. Pierre Snake Invasion se upřímně drží punkových kořenů.

Co se děje jinde? Kvalitu asijského importu potvrdí Jambinai, opilý dav sice většinu meditační hudby prokecá, pak ale stejně volá: "Ten more songs!" Jenže kapela už další songy nemá. Festival uzavřou Explosions in the Sky. Je těžké působit originálně, když vás všichni už dávno vykradli, cestou na zlevněné pivo se mi dostává křivých pohledů, ale na milion delayů a reverbů už třetí den prostě nemám. Kéž by místo (nebo aspoň po) nich zahráli Bossk, jejichž postmetalu podvečer vůbec nesedí.

Déšť, třpytky a rozpačití headlineři – ArcTanGent je definován, stává se cílem pro začínající kapely v mírně podivných rockových subžánrech.

Info

ArcTanGent no. 5
17. – 20. 8. 2017 Fernhill Farm, Bristol, UK

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...