Články / Reporty

Výpočty v blátě (ArcTanGent)

Výpočty v blátě (ArcTanGent)

Vadim Petrov | Články / Reporty | 21.08.2017

Probouzím se pozitivně do rána – neprší! Než ale kvalita koncertů dožene mou dobrou náladu, chvíli si počkám. Blanket nepředvedou nic zajímavého, silikon mezi dlaždičky, napatláme, aby to těsnilo, ale sami tomu moc nevěříme, a mathrockovým Future Horizons zatím něco chybí, třeba to během roku dvou klapne.

První úsměvy padnou při Pijn (rozhovor brzy!). Mezi dronové tóny steel kytary se odnikud zjevují hardcorové sypačky, nejvýrazněji paří chlapec se svým otcem, zbytek stanu se nenechá zahanbit. Podobnou atmosféru zvládne ještě mathcorové duo A Werewolf: "Last year we had a circle pit!" a je vymalováno i s dětmi.

Většina ctěného osazenstva festivalu se vyhrabe až na The Physics House Band. Zkušení muzikanti začnou sexy jazzíkem a postupně se propracují až do dvoušlapkových riffů, já už obědvám a musim říct, že anglický vuřty jsou fakt jiný než německý.

Za postrockový vrchol festivalu považuji Sleepmakeswaves. Jasně, hezounká kapela, na koncert vemu svoji holku, pak pudem na skleničku a snad skončíme u mně doma. Ani omylem, kluci sází naprosto suverénně, kytarový vyhrávky jen tak tak stepují nad mocnou basou, aspoň jedna kytara vždy tlačí riffy od podlahy a navíc snad nikdo nemá na hlavní stagi lepší zvuk. Totální ejakulace by byla, kdyby poslední dvě jmenované kapely hrály v blízké době v Praze, třeba v nějakém pěkném a důstojném klubu s kvalitním zvukem a osvětlením.

Bohužel po těchto výkonech zní najednou všechno strašně špatně. Belgické Brutus zabookovali snad jen kvůli sexy bubenici, jde o přiblble jednoduchou hudbu, a Tesseract zas zní jak Chinaski, odcházím. Kletbu zlomí až Tricot – japonská čtveřice vypadá jak děti z lidušky, ale sebejistě sype zmatené riffy jeden za druhým a na stagi se rozvíjí příběh, jako by jednotlivé tracky byly díly nekonečné mangy.

Tou dobou organizátorům dojde postrock a půlka stagí se začne věnovat coru. Employed to Serve si vyžádají největší circle pity a lidi šplhají po tyčích stanu, Sikth zní poněkud úsměvně, když pod střechou volají "look at the sky", jinak ale drtí solidně, a St. Pierre Snake Invasion se upřímně drží punkových kořenů.

Co se děje jinde? Kvalitu asijského importu potvrdí Jambinai, opilý dav sice většinu meditační hudby prokecá, pak ale stejně volá: "Ten more songs!" Jenže kapela už další songy nemá. Festival uzavřou Explosions in the Sky. Je těžké působit originálně, když vás všichni už dávno vykradli, cestou na zlevněné pivo se mi dostává křivých pohledů, ale na milion delayů a reverbů už třetí den prostě nemám. Kéž by místo (nebo aspoň po) nich zahráli Bossk, jejichž postmetalu podvečer vůbec nesedí.

Déšť, třpytky a rozpačití headlineři – ArcTanGent je definován, stává se cílem pro začínající kapely v mírně podivných rockových subžánrech.

Info

ArcTanGent no. 5
17. – 20. 8. 2017 Fernhill Farm, Bristol, UK

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.