Články / Reporty

Výtahem blíž (Žižkovská noc)

Výtahem blíž (Žižkovská noc)

Martin Řezníček, ScreamJay, Viktor Palák | Články / Reporty | 26.03.2017

Miluju ty příběhy, co dostávají pointu průběžně a někdy i dlouho potom. Láska, smrt, chcaní, tam bylo prostě všechno. Jestli měl pátek smutný oči zkušený výčepní z pajzlu U Fandy, rychlej vzestup a pomalej pád do panoptika v Úvalech u Prahy, sobota, to bylo vyložený pokání. Zpytovat hříchy? Na to kurva není čas, u vchodu do kaple voní jídlo, uvnitř kadidlo, pravda prej zvítězí, i když má zavřený oči a pomáhá si autotunem. Organ Tapes, přišel jsi v tý atmosféře kolem jenom zaplavat, nebo se jí sám stal? Světlo, tma, maják, svařák, v příbězích bez obrazů jsme všichni sami sobě samotou. To v Žižkostele chodí zlo do půlkruhu, koloseum a žádný otupený hroty - Entropia ohlušuje, trestá. Rozklad a zmar, bez večeře a s dietním pivem. Ne, tady točí jenom cider. Sun Worship jen z doslechu, exorcismus ve sklepě. Epika na závěr? Poslední set na vrcholku žižkovskýho vysílače, 93 metrů nad zemí, malicherný osudy zatoulaný v nočních ulicích, sauna, (po)půlnoční HRTL. Hajzlíky v nebi nemají, ale symbolika je jasná. Lidi nosí příběhy, místa je stmelujou a hudba tomu dává pointu.

Dolů, dolů – a pak konečně nahoru a ještě výš. Ze sklepa na věž. Přičemž představivost promítá katastrofické scénáře: z backstage se valí kouř, lidi se mačkaj na úzkých schodech, podlaha vyhlídkové kabiny se propadá, bezpečnostní sklo praská. Hudba naštěstí úzkosti zavírá hubu. Esazlesa jako lexaurin. Ano, opět na postrocku. Publikum opět příliš slušné, pár hlav se ale kýve a sem tam se někdo zlomí v pase. Kapela si s tím hlavu neláme, hraje sama pro sebe a stokilový basák málem boří svoji aparaturu i přikurtované reproboxy. O patro výš ihned navazují Rutka Laskier se svojí definicí zběsilosti – nevyužít šanci na změnu rytmu je hřích. Potom výšlap k Akropoli... frontu před klubem vydržím stát asi minutu a lituju, že jsem odešel z Rutky dřív.

Zpovykanost. To slovo se mi vrací během celého večera. Z Mörkhimmel na Organ Tapes na Entropii na HRTLa. Z Vopice do kaple do kostela na věž. Vlídná i ukrutná tempa, ani bych si nemyslel, že je to všechno možné za jeden večer – navíc s takovou lehkostí. První jmenovaní potvrzují i v „nemoshpitovém“ čase, že blackem ušpiněný crust u nás nikdo nehraje lépe. Tomu druhému pomáhalo místo i znovu fantastický světelný design Júdová – Boleslavský, ale i tak krásné snění. Ti třetí zavalili nečekanou masou zvuku, už chápu, proč je v Žižkostele policejní hodina. A popůlnoční modulátorová seance nad Prahou jako první pozdrav budoucích propocených měsíců. Výtahem na toaletu, výtahem na pivo, výtahem blíž noci. Ještě lepší Žižkov, než jsme doufali.

Info

Žižkovská noc
23. - 25. 3. 2017 Praha

foto © zu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.